adam9

Na Fantasy Island se skutečně nenajde jediné větší pozitivum. Nefunguje příběh, nefungují vtipy, celé to vůbec nedává smysl a herci, respektive postavy - jejich jednoduché motivace a neuvěřitelně hloupé a nepochopené chování - jsou k smíchu. Více v ext. recenzi.

Rozklad hvězdy v psychickou trosku je sice natočen věrohodně, filmu ale chybí větší elán, větší jiskra. Něco, co by ho necharakterizovalo jen jako obyčejný, byť herecky vydařený životopisný snímek o tom, jak dvousečnou zbraní sláva je. Více v ext. recenzi.

Zatímco však bojové scény a humor baví, příběh nudí. Spousta prvků působí buď nahodile na efekt, který nakonec ani nefunguje, nebo nedotaženě. Film podstatně trpí tím, že se důraz klade na Harley, což do pozadí odsouvá jinak zajímavé vedlejší postavy (Huntress, Black Canary), jejichž příběhy byly epizodně naťuknuty. I McGregor se jakožto hlavní padouch nedočká mnoho prostoru, v roli "šastlého" maniaka bažícího po vyvolávání strachu ale rozhodně nezklamal. Více v ext. recenzi.

Ritchie znovu dokázal, že v žánru krimi komedie prakticky nemá konkurenci. Ve své novince zůstává věrný své tvůrčí identitě, takže nás ničím extra novým nepřekvapí, to ale vůbec není na škodu. Pořád totiž jde o svižnou a velice zábavnou podívanou plnou britského humoru. Kromě toho Gentlemani nabízejí chytrý, vrstevnatý, pro někoho možná překombinovaný, nicméně originálně vypointovaný scénář, a to na návštěvu kina rozhodně stačí. Více v ext. recenzi.

Herecké výkony zdobí nádherné kostýmy, ale i sama režie Gerwigové. Snímek nemá žádné pomalé pasáže a díky prolínání časových os udržuje diváka neustále ve střehu. Poklonu je třeba složit také skladateli Alexandru Desplatovi, jenž klíčovým scénám přidává na emocích. Jeho hudba dopomáhá i s přispěním kamery k celkové stylizaci dobového, a přitom tak nadčasového dramatu. Dramatu o dospívání a strastech s tím spojených, jež nabízí především divačkám - ale i divákům - i dnes aktuální otázky: dělat těžká rozhodnutí a stát si za nimi nebo třeba vyrovnávat se s realitou, přehodnocovat své sny a hledat štěstí jinde nebo jiným způsobem. V Malých ženách si díky charakterové rozmanitosti postav najde každý něco svého. Více v ext. recenzi

Převážně jde o satirické komediální dílo, které si bere na paškál symboly teroru druhé světové války, Waititi ale (byť místy nešikovně) prolíná humor s vážnými, emočně hutnými situacemi, jež s přibývajícím koncem jen a jen sílí. Vše je podpořeno kvalitními hereckými výkony a projevy lásky v několika různých podobách. A právě tím především Králíček Jojo je: filmem naplněným nejen absurdním humorem, ale rovněž velkým srdcem. Více v ext, recenzi.

Tits up! Totální binge-watch. Během čtyř dní jsem zkouknul všechny tři dosavadní série. Gilmorky jsem nikdy nesledoval, ale něco mi říká, že bych s nimi žádný problém neměl, ba naopak. To, jakým způsobem totiž Amy Sherman-Palladino napsala hlavní postavu Midge, je vskutku masterpiece. A co teprve ten scénář, který má během neuvěřitelně rychlých a místy uštěpačných dialogů (funguje to hlavně díky skvělé Susie a otci) a stand-upovým scénám komediální říz toho nejvyššího kalibru. Rachel Brosnahan je v roli famózní - to šílené tempo a rytmus, když promlouvá, ať už k divákům během stand-upu nebo i v normální konverzaci, musí být neskutečně těžké. Ona to ale zvládá jak nic, přitom soudě podle rozhovorů se od Midge charakterově značně liší. Skutečně výborná herečka a moje okamžitá favoritka. I když v seriálu přišlo pár dílů a především několik nepříliš šťastných naložení s vedlejšími postavami, tak právě její charisma a Midgin humor mě natolik očarovaly, že mi to vlastně bylo jedno. Stand-upové scény jsou skvělé, nekonečný šatník barevných šatů úchvatný, ale TEN charakter! Svérázná, nezávislá a zároveň ne přehnaně feministická, důvtipná, rozkošná, správně drzá a především neuvěřitelně pozitivní. Midge by nemohla být mou manželkou, ale kdybych se do ní někdy zamiloval, tak bych už asi nikdy nepřestal. Její manžel Joe je holt v zajetí až do konce života a nic s tím nemže dělat. Moc dobře mu rozumím. Seriál se navíc odehrává v 50. a 60. letech v USA, a to pro mě nikdy není krok vedle. Je až s podivem, jak málo divácké pozornosti se mu dostává, ještě že Glóby a Emmy to vnímají opačně.

Dívat se na Cats je vskutku náročný a nepěkný zážitek. Pokud vyloženě nepatříte mezi experimentátory, kteří chtějí vidět i to, co se opravdu nepovedlo, nebo jen schválně vyhledáváte neuvěřitelná selhání jinak uznávaných filmařů a herců, směle do toho. V opačném případě se snímku vyhněte jako čert kříži.

Kdo je fanouškem do detailu propracovaných detektivek, bude mu Johnsonův scénář určitě po chuti. Vyprávěcí styl vtahující do vyšetřování skloubený s gradujícím závěrem, humorem, o který se stará zejména Chris Evans, pohlednými kulisami a neméně působivým kostýmním designem dělá z Na nože po všech směrech kvalitní filmovou zábavu, již v kinech moc často nevídáme. Hollywood po nějaké době zase dokázal přijít s originálním příběhem, který bez problému osloví mainstreamové publikum, a přitom není jen novou verzí či pokračováním něčeho dříve úspěšného. Více v ext. recenzi.

Z první epizody jsem byl paf. Ostatně už samotná kniha mě právě nejvíce baví ve svém úvodu, kdy Jonathan na strašidelném hradě zjišťuje, jakému zlu čelí. Druhý díl mě rovněž silně zaujal a intelektuální souboje mezi Draculou a Agátou měly šmrnc. Třetí kapitola je ale jeden velký fail. Ani moc nechápu tu zbytečnou a marnou snahu napasovat Draculu do moderní doby, když 18., potažmo 19. století je pro vyprávění jeho příběhu naprosto esenciální.