Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (50)

plagát

1917 (2019) 

Filmařsky velmi poctivý kousek. Film de facto bez střihu musela být opravdu fuška (samozřejmě, pár střihů tam na vhodných místech je), nicméně běžný divák takový moment téměř neodhalí. Dlouhé one-take záběry mě velmi bavily a ve válečném filmu vás tento styl záběrů vlastně nutí dávat neustále pozor, protože sledujete každý detail, který se ve vyhraněném prostoru kamery děje. Herecky to bylo zcela v pořádku, hlavní hrdinové byli relativně autentičtí a celkově to považuji za povedené. Vlastně jediná "nevýhoda" tohoto velmi kvalitně natočeného filmu, je ta, že to má možná až moc jednoduchý a přímočarý příběh, který se dá poměrně snadno odhadovat a na konci filmu vlastně necítíte žádný "wow" efekt. Pár skvělých, nečekaných momentů to ale přecejen mělo a o tom 1917 je. O nasátí brutální atmosféry, občasném tichu před bouří a nedýchání a prožívání emocí a strachů hlavních hrdinů, protože celý film máte napasované jejich dramatické obličeje v hledáčku. Filmu kolem a kolem nemám co vytknout a když nad tím přemýšlím, tak bych podobných filmů a celkově filmů o první světové uvítal více.

plagát

Trash Town (2019) (študentský film) 

Jediné, co se na odpadním městě řekněme povedlo, je výprava. Tam to začíná, ale zároveň i končí. Film doplácí na naprosto nekonzistentní a logiku postrádající příběh. Chaotickej pocit z filmu dostali zřejmě i tvůrci a tu paseku se snaží zachránit jakýmsi vypravěčem, který ani není zasazen do příběhu a nedává tam jediný smysl. Trash Town si od prvních minut snaží hrát na něco, co je vám už po 5 minutách jasné, že nemůže naplnit. Bitka dvou chlapů cca uprostřed filmu, ve dvoře s klackama s na hrotu zapíchnutým cédéčkem jen podtrhla bizarnost, scénáristickou nevyspělost a postprodukční něsikovnost, která pomáhá krvácet vašim očím napříč celým filmem. Když pominu ty naprosto otřesné herecké výkony a přimhouřim obě oči, tak je to na necelou jednu hvězdičku. Leoš Kastner si osedlal opravdu velkýho koně, kterého absolutně nezvládl ukočírovat. Tvůrci si na sebe ušili bič a jestli film někdy zveřejní a začnou to hodnotit i jiní lidé než kamarádi a členové štábu, velmi rychle se tento film přesune do nízkých %.

plagát

Důkaz o Sídlišti: Sojčák (2019) (amatérsky film) 

Fantasticky zpracovaný dokument dvou mladých pánů, kteří stejně jako já, vyrostli na jihočeském sídlišti. Oceňuji především informace o architektuře sídliště a to, kolik jich tvůrci do dokumentu dokázali vtlačit. Co vím, dokument se připravoval více než rok a je to vidět. Temná atmosféra z minulých let kolem sídliště je v Důkazu vykreslená naprosto skvěle a to především díky soundtracku, kteří tématicky připravili místní tvůrci. Jediná věc, co bych vypíchl je, že je škoda, že skateboardingu (byť jsem sám skater) byla věnována dle mého až příliš dlouhá pasáž. Divák, který o konkrétní věci moc neví, nemůže mít minimálně půlku pasáže tušení, o čem kluci v dokumentu mluví. Když ale tuhle malou nedokonalost pominu, je to určitě jeden z nejlíp zpracovaných dokumentů, které jsem v moderní době na české scéně viděl. Možná nejlepší. A ještě lepší na tom je, že díky Důkazu o Sídlišti je historie táborského hoodu zvěčněna. Díky!

plagát

Vtedy v Hollywoode (2019) 

Když vás Tenkrát v hólým údu po třičtvrtě hodině konečně začne jakoby vtahovat do děje a začnete si dělat vztah k "has -been" Rickovi a troublemakeru Cliffovi, tak hned v zápětí vám dojde, že vás vlastně žádný příběh nečeká, ale vy stejně naivně čekáte a čekáte a doufáte, že by se přecejen plot mohl nějak twistnout, ale ono ne. Mezitím si ale vlastně náramně užíváte hereckou jízdu dvou legend, na kterých bylo k*revsky vidět, že si to maximálně užívají (minimálně na Leovi) a vlastně to je to jediné, o co v tomhle filmu jde. Atmosféra úchylných hippies a šedesátých let byla vykreslena naprosto skvěle, o tom žádná. Spousta vyhulenejch cigár a famózních hlášek ale není všechno. Je jasné, že Tarantinovo cocksuckers to budou celý žrát i s navijákem, nicméně na mě jako člověka, pro kterého QT je sice relativně dobrým režisérem, ale určitě ne filmovým bohem, to působilo naprosto průměrně a nebýt dvou hereckých legend a jména Tarantino, pohyboval by se podobný film možná někde okolo 40-50%. Tarantinovo záměr byl nejspíš vzdát hold šedesátým filmovým létům a zároveň tím asi velice pravděpodobně i rýpnout do některých kolegů z branže, což se povedlo. Nicméně i přesto, že si uvědomuju, že zrovna on je ten, který si to asi mohl podobným stylem dovolit (což na jednu stranu oceňuji), tak i přesto se na to snažím neustále dívat jako objektivní divák a nemohu si pomoct, bylo to prostě jako celek průměrný a zároveň se mi to strašně špatně hodnotí. Hrozně jsem si užil Lea a Brada vedle sebe, hrozně jsem si užil jejich hereckou krasojízdu, ale bohužel je to jediné, co jsem si z kina odnesl neboť extrémně a zbytečně dlouhá stopáž (která mi ovšem třeba u Osmi Hrozných absolutně nevadila!) a nevyužitý potenciál jak příběhu, tak i finálové scény mi bohužel zážitek z filmu značně degraduje. Obrovsky příjemná jednohubka. Trochu mi to bude rvát srdce, ale je to za mě 3,5 z 5.

plagát

Stalker (2017) 

Vizuál filmu Stalker je naprosto srovnatelný s filmy stejného žánru s milionovými rozpočty. Jak napsal kolega A.Fish, nápad na příběh v podstatě žádný, nicméně musím zde ocenit české ručičky, které si se zpracováním důstojně poradily!

plagát

Psychopompos (2018) (študentský film) 

Psychopompos nadchne naprosto výborným, vysokorozpočtovým áčkovým vizuálem a geniální hororovou atmosférou. Snímek po technické stránce patří rozhodně mezi nejlepší na FFČV 2018, ať už kvůli rozpočtu nebo čemukoli jinému. Příběh sám o sobě není špatný, nicméně mi to vzhledem k rozuzlení připadá jako potenciál nevyužitý na sto procent. Líbila se mi však autorova myšlenka na konci filmu, kdy poukázal na jeden velmi častý, lidský faktor...

plagát

Prohibitoria (2017) (študentský film) 

Snímek, jež rozhodně patřil na Festivalu Černá Věz 2018 k těm nejlepším. Žádnou cenu sice nezískal, nicméně v osmnácti minutách režisér Filip Kilián ukázal své kvalitní umělecké schopnosti. Za relativně krátkou stopáž zvládnul dokonale vykreslit veškeré aspekty žánru a i dodnes kontroverzního tématu. Za mě je film Prohibitoria velmi kvalitní filmařský počin. Je tu však jedna věc, co mi zůstává záhadou - při uvádění filmu na festivalu herečka Teresa Branna pronesla, že jí byla při natáčení moc velká zima, byť byla na scéně ve svetru a pod peřinou v uzavřených místnostech... Leo s jeho Revenantem by pravděpodbně asi kroutil hlavou. Ne, rozhodně nechci žádným způsobem paní Brannu ani film nijak zesměšňovat, jen mi to příšlo úsměvné, vzhledem k podmínkám, které jsme měli i my občas u svých vlastních filmů.

plagát

Rýchlo a zbesilo 8 (2017) 

Pokud si nechcete zkazit Rychle a Zběsile jako takový, to na čem začalo a celkově, tak raději od sedmého dílu nekoukejte. Sedmým dílem to mělo definitivně skončit, tématicky s tragickou smrtí Paula Walkera. Protože z toho, co se chystají z této legendární série udělat, se Paul musí otáčet v hrobě. Ne, je mi to tak nějak jasný - naprosto vycucaný téma už americkým chorým mozkům nejde předložit jinak, než naprosto béčkovou sci-fi akční klišovitou hovadinou, jako bylo toto. Tato série se rychle a zběsile blíží k odpadu mezi filmy. Abych se tu ovšem neoháněl jen samými negativy, tak samozřejmě smekám klobouk před vizuální stránkou filmu. Jediné, co tenhle stupidní scénář vycucanej ze shnilýho malíčku verbalovy nohy drželo nad vodou, byly poměrně povedené, klasické hlášky Tyrese Gibsona. Pokud se na to chystáte, jděte na to nejlépe jako na jednohubku pro pobavení, která nemá s kvalitní původní ságou Fast and Furious nic společného. Zaráží mě, že takováhle béčková vymejvárna někoho ještě baví. Holt je v dnešní publikum nejspíš méně náročné.

plagát

Interstellar (2014) 

Vesmír, červí díry, postapokalyptická budoucnost. Tříhodinová jízda, která snad i uplného laika musí zvednout ze židle. Nolan opět dokázal, že zkrátka patří k tomu nejlepšímu na scéně. Perfektně zahrané drama, kde Zimmerova hudba v kombinaci s perfektní audiovizuální stránkou nenechá vaše ruce bez husí kůže ani minutu.

plagát

Na hrane zajtrajška (2014) 

V roce 2010 se ze mě kvůli Inceptionu stal velký fanoušek nelevných scifi. Rok 2014 mi pak nadělil další dva diamantové kousky a Na Hraně Zítřka je jeden z nich. Když už si film můžete pustit klidně dva dny zasebou, asi na tom něco bude. Edge of Tomorrow je pro mě klenot, co se týče jak vizuální, herecké, tak i té scénaristické stránky. Troufám si říct, že v nejbližších letech mě žádné scifi takhle neuspokojí. Tohle byla prostě voda, řeka na můj mlýn představ o ideálním scifi.