Unlikelyhero

Absolutně nejlepší role Jeremy Rennera, až tímhle filmem se pro mě dostal do mé osobní topky, film jako takový perfektní, silný - zažere se pod kůži

Kdyby nebylo třetího dílu, dám klidně 5 hvězdiček, Kenneth mě baví, ale trojka byla tak nezábavná a nepravděpodobná-škoda

Absolutně neskutečný mistr Hardy

Okouzlující věc, vtipné, nápadité, skvěle obsazené i podané, 3 tí série trochu slabší.

U pěkně blbě jsem se bavil pěkně dobře

Gigolo po Finsku je rozhodně zábavnější a hlavně tvrdší, než po americku, finské filmy, na které jsem zatím natrefil mají vesměs silná sociální témata (holka ze sirkárny apod.), člověk ten kapitalismus začne až bytostně nesnášet. Hlavní hrdina do byznysu spadne neplánovaně, ale začně ho bavit a totálně mu začnou unikat následky, konec dobrý, všechno dobré? v tomhle případě pochybuju

Jak se i relativně morálně v poho týpek zamiluje do peněz, do odvozeného pocitu moci, jak mu zachutná tzv vyšší společnost a sám sebe přesvědčuje, že je někým jiným, než ve skutečnosti je ( já jsme odborný poradce, radím s investicemi v Asii a přitom jsem jen společník, oficiálně ochutnávač, a to nejen jídla ). Znuděný a obsesivní zaměstnavatel je brilantní a jeho hrátky s ochutnávačem bizarní, ale skvěle promyšlené, pěkný psychický teror.

Víc, než na 3 hvězdy to nemá, a asi to ani tvůrci nečekají. Nicméně, když se stopáž zbytečně nenatahuje (např. Zmrtvýchvstání), kouká se na brodění sněhem podstatně lépe, a pak je tady ženská s velkým ž, což Kate nepochybně je, pak prominu i hepáč na konci

Ubral jsem hvězdičku, možná jen z toho důvodu, že se u mne již dostavila únava z neúnavného pletichaření. Závěrečné díly série mi v sekvencích odehrávajících se v Bílém domě, spíše připomínaly starý Řím, nikdo neví s kým a proti komu. Když ta Robin a Kevin jsou takoví sympaťáci, musíte je i při těch hrůzných nepravostech milovat.

Měl jsem u sledování retropocity, občas narušené vražením moderního songu do jinak klasického ruského schématu, prostě žádný velký rozdíl s bolševickou produkcí, famózní, že Julia Peresild zvládla celý film s jedním výrazem, bylo to něco mezi zarputilostí a permanentní nasraností.