papuchalk

Je to podobné jako Tiché místo, ale méně povedené. Od začátku to má sice velmi dobrou atmosféru a napětí, ale to postupně slábne. Asi v polovině filmu to jakoby ztratí energii, a nakonec mě tam některý opakující se věci dokonce začaly štvát. Otravná je dokola recyklovaná proměna Sandry z nematky, na Bulldock matku. Vlastně celá ta rovina s dětma je moc strojená, zoufale snažící se z toho ždímat emoce, ale nejde to, nejde to. A když už ten šum větříčku a poletující listí není ke konci filmu dost strašidelný, vohulíme šum větru na max a začne se hejbat celej les, i když už všichni diváci vědí, že do toho útulku stejně dojdou. Fakt nezabralo.

Je to moc pěkně natočený, ale mám pocit, že to bohužel vyznělo do prázdna. Jsem sice rád, že z toho neudělali národní velepomník, ale vpodstatě nebylo o čem točit, protože Palach byl normální obyčejnej kluk, jako většina ostatních. Nic o čem by šlo natočit zajímavej celovečerní film, i když se moc snažili dávat tam indicie, které jsou pojítkem na ten poslední čin. Nevím no, je to rozmělněné obyčejnými scénkami o ničem až moc - 120 minut čekání. Závěr se ale povedl opravdu skvěle. Palach obětoval svůj život, aby ostatním tady dal impuls, který však nebyl přijat. Ta poslední scéna je hodně smutná, jak ten jeho čin vypadal pateticky kvůli tomu nepřijetí od okolí (záměr autorů - nikoliv nepovedené zdramatizování tragické události). Na náměstí bylo snad tou dobou pět lidí, ticho jak v kostele, a záběr kamery hodně zdálky, jako by se vás to netýkalo. Jen jeden člověk mu šel nějak pomoct. Ostatní nezúčastněně koukají nebo kráčejí dál. Někdo by namítnul, že jeho oběť byla přece využita o 20 let později při demonstracích ke svržení režimu, ale není to tak. Režim by skončil stejně. Palach nepalach. Nejvíc emocí jsem cítil až při závěrečných titulcích, kdy se zvukově mísily záznamy z projevů komunistických pohlavárů, televizních zpráv, spirituální hudby která určitě hraje když umíráte, a do toho instrumentální sluneční hrob od Blue Effectu. Dokonalý koktelj pocitů na závěr filmu. Podobně Sedláček zabodoval už v Českém století v dílu Je to jenom rokenrol, kde tímhle jednoduchým povedeným uměleckým závěrem dokonale vystihnul fakt složitý na vysvětlování - že pravda není černobílá.

Nová úroveň dna nalezena. Občas i zábavná. Ovšem i o buranství se dá točit na úrovni, jako třeba Kurvahoši gutntag. Tady tenhle Most je fakt kanál. A mám pocit, že celá pointa prvního dílu stojí až moc na pořadu Poště pro tebe - čili hlavní vtip celého jednoho dílu je převzatý a zrecyklovaný koncept jiného pořadu. Další díl už úplně postrádal jakoukoliv pointu, nebyl vlastně o ničem podstatném, mířil na nejnižší pudy. Vrchol druhého dílu - transka v bikinách meje auto a chlápkovi, kterej má problémy s erekcí se konečně zvedne péro. To je tak neuvěřitelný, že to je možný jenom v Mostě!! Ztráta času na to dál koukat.

