dzira

Toto není Kusturica, toto je opravdový Balkán... Nejlepší balkánská herečka současnsti Tihana Lazović, k tomu charismatický Momo Pičurić a skvělý o dvacet kg větší Goran Bogdan... A jako bonus elegantní rodák z Ostravy - strýček Nikola... Ivan Marinović je dobře zrežíroval...

Bergmanovský Allen...

Není to ani moc o fotbale, ani moc o lásce, ani o mafii ani o mladé ani o staré generaci, není to ani napínavé, ani romantické a vtipné jen minimálně. Ani nevím, proč jsem tomu dal tu druhou hvězdu.... Snad kvůli Žikovi, kterého tu mám už léta na profilové fotografii.

Bylo jen otázkou času, kdy tento film Srbové natočí. A je dobře, že ho natočili. K něktrerým scénám mám výhrady, taky by to chtělo ještě důkladněji prostříhat, aby se ztratil seriálový nádech, ale celkově musím říct, že to dopadlo lépe než jsem čekal. Rozhodně líp než Dara iz Jasenovca....

I podle titulků se film jmenuje Danica (nevím přesně, proč je to zde pojmenováno Kao šečer na ranu, ale i já to našel pod tímto názvem - možná se to tak mělo jmenovat původně?). Příběh mladé dívky Danicy, která se rozejde před svatbou se svým klukem a utíká z Bělehradu na vesnici, do starého domu po babičce. A zde, světe div se, potká jiného kluka... Možná víc romantická komedie než drama. Není to kdoví jak originální, ale je to prostě milé.... A přiznám se, že mně to bavilo. A nestydím se tomu dát čtyři hvězdy...

Fiabijan Šovagović byl pro hlavní roli skvělou volbou a hlavně kvůli němu se snímek řadí určitě k tomu lepšímu, co Jugoslávci o 2. světové válce natočili. Stojí za zhlédnutí...

Pod režií je podepsána jedna z mála jugoslávských režisérek Gordana Boškov. Film Ve vězení se odehrává v ženské věznici, do které přichází nová mladá ředitelka (bývalá soudkyně z Bělehradu). Na rozdíl od dozorkyň a její předchůdkyně vidí ve vězeňkyních lidské bytosti. Řekl bych, že při psaní scénáře (pod kterým je Gordana Boškov podepsaná společně se scénáristou legendárního snímku Valter brani Sarajevo Đorđem Lebovićem) trochu opisovala od Gorana Markoviće a vlastně jen trochu pozměnila oproti jeho snímku Specijalno vaspitanje prostředí (místo pasťáku ženská věznice a místo mladistvých odsouzené ženy), nicméně i tak lze její snímek považovat za vcelku zdařilý. No a samozřejmě konec - ten je diametrálně odlišný, ne tak pesimistický, jako u prvního celovečerního snímku Gorana Markoviće.

Ještě hloupější než jednička Čao inspektore... Měl takovéto role Bata Živojinović zapotřebí?

Špadijer je třicátník, který nemůže najít práci. Kromě toho má v nemocnici těžce nemocnou dceru. Na jednom pracovním pohovoru se seznámí se Zdravkou, která zase vychovává sama syna. Ani to, že se dají dohromady, jim ale štěstí nepřinese. Nejsmutnější na tomto smutném příběhu je režie. Přestože měl pan režisér k dispozici velmi dobré herce, patrně nevěděl, co po nich chce, nebo jim to nedokázal předat....Mladen Nalević s Mirou Furlan tak ve filmu většinu času bezradně stojí, sedí nebo leží.... Nejzajímavější na filmu tak není samotný příběh, ale vykreslení tristní situace mladých lidí, kteří po studiích nemohou v Jugoslávii druhé půlky osmdesátých let najít uplatnění. Zejména scény z konkurzu před úvodními titulky jsou povedené. Po nich už to za moc nestojí...

Když covidová pandemie nepřála vzniku mezinárodních koprodukcí, vrátil se Danis Tanović domů do Bosny a natočil tento malý krásný film o čevapech a lidech...