Vilg

Schematičnost postav neubírá na hloubce té hlavní, naopak jí přidává. A i když celý příběh je zoufale prvoplánový, což se u sociálních povídek občas stává, snaží se odkrývat témata těžká a nedělá to s obvyklou laciností. Jen s jejím náznakem. Kněz, který je pro své nejlepší úmysly, pro víru v morálku, která už neexistuje, nucen nést tíhu celé komunity na zádech a nikdy za to není chválen, naopak je konfrontován se záštiplnou lhostejností, protože o skutečnou péči v realitě nikdo nestojí, je archetypální charakter. Jeho souboj sám se sebou, s rozhodnutím být dobrým člověkem a k tomu knězem, je onou kalvárií - nikoliv sedmidenní čekání na smrt. Proč ne, říkám.

Definice fyzický nepříjemnosti.

Dementní hovadina s nejvtipnější sexuální scénou na světě, po které se hlavní hrdina jede ve slipech omluvit hrobu. A hned na to další, při které ho šmíruje sběrač odpadků. Můžete mě klidně voklátit, ale docela jsem se u toho bavil.

He did it. Vrátil jim to. Aspoň v jednom filmu.

Komorní minimalismus, který se mi líbil. Ne proto, že mám rád Jakea Gyllenhaala, ne proto, že jsem zůstal oslněn křehkou krásou Sarah Gadon a Melanie Laurent (u té druhé je to dokonce pravda). Proto, že jsem musel přemýšlet o tom, co vidím, což pokládám za vzácný dar. Jakoby filmaři tak trochu zapomněli, že polopatičnost není výsada, ale hendikep. Celou dobu jsem přemýšlel, jestli mi režisér nelže a nesere do huby (nejsem si jist, jestli to druhé není dokonce pravda). Z konce mi zbělelo sedm vlasů. Čtyři, protože jsem konzumní kurva, a tohle vytržení z opulentního vizuálního lobotomizujícího obžerství se mi líbilo, nemiloval jsem ho.

Český divák za poslední dvacet let nepotřeboval vidět žádný jiný film. V tomhle je všechno.

Jediné, co na tomhle filmu šokuje, je jak snadné je připlížit se zezadu k ozbrojenému člověku a v poslední vteřině ho sejmout ranou do palice. Námět na hranici sociální povídky? Ale hovno.

Lepší, než dvojka (a co ne), horší, než jednička. Pryč jsou chvíle radostného násilí a spektakulárních výkropů kulek do něčí držky z bezprostřední blízkosti. Pryč jsou osobní přestlamy Stathama a Liho. Zbývá akcí přetékající příběhově retardovaná slátanina, kde nejlíp hrají Mel Gibson a Wesley Snipes. Slyovu hubu, co drží stále tentýž výraz ať už je zuřivý, zdrcený, smutný, vnitřně rozervaný nebo veselý, už tak nějak upouští elán.

Příjemná letní vypalovačka, která člověka přinutí nenávidět postavu ještě než se zjistí, že je ve skutečnosti svině, jen opakováním jejího jména. Dabing na hranici tragédie, ale ne za ní. Demytizace výtečná, Herkules ubíjející lidi k smrti palicí rovněž.

Místy v dialozích náročné na pozornost a pointa předvídatelná, nicméně animace, hudba a dramaturgie majstrštyk.