Ještě před třemi týdny jsem si byl docel jistej, že oscara za zvuk musí dostat First man, ale po tomhle bijáku bych si vsadil spíš na Mercuryho. Tenhle film je z 80% o vynikajícím zvuku, a proto si myslím, že až na to začnou lidi koukat na televizích a zejména na kompech, tak půjde hodnocení strmě dolů (aktuálně 3. nejlepší film všech dob, WTF???). Pokud někdo s hodnocením váhal v průběhu filmu, určitě ho přesvědčilo vystoupení ve Wembley, které je prostě magické a já si uvědomil, že natočit koncert do filmu není jen tak. To nemůže být jako nějaký reálný živák z vystoupení, musí to být něco víc. Děj filmu je často zkratkovitý a skokový. Vzpomínám třeba na titulek uvádějící rok 1970, a další časový údaj je 1980 :D Ve filmu nehledejte info o vzniku jednotlivých desek ani singlů, ani kde brala skupina inspiraci, či jakými tvůrčími fázemi vývoje si skupina procházela. V tomto směru je film velice slabý, a často jsem vzpomínal na snímek Doors, který je výýýýrazně lepší. Podle mě se ale povedlo ve filmu vysvětlit jednu věc, a to čím byla skupina Queen ve své době unikátní a aspoň trochu to dokázali zasadit do historického kontextu. Velkou obavu jsem měl z toho, jak bude zobrazena sexuální orientace Mercuryho, protože vnímání gayů je dnes úplně jinde, než v 70tých letech. Tahle věc se za tu dobu neskutečně posunula, a pokud dnes chcete dát do filmu gaye a ještě jeho orientaci zdůraznit, musí ten herec dost přehrávat zženštilost, kroutit prdelí a špulit rty. Ze začátku jsem si na tuto rovinu Malekova výkonu těžko zvykal, ale nakonec musím uznat, že se mu fakt povedlo udržet to v rozumné míře, a po shlédnutí několika interview s reálným Freddiem musím uznat, že ho zkopíroval fakt přesně. Nadprůměrné 4 hvězdy dávám kvůli tomu koncertu ve Wembley, nikoliv proto, že by členové Queen byli všichni čtyři tak hvězdní muzikanti. Naopak myslím, že ve skupině byla hvězda jen jedna. I ten May je podle mých přísných měřítek velice průměrný, konvenční rockový kytarista. O zbytku crew se nemá ani cenu bavit. Možná i proto mě Queeni v dětství moc nebrali. Moje láska k instrumentální poslechové hudbě se sice projevila až v pozdějším věku, ale už jako dítěti se mi líbil více M.Jackson, který měl na sólových deskách napsané party pro jednotlivé nástroje na uplně jiné úrovni, a bral si tam muzikanty nejlepší na světě. Zmínka o něm je i v tomto filmu (právě v době kdy se Freddie vydává na sólovou dráhu) a já jsem za ni moc rád, protože díky tomu jsem si uvědomil rozdíl mezi těmito dvěma umělci. Freddie úspěšný nebyl, proto ten comeback do Queen. No zato MJ nebyl tak dobrý zpěvák jako Freddie, to je jasná věc.

Když zapomenu na ty pasáže v druhé polovině, kde to strašně smrdí trenkama MIchaela Baye, tak je to fakt super vesmírná podívaná. Tolik exterierových záběrů z orbity nebylo snad ani v Gravitaci. Soyuz i Salyut dokonalé kopie, krása se dívat, ale nejen zvenku, i interiery jsou do detailů zobrazeny velice věrně a realisticky. Start rakety a dokovací manévr patří k top scénám vůbec. Tato mise byla velký úspěch sovětské kosmonautiky v době, kdy američanům shořel Challenger hnedle při startu. Jak ikonické. Ale podle mě to vystihuje, že přestože se svaz hroutil, sověti byli v 80tých letech v kosmu úspěšnější než američané, kteří tehdy neměli ani žádnou vesmírnou stanici. Sověti, jak číslo v názvu filmu napovídá, měli už sedmou verzi, a brzy po sedmičce nahoru letěl i MIR, což byl všeobecně velký milník v kosmonautice. Mimochodem na Salyut 6 se podíval i náš kosmonaut V. Remek. Kromě velké převahy ve vývoji vesmírných stanic měli rusové také dokonalejší koncept Spaceshuttle (název lodi Buran :), která se vyhnula základním koncepčním chybám jejich amerického protějšku. Přestože vypadají identicky, Buran byl v době svého prvního startu minimálně o 15 let dál než Challenger a Discovery. No a ty sovětský Soyuzy lítaj na ISS dodnes. Zpět k filmu - Po technický stránce fakt pecka.

První člověk ukazuje Armstronga jako člověka, který byl sledem různých životních událostí a možná i náhod postupně nasměrován do jedné z největších misí, aniž by o to sám příliš stál. Dokonce těsně před odletem jsou z něho cítit velké pochybnosti, ale samozřejmě už je příliš daleko na to, aby z toho vycouval. Ta scénka kdy se má rozloučit s rodinou, a on to pojme jako jakýkoliv jeho odchod do kanceláře, jakoby se zítra zase vrátil, ta dokonale ukazuje jak moc chcete v tak rozhodující chvíli odstranit ten tlak a tíživost osudového okamžiku, který navždy změní váš život, ať už dopadne jakkoliv. Jako fanoušek Apollo (a Kerbal Space programu) jsem měl připravený seznam must be in the movie věcí, které si budu odškrtávat a podle počtu odškrtnutí dám na konci hodnocení. Ale postupně mě ten film začal porcovat právě tím, jak je zaměřen na nitro Armstronga, a na nějaký odškrtávání seznamu jsem se naprosto vykašlal. Měsíční chill mě dokonale rozložil, přestože ty záběry z Měsíce, kdy je Neil zahloubán sám do sebe, jsou zjevná fikce. Vážně pochybuji o tom, že ve skutečnosti měli kosmonauti tam nahoře tolik času na vlastní pocity, přes všechny ty povinnosti a pokusy, na jejichž provedení měli čas vyměřený na sekundy a všechny ani nestihli. Ale fikce je to strašně krásná. A čím mě nakonec ten film rozsekal úplně nejvíc.. že když jste jako první člověk úplně nejdál od všech lidí kdo kdy ever byl, a vidíte je všechny na malý modrý kouli v nekonečný černotě, tak se zpátky do toho dění tady dole už úplně nevrátíte. Sniff sniff.

Doporučuju před koukáním shlídnout ten finálový zápas, nebo aspoň těch 7 mečbolů, který McEnroe odvrátí. A je zcela evidentní, že ten film tahá z paty něco, co tam ve skutečnosti nebylo ani náznakem vidět. McEnroe nebyl zdaleka tak excentrický a roztěkaný, jako ho ztvárnil Labeouf, je velice klidný a maximálně koncentrovaný na hru. A Borg nebyl zdaleka tak vystíhovaný a poraženecký jako ho ztvárnil Gudnason. Prostě když přišel asi o pátý mečbol, a vyválel se tam v trávě při akrobatickém bekhendu, tak hbitě vstal, zadribloval si míčkem o trávu, a šel zase podávat jakoby to byl první gem zápasu. Ani jediný gesto zmaru! Borga považuju za jednoho z nejsilnějších sportovců všech dob právě po stránce mentality a totální kontroly sebe sama. A to ve sportu, kde tohle udržet pod kontrolou je strašně těžký a hlavně je tam jakákoliv slabší chvilka strašně ale strašně viditelná. O zákulisních pocitech aktérů se nikdy nedozvíme jak to bylo, a je jasné, že každému se vkrade do hlavy trochu pochybnosti a nervozity. Jakmile ale začne zápas, jsou ve svým živlu. Přesto jsem za tento film velice rád, jelikož filmů o tenise je velice málo, a pro mě to jsou vzpomínky na dětství. Tenisové bitvy Edberga, Beckera, a hlavně Mečíře, později i Kordy, velice významně formovaly můj charakter (spolu s filmy o Vinetuovi) ve věku asi tak od osmi do dvanácti let. Nic jiného mi tenkrát nedokázalo zprostředkovat to soupeření dvou lidí o všechno, jako tenisové reality show v televizi.

Dost nadhodnocený film. Je to až příliš jednoduše a minimalisticky natočený příběh (ve špatným slova smyslu), který u mě končí přesně v momentě kdy naběhnou závěrečné titulky. Není tam ani jedna minuta zájmu navíc... Někdo to trefně popsal jako revenge mlátička, a to prostě tak je. Těch posledních 30 sekund, kdy se vše vysvětlí a dostane to jakoby vyšší smysl, už to nezachrání, i když se tím alespoň trochu vysvětlí, proč to vyšetřování jde tak strašně neuvěřitelně lehce (což mě celkem iritovalo). Vylepšování lidí je téma, který by mohlo nabídnout velký prostor pro jakýsi filozofování, ale tady není absolutně nic co prozkoumávat. Těžko hledám nějaký pozitiva, no aspoň scénka v baru Old Bones mě fakt pobavila. Na top filmy žánru se tohle absolutně nechytá a vypadá to třeba proti Matrixu jako pilotní díl nějakýho sci-fi seriálu na Nově.

Od Vojína Ryana jsem hodnotil 6 filmů Spielberga a všechny měly hodnocení 3, jeden dokonce 2 hvězdy. Tak si říkám čím to asi je, že nezaboduje víc? U druhýho nejoblíbenějšího režiséra na celý čsfd je to dost mizerný výsledek.. Všechny jeho filmy jsou zárukou dokonalého řemeslného provedení, ale pro mě je to málo. Buďto jeho filmy vyzní do prázdna (jako třeba Lincoln, Most špionů, Mnichov, Blízká setkání) anebo když se moc snaží, aby do prázdna nevyzněly, tak v přemíře snahy přepálí patos a ždíme emoce i z tucetkrát vyždímanýho kapesníku (Ryan, Schindler, E.T.). Nevím no, po 70tce už z něj asi nic lepšího nevypadne. Vypíchnout z Mostu můžu asi jen scénku s U2, tu jsem si pouštěl několikrát. Naopak mi vadilo zkratkovitý usvědčení Abela. Vždyť tam není nijak vysvětlený jak ho vlastně dostali, čím ho usvědčili? Kým vlastně byl a co a skutečně dělal?? Jediný co je tam naznačeno, že rozbalil zmuchlanej papírek a nechal si ho na stole. To bylo naschvál, aby měli diváci pocit, že vlastně nic neudělal. Typické Stevenovo překrucování a navádění diváků kam potřebuje.

Hodnocení čistej střed. Ani dobrý , ani špatný. Hodnocení zachránila ta romantická linka a zejména odklon hlavní postavy od namachrovaných úsměvů tam, kde se to absolutně nehodí. Tím mě Fordova role byla vždy dost nesympatická. Naopak mě dost vadilo, že je prakticky celej film tmavej jak noc ve sklepě.