dzira

Film si vzal to nejlepší s Kieslowskeho, Zanussiho a spol. A přidal něco navíc. Pokud bych měl doporučit jeden současný polský film, byl by to právě tento....

Teorie všeho, která je občas zajímavá vizuálně. To je tak vše. Pseudointelektualni blábol...

Ústřední dvojice to hraje moc dobře. Ale jinak to ničím nepřekvapí a nenadchne. Snad jen scéna se staříkem ve sterobinci, který vzpomíná jak mu Židů bylo skoro líto, je velmi silná. Z úcty k Menzelovi je třeba vidět...

Jedna webkamera, jeden pokoj a několik fantastických herců... Film nemusí stát miliony, aby byl vynikající....

To je ale roztomilý béčkový horůrek s krvelačnou mořskou pannou s gumovým ocasem.... Doporučuju.... Za přidanou hodnotu považuji to, že snímek divákovi zprostředkovává exkurzi do rakousko-uhesrské pevnosti na černohorském ostrůvku Mamula (která sloužila za 1. i 2. světové války jako vězení a je tak jakýmsi černohoským Alcatrazem...).

Je to blbost, ale vydržel jsem až do konce a vlastně mě to nakonec celkem bavilo... Ale upřímně musím říct, že nebýt toho, že Zečević natočil v roce 2007 fenomenální film Třetí muž, tak bych tomu tolik času nevěnoval... Zajímavé je taky to, že ve filmu hraje srbská dětská herecká hvězda Denis Murić (tady mu je už 17, ale mrkněte se na starší filmy, ve kterých hrál - co umí je nejvíc vidět ve filmu Ničije dete)...

Po letech jsem se na to kouknul a musím říct, že ten film neuvěřitelně zestárnul. Pouštěl jsem to svému synovi (v domění, že ho to nadchne) a ho to nebavilo. A musím říct, že mně vlastně taky ne...

Řekl bych, že ten film neuvěřitelně uzrál. Pokud by se sestřihal na cca 90 min, mohla by se z toho stát klasika srovnatelná s Lipského parodiemi :-) Myslím, že je potřeba Iva přesvědčit, aby ten film dodělal...

Na pozadí novodobé srbské historie se odehrává několik příběhů, které propojuje doktorka pracující u záchranky...

Srbsko-bosenský film se vrací k obléhání a ostřelování Sarajeva. Poukazuje na to, že v ostřelovaném městě zůstalo také mnoho Srbů a na to, jak dokázali vzniklou situaci zneužít někteří "obránci". A taky na to, že na válčení dospělých doplácí nejvíce děti... Trochu to připomíná Kenovićův snímek Savršeni krug z 97. roku. Pominu-li fakt, že se Kenović musel vypořádat s nefungující infrastukturou a mnoha opravdovými problémy, které jistě obnášelo natáčení v poničeném Sarajevu jen pár měsíců po válce, měl situaci svým způsobem usnadněnou - mohl natáčet v autentických kulisách rozbombardovaného Sarajeva a žádné ruiny nemusel uměle vytvářet. Tvůrci tohoto snímku si museli poradit trochu jinak, aby vykreslili atmosféru obléhaného města. A je třeba říct, že se jim to podařilo až překvapivě dobře.