piranha

Lidská podstata v celé svojí hrůze.

Když si odmyslím, že s předlohou to mělo pramálo společného, byla jsem ještě v první hodince ochotná uvěřit, že Sherlock Holmes krom inteligentního mozku a bystrého vtipu vládl i uměním Chucka Norrise a že to snímek nejenže nenaruší, ale naopak ho to obohatí. Jenže to bylo pořád horší a horší, běžecká scénka v lesíku se všemi svými nadbytečnými efekty, pompézní dramatičností a zcestnou akčností by tomu dodala korunku, i kdyby se na scéně chvíli předtím neobjevili gestapáci s dělem, kulomety a kdyby Watson neopětoval střelbu samopalem! Hra na smrt svou trapností překročila hranici vkusu a Sherlockova pověstná genialita tentokrát ve filmu vůbec nevystupovala. Akorát Robert Downey nezklamal, je to zatraceně dobrej herec, jenomže prostě nechápu, proč ho neustále baví tahat ty braky, ve kterých hraje, z bahna...

Dlouho mi trvalo, než jsem si v hlavě srovnala, proč se mi tenhle infarktový, někdy přece jen dojemný a barevný film vůbec nelíbí. Minul se totiž zpracováním. Měl být kreslený, koně měli umět mluvit, dělat panáčky a hopsat do rytmu jak opice v Madagaskaru. Lépe by tam zapadlo to striktní rozdělení na klaďase a záporáky. Třeba by se to tak lépe profilovalo a hlavně... já bych se tomu zdaleka vyhla a ušetřila bych si přes dvě hodiny stresu. Bylo to fakt stresující! Za celou dobu se nekonalo jediné překvapení, celý děj bych zvládla převyprávět už po prvních pár minutách poté, co by mi někdo prozradil, že sotva odrostlé hříbě se zvládne vycvičit za jeden měsíc k orbě i k jízdě v sedle a že sled koňských dobrodružství bude až neadekvátně rychlý a bohatý. Přesto vřele doporučuju! Hraje tam husa, bohužel pouze podřadnou roli, ale je v ní skvělá! Pak tam hraje pár moc pěkných koní, na kterých s radostí oko spočine, než s hrůzou zjistí, že jsou tím jediným, co vás drží před obrazovkou. ... A mám i definici problému... Nesprávná aplikace pravidla "více je někdy méně".

Oceňuju, že film měl ducha, myšlenku (která šla sice trochu mimo mě, ale přece tam byla), vtip a... jak bych to řekla... charakter! Ale k nadšenému hodnocení pěti hvězdičkami přece jenom kousek chybí.

Nejdřív jsem myslela, že se snad ani nedozvíme, o co jde. Tři chlápci zírající na obrazovku, občas z nich vypadne nějaké to f*ck nebo neurčitá hláška typu "vidíš to co já?" "f*ck, co je to za číslo?" ve mně místo přídechu napětí a tajemna vyvolávaly spíš pocity trapnosti. Nicméně musím ocenit téměř až fotograficky precizní práci se světlem, přestože to v tomhle kontextu působí trošku cynicky.

Nebyl to špatnej film, jenže jeden z těch, který mi k srdci věru nepřirostly - bez chuti a bez zápachu. Dokonce i Russell Crowe, přestože hrál výborně, mi byl po celou dobu strašně nesympatickej, a to už je co říct! A na konci se z něj navíc stal přehnaně sentimentální dědek, kterej konečně dělal radost svojí nestárnoucí a obětavý manželce. Ne, prostě ne... Ještě jednou uvidim tak unylej film, kde se na konci dozvíme, že půlka děje se odehrávala jenom v představách hlavního hrdiny, asi mi bude připadat strašně trapnej. Prostě je jich poslední dobou moc a jenom pár z nich stojí za to vidět.

Chvílema možná až únavná turbulence zvratů, který nebyly přímo napínavý. Nicméně šťavnatý obsazení může za mou částečnou neobjektivitu.

Příliš málo Colina Farrella, z jehož potenciálu šlo dostat mnohem víc. Na jeho pohledu magora bych bez skrupulí postavila celý film. Proč musel umřít? Nicméně děkuju bohu, že typická uřvanost amerických komedií se dostavila až v závěru.

Na začátku jsem si myslela, že se ani jednou v průběhu filmu nezasměju. Konec to svou přívětivostí zachránil, ale "bavit se" není ten správný výraz, jak bych sledování filmu popsala.

Sponzor pořadu... New balance.