uodevr

Krásně natočená, geniálně ozvučená, vytříbeně ohudebněná zívačka. Nolan pro svou autorskou vizi obětoval jakoukoliv hloubku. Postavy jsou bezvýznamné, kolikrát vyloženě bezejmenné xichty na odpis, takže mi všici byli dokonale buřt, ale nezrobíš nic. Jeho vizi respektuju, a na vítězství formy nad obsahem není nezbytně nic špatného, ale tady mi to poněkud nesedlo.

Chápu, proč hodně lidí tenhle film těžce hejtuje, a nikomu to nemám za zlé. Je to nezábavná, obtížná podívaná, plná hnusných obrazů a extrémně odporných scén, a nadbytečně zamotaného děje, který kombinuje biblický jinotaj s historií času. Je to film plný filozofie, teologie, a špetky kvantové fyziky. Tedy přesně ten druh anti-relaxační, intelektuálsky stimulující hovadiny, která zrovna Aronofskymu jde náramně od ruky. Jedna Hawkingovic (nechť je mu zem lehká) teorie času praví, že vesmír se neustále zvětšuje a rozšiřuje až do bodu BÉ, kdy se zredukuje zpátky do částice nekonečné hmotnosti a hustoty, což zase vede k velkému třesku a celá sranda začíná nanovo. Zkombinujte tuto teorii s Biblí a aktuální dobou, ve které seriózně můžeme být na pokraji apokalypsy, a dostanete matku! Takže opravdu ne pro každého, a i ti, pro které to bude, by si měli raději počkat na to správné, nadmíru specifické rozpoložení. Osobně doporučuji shlédnout v některé z těch chvil, kdy všechno a všechny nemůžete vystát.

Mé zarputilé přesvědčení, že Vočmeni již navždy zůstanou nepřekonáni, se jaksi bourá, anžto mám takovej neblahej pocit, že právě tuten seriálovej Kat je zdaleka tou nejlepší komiksovou adaptací, jakou jsem kdy viděl. Je to hodně čerstvý, pocity se ještě nekrátkou chvíli budou usazovat, ale obávám se, že pak budou ještě silnější. Je to špinavé a temné, ale ne po vzoru batmaní Nolanády a Chodících Mrtvích, nýbrž koncentrací velmi reálných a neokoukaných témat jako PTSD a konečnosti smrti a ztráty. To by samozřejmě bylo prd platné se slabší realizací, nicméně tady se jede mistrovská lekce ve filmařském umění, od scénáře a režie přes kameru a střih až po důležitost přesného castingu. Napříč každou epizodou je divákovi celou dobu dokonale jasné, jaká byla tvůrčí vize. Od začátku do konce to má nebývale zřetelnou čistotu hlasu a jasně stanovenou perspektivu. Hafo lidí si stěžuje a ještě bude stěžovat na to, jak unylé a pomalé to je, a jak málo v tom je akce, což mě mrzí, protože přesně votom toje. Metodické tempo dává prostor postavám se opravdu prosadit, což v konečném důsledku celý příběh nesmírně obohacuje. Každá jednotlivá postava je navýsost prokreslená, což jen umocňuje převládající pocit, že se v ději může kdykoliv cokoliv posrat. Napětí až do poslední minuty poslední epizody vůbec neubírá na intenzitě. A akce? Jo, není sporu o tom, že akčních scén je možná až překvapivě málo, ale to je kurva dobře. Potřebujeme ubrat na množství prázdných, samoúčelných fajtů, protože ač je často na co koukat, je to pořád de facto jen vata. Tenhle seroš na to jde jinak - každá akční scéna je nejen kvalitou choreografie a kinematografie s přehledem na úrovni všech Honzů Wicků a Neesonovských Takenů, ale hlavně všechny mají i hlubší význam vyplývající ze všeho, co jim předchází. Žádná zdejší přestřelka není jen přestřelkou - každá je fyzickou manifestací srážek hromady perfektně vystavěných dějových linek. A všecko dokupy to vytváří tak vynikající celek, že snad začínám věřit tomu, že právě zažíváme zlatou éru seriálové tvorby.

Chyo. Se znalostí jakékoliv starší verze tohoto příběhu bohužel tento film nenabídne absolutně nic nového, s výjimkou nápadité kinematografie. Je fajn, že všechny ty role byly obsazeny tak hvězdně, ale množství postav x stopáž a celkový prostor = promrhaný potenciál těchto hvězdiček. Ale je to neškodná, dostatečně příjemná podívaná.

Upíří western zasazen do přítomnosti, s doslova jednou malou špetkou nadpřirozena, a proklatě působivě zvládnutým scénářem. Nálada a atmosféra jsou zřetelně a neomylně nastolené v rámci prvních třech kamerových záběrů, a film se toho samého tónu naprosto sebevědomě drží až do konce. Krom toho je to i vynikajícím exemplářem vizuální výpravy - mluvená expozice tu v podstatě neexistuje, ale zároveň film divákovi průběžně veškeré informace dává skrze méně či více nenápadné detaily a podtextové vsuvky, a to s tak náramným umem, že se toho za tu sotva devadesáti minutovou stopáž odehraje opravdu mnoho, a pozorný divák vstřebá opravdu neskromné množství informací a backstory, a přitom se v tom člověk nikdy neztrácí a nikdy to nepůsobí přehnaně. A to všechno, prosím pěkně, film zvládá s ledově poklidným tempem, které k té melancholicky bezútěšné atmosféře prostě perfektně sedí. Takže ano, je to pomalý film a člověk u toho musí dávat pozor a vnímat detaily. Asi se není moc čemu divit, že kdovíjaké popularitě se film netěšil a asi nikdy těšit nebude. Co se ovšem mé maličkosti týče, jedná se o jedno z nejzajímavějších zpracování tohoto tématu, a jasného krále mezi moderními pomalými upířinami (Let The Right One In či Only Lovers Left Alive se můžou jít zahrabat). P.S.: Na zdejší trailer rozhodně nekoukat, jednak to z něj působí jako jakási kýčovitá vyvražďovačka, druhak to úděsně spoiluje.

"I heard you had a divorce. I'm sorry." "Apology accepted." Možná je to jenom výkyv vkusu, ale já se u téhleté dekonstrukce těch nejhorších romcom klišé bavil naprosto královsky, smál naprosto hlasitě, některé scénky si dokonce i přehrával opakovaně. Ano, je to vlastně hrozně hloupý film, který by mohl natočit kdokoliv, ale faktem zůstává, že holt nenatočil, a já doposud věru neviděl takto krystalicky čistou úkazku sebeparodie. Ano, pracuje to jen s těmi opravdu brutálně okoukanými klišé, které už na vážno nikdo nepoužívá dobrých pár let, ale o to je to ve výsledku vtipnější - člověk je vidí po dlouhé době a uvědomuje si, jak stále přežívají v jádru i mnoha modernějších klišé. A že to má nešťastný casting? Však to jen ještě umocňuje výsledný efekt. Jednohubka, kterou rozhodně nemusím vidět víckrát, ale zdejších 46%, necelou hvězdičku na Netflixu, a někdejší brutálně negativní recenze opravdu nechápu.

Princezna neprincezna, sprchu beztak neměla minimálně tejden. To si radši mohl zaběhnout za bývalou spolužačkou. Celkově to je na 4*, ale kostelová scéna to naprosto s přehledem zvedla nad hranici 'jen' hodně dobrého filmu.

X-men: Days of the XXL Cameos! Jakkoliv je tento film zábavný (a to on je přímo šíleně), nemůžu mu odpustit tu skutečnost, že 90% zdejších postav působí víc než cokoliv jako promo materiál - prostě kromě Wolvíka a mladého Charlieho tam jsou vesměs všichni dohromady tak 5 minut. Nikdo z nich nemá dostatečný prostor na..nic, krom poskytnutí masa pro Sentinelovic vyblbnutí. Na druhou stranu, na ono blbnutí se kouká moc dobře, vůbec všechny bitky jsou navrženy moc pěkně a neskromný rozpočet tu je rozhodně vidět v plné kráse. A je to fakt švanda. Ale kurva, ty postavy a hlavně jejich aktéři fakt zasloužili toho prostoru víc (Evan Peters!). I ten Dinklagovic záporák díky tomu, jak málo toho prostůrku dostal, je ve finále až trestuhodně nudnej, kor v porovnání se Slaninou v předchozím dílu. Vůbec bych se nezlobil za nějaký tříhodinový spešl cut, tedy za předpokladu, že ty minutky navíc by nebyly proluftovány zas a opět čistě na Loganovi.

Vřele doporučuju všem fanouškům nudných filmů s nudným, skrz na skrz klišovitým dějem, v čele s katastrofálně prázdnými postavami a trestuhodně nenápaditou akcí. A myšlenka jakýchsi prehistorických plazů, kteří se krmí radioaktivitou, to je...to je námět na Oskáče. Možná bych si to užil víc, kdybych to byl stihnul na velkým plátně, ale bohužel.

Působivé na tomto snímku je zejména fakt, že dvě hlavní postavy si musely zcela zaměnit způsob, kterak portrétují jejich osobnosti v polovině filmu. Dobro se stane zlem a naopak. Travolta zde radostně podává svůj nejlepší výkon při ztvárnění kriminálně až na kost šíleného a posedlého Castora Troye. Cage také zapůsobil při skoku z psychopata na dobráckého, ale podrážděného a nevyrovnaného Seana Archera. Mezi všemi Johnovými Americkými filmy, Tváří v tvář je jednoznačně můj favorit. Nejen že tento snímek ukazuje v plné kráse jeho rukopisné akční sekvence, ale také je obohacen o emoční a morální dilema Archerovy postavy, která je zde zahraná pozoruhodně dvěma velmi odlišnými herci. Jednoduše řečeno, toto je ryzý John Woo, zábavný a divoký bez zbytečného rozptylování speciálními efekty nebo velkým franšízovým očekáváním.