Puddle

Hledání nových technologií proti možné hrozbě z vesmíru a chytání nebezpečných emzáků? Pcha! První i druhá série se tváří neskutečně frajersky, ale pravda je úplně někde jinde: smrkáči z Torchwoodu by nechytili ani rýmu a jsou těžce neshopni oddělit své osobní problémy od snad nejdůležitější práce na zeměkouli, což je prostě neomluvitelná blbost. Prvních šestadvacet dílů jsem tedy kvůli nesympatiím k postavám, nelogičnostem, podivné kameře a leckdy zbytečně dlouhým epizodám dokázal dokoukat jen s velkým sebezapřením a kvůli zájmu o charismatického Jacka (který to jako jediný táhnul) a dobrých epizod by se dalo vybrat jen pomálu (Captain Jack Harkness, Out of time, Adam, End of Days, Kiss Kiss, Bang Bang). Na ČSFD téměř 80 %?! Naprosto nepochopitelné... Třetí série je však bombastická konspirační sci-fi, kde je všechno alespoň o dvě třídy výš a cestu jsem si našel i k některým předtím nesympatickým charakterům, jen tak dál u Miracle Day!

Velmi skličující, beznadějná hra. Maryša se z děvčete plného chuti do života vlivem nepochopení a nešťastného sňatku mění v chodící trosku, což Petra Hřebíčková zobrazuje excelentně, ostatní herce si však ne a ne vybavit. Hudba i scéna pěkná, snad jen tu stopáž má Zlínské divadlo v oblibě natahovat trochu víc, než je zapotřebí.

Možná pěkné zobrazení kontrastu – chudí, lopotící se rolníci a bohatí obilní magnáti. Veškeré další myšlenky se ale utápí v pšenici.

All of time and space, everything that ever happened, or ever will... So where do you want to start? Slova, jež mluví za vše, seriál, který prostě nezná slovo stereotyp… Doktor diváky na své pouti bere na všechna možná i nemožná místa skrze čas a prostor, a přesto největší kuriozitou zůstává stále on sám, poslední svého druhu, věčně obestřen pavučinou otazníků. Superinteligentní, vtipný, excentrický a zásadový muž, pro kterého jsou však jeho znalosti fungování universa a neobvykle dlouhý život velmi nelehkým údělem a pod maskou bezstarostného bohéma je velmi často tím, kdo musí skládat ty největší oběti, což ze všech třech nových Doktorů nejlépe vystihuje fantastický David Tennant (i když ti další dva jsou taktéž parádní)… Seriál je žánrově velmi proměnlivý, zápletky jsou zajímavé svou na první pohled schválnou laciností doplněnou výborným humorem. Ovšem hraje se zde hlavně na vážnou notu, tudíž není nouze o několik opravdu hororových epizod, o psychoepizod, kdy nevíte co je sen a co skutečnost, o detektivní díly, kdy vychází najevo, že je často něco shnilého v lidské rase a taky o díly, kdy jde s hrdiny všechno do háje a člověk jen pláče nad tím, že co se má stát, stane se. Netvrdím, že je Doktor bez chyby: zápletky s Masterem byly dosti podivné, čtvrtá řada má slabší rozjezd a někdy je to tak laciné, až je to vyloženě blbé, ale všechny ty skvělé epizody jako Parting of the ways, Girl in the Fireplace, Doomsday, Midnight, Waters of Mars, Flesh and Stone atd. mě tak neskutečně položily na zadek, že musím hodnotit naplno.

„To, že si něco nepamatuju, neznamená, že to nemá smysl...“

Lost začíná jako výborný mysteriózní Robinson Crusoe, který diváky zahlcuje milionem otazníků s každým dalším dílem, ale není schopen odpovědět snad ani na jediný, což mě po dvou nebo třech sériích, kdy jsem jako pozorný divák věděl čím dál míň, opravdu přestalo bavit.

Podivný mišmaš, kde za řeč stojí jen skvělá animace, a kde jsem se od srdce nezasmál snad ani jednou. První půlka možná slibuje děj ubírající se zajímavým směrem, ale ta druhá je naprostý nonsens a vůbec mi do futuramovského universa neseděla.

Slušná fantasy jednohubka, která se předlohy moc nedrží, ale na druhou stranu nabízí velmi slušný příběh i mimo svět palácových nástrah a písečných monster, který se objevuje v původní hře. Škoda jen, že se tvůrci rozhodli udělat film co nejpřístupnější dětem i babičkám, což se projevuje hlavně na konci, který ani tuctovější být nemohl.

Věčný boj, věčné prokletí – muset žít po celá staletí... Myšlenka krásná, ovšem zