Maq

Přestože mám respekt k umění Barbry Streisand jako zpěvačky i herečky, muzikál jako žánr vlastně nesnáším (mám rád hudbu). Na tomto si nejvíc cením toho, co na něm příznivcům muzikálu nejčastěji vadí. Totiž ono drama, které prožívá dřívě úspěšný muž vedle manželky, která jej svým úspěchem přerostla. To by mohlo být opravdu dobré, ovšem žánr muzikálu a nažehlený Omar Sharif vylučují jakoukoli hloubku. --- Je to připomínka časů, kdy v Hollywoodu ještě platila morální autocenzura. Lidová zábava? Prosím, ale slušná! O pár let později už bylo všechno jinak.

Ze zásady nemám rád filmy, kde se zabíjení lidí zobrazuje jako jednoduchá záležitost. Nikdy to není sranda. A pokud to snad tak vrahovi připadá, pak je velmi vážným tématem jeho ztracená duše. Uděláme z takového sympaťáka? Je to vážně tak fajn, když miloučký psychopat zastřelí partnera, aby si o něm nemyslel, že měkne, protože nezastřelil kamaráda? --- Mám rád černý humor, například když lordi v klubu kontemplativním tónem vyprávějí brutální historky. Černý humor ovšem hrůzu nikdy nezlehčuje. Nelze dělat černý humor, pokud vtipkujeme o něčem, co necítíme jako hrozné. Co by jinak bylo vtipného na tom, že si lord omylem do čaje namísto citrónu vymačkal kanárka? --- Toto ale není černá komedie, a jaksi se zdráhám přijmout omluvu, že jde jen o legraci, oddechovou záležitost, a že to přece všichni víme. Patřím zkrátka k těm, kteří by uvítali nápad, jak dětem znepřístupnit Toma a Jerryho. --- Pominu-li svoje morální výhrady, pak uznám, že tento film je docela dobrá komedie, se slušnou zápletkou, několika dobrými fóry, bez zásadních prohřešků proti dobrému řemeslu. Běžná zábava do přestávek mezi televizní reklamou.

Černá komedie, velmi anglická. Pozoruhodný Rowan Atkinson. --- Souhlasím s názory, že námět není bůhvíjak originální. Ale je vyšperkovaný mnoha milými detaily, a postava reverenda Goodfellowa je nejen krásně zahraná, ale především mistrovsky napsaná. --- Mám dojem, že takto vtipných komedií poslední dobou mnoho není. Važme si jich.

Když slyším jméno Vladimír Páral, s jistotou očekávám, že v jeho příbězích bude hrát významnou roli obscénnost. Nevím, jakou skutečnou roli v jeho životě a myšlení hraje téma sexuálních deviací. Za bolševika to mělo kouzlo zakázaného a dodávalo na popularitě a zdání nezávislosti a provokativnosti jeho tvorbě. Podezřívám ho ale, že šlo o kalkul průměrného spisovatele - vynášelo to peníze a uznání, aniž to bylo doopravdy nebezpečné. --- Příběh rovněž v žádném ohledu nekritizuje bolševismus, mohl se stejně - s nepatrnými úpravami kulis - odehrát i jindy a jinde. Materiální, morální a citová nouze se drží pospolu vcelku za všech režimů. --- Úplně mizerný Páral není, ale jeho umění se mi nezdá příliš pronikavé ani poctivé. Podle toho dopadá i film.

Film s vysokými ambicemi, ale rozpačitým výsledkem. --- Příběhů, ve kterých handicapovaní lidé hledají a nacházejí lásku, bylo u nás zfilmováno víc, a leckdy velmi dobře (Nuda v Brně, Návrat idiota). V tomto případě vidím dva nedostatky. Charaktery jsou načrtnuty docela dobře, ale bez dostatečné péče. Takže úroveň dialogů kolísá, místy je odbytá. Druhou slabinou jsou herecké výkony vedlejších postav, zejména v komických polohách. Vůbec by nevadilo, kdybychom se nad jejich slabostmi mohli občas rozesmát, a ve scénáři vtipné situace jsou. Ve finální podobě to ale moc nevychází. --- Mám z toho pocit, že režisér umí líp pracovat s věcmi, než s lidmi.

Kdyby to (kniha i film, druhé se od prvního prakticky neodchyluje) byla jen slátanina, ještě pořád by to mohlo být alespoň čtení na dovolenou. --- Jenže ono to odporně bagruje na smetišti populárních mýtů a nízkých pudů. Vulgární antiklerikalismus kremelského střihu, především. Mýtus o globálním spiknutí a tajných společnostech ovládajících svět, ovšem. Senzační a provokativní nový pohled na historii pro toho, kdo o ní nic, ale zhola nic neví. Esoterická učení, templářské tajné rituály, nevyhnutelně! Nenamlouvejme si, že je to neškodné. Jsou to bláboly přesně toho druhu, které „duchovně“ inspirovaly nacistické hlavouny. --- Předsudky se rodí z ignorance. Když si z toho někdo udělá kšeft, nemohu jinak než mu ukázat dveře. --- Pokud jde o filmové zpracování, jsem toho názoru, že ze špatné literární předlohy nelze udělat dobrý film. Dobře natočená a zahraná volovina zůstane zase jen volovinou. Pitomou knížku taky nespravíte křídovým papírem a koženou vazbou.

Příběh odehrávající se v prostředí izraelského kibucu v sedmdesátých letech 20. století. Hlavními postavami jsou neurotická vdova a její třináctiletý syn. --- Myslím, že název Sladké bahno má vystihnout autorův vztah ke kibucu. Tyto zemědělské komuny sehrály v historii novověké židovské kolonizace Palestiny významnou roli a byly vítaným útočištěm mnoha přistěhovalců přicházejících nezřídka za dramatických okolností a s doslova prázdýma rukama. Jenže, jako každý socialistický projekt, představovaly rovněž demoralizující tyranii. „Sladkou“, dobře míněnou. --- Takové prostředí určitě není tím pravým pro ženu trpící alkoholismem a depresemi, toužící po lásce a rodinném štěstí. A pro jejího syna, vyznačujícího se citlivou vnímavostí a literárním nadáním. Jejich konflikt s kolektivistickou necitelností končí tragickou remízou. --- Velmi prostý a velmi silný příběh. Bravo!

Akční kriminálka založená na xenofobní hysterické tezi, že Japonci jsou lépe organizovaní a mají geneticky naděleno dvakrát vyšší IQ, než máme my. Přestože jsem slyšel, že i někteří Japonci mají sklon něčemu podobnému věřit, je to samozřejmě pitomost, a pitomě musí nevyhnutelně dopadnout každý příběh - literární nebo filmový - který na ní staví. --- Myslím, že i fandové odpočinkových akčních thrillerů usoudí, že toto je prostě slabé.

Číst nebo vidět pravdivý příběh je utrpení. Všechny ty slátaniny s jednoduchými postavami a zápletkami a spoustou efektních krámů, honiček, střílaček, záhad a příšer jsou vlastně úlevou a únikem před pravdou, u které si člověk, jářku, neodpočine. --- Drsnost tohoto filmu je mimořádná. Postavy vesměs odpuzující. Vítězství nízkosti úplné. Když jsem poprvé viděl to vrcholné svinstvo v závěru filmu, bylo mi doopravdy špatně. --- Klíčovým rysem příběhu je fakt - důvěrně známý všem pamětníkům - že skutečné zlo není na očích. Celý problém se Sekalem i jeho barbarské řešení je zde jen proto, že civilizace se odporoučela, zatímco tradiční cesty spravedlnosti (krevní msta, opověď) už stačily zakrnět. Proto chybí jak spravedlivý soud, tak čestný mstitel. --- Hodně recenzentů šmahem odsuzuje onen „sedlácký gang“, který si objedná vraždu. Jen jestli se nepleteme! Za bolševika jsem se střetl s řadou sviní sekalovského kalibru. Nikdy jsem ani nedoufal, že bych našel lidi dost pevné a důvěryhodné k tomu, abychom plánovali zničení bestie, která některé z nás v budoucnu pravděpodobně ohrozí. Odsuzujeme sedláky za jejich údajně pokřivenou morálku, ale měli bychom si povšimnout, že nikdo z nich s Němci nebo se Sekalem nekolaboroval. Způsob, jakým si poradili, je ovšem nechutný, nicméně vzdorovali. --- Chci říct, že skupina, která se, byť skrze předsudky, vymezuje vůči ostatním, je nakonec vůči útoku zvenčí odolnější, než lidé, které namísto morálních - dobrých nebo špatných - zásad spojuje jen ráj lhostejnosti, mylně nazývaný tolerancí. Sekalové pozdějších časů neměli o kolaboranty nouzi a žádné občanské sebeobrany se bát nemuseli. --- Vadí mi dva detaily. Jednak postava kněze. Nepotřebuji takovou nápovědu, abych věděl, že mám před sebou morální dilema. Za druhé lokace. Měla to být Haná. Není. Ani architektura, ani nářečí. --- Ale to jsou opravdu jen mušky. Jinak, po všech stránkách mimořádně cenné dílo. Na jeho náležité ocenění není dost Lvů.

Pokud jsou ve westernu dobře vystavěny charaktery hlavních hrdinů, je to v žánru jakýsi bonus. Jenže v tomto díle jsme namísto toho počastováni dávkou úvah na téma morálky, dokonce politiky. A tady, podle mého názoru, udělal režisér a scénárista tu chybu, že zůstal v půli cesty. --- Buď si to měl úplně odpustit, a zůstal by běžný, nicméně solidně vystavěný dobrudružný příběh ze Západu. Anebo do toho měl jít důsledně a vzniklo by morální drama. I to by šlo sloučit s westernovou fasádou (Unforgiven), jenže zde je to jen naznačeno, fakticky odbyto. Otrlí profesionálové zčistajasna romaticky zjihnou, vysloví několik rádoby závažných frází a začnou jednak v úplném protikladu k tomu, kým dosud byli. Výsledkem je zmatek v zápletce i v morálním vyústění. --- Vznikl kýč. Tváří se duchaplně, ale je jen popletený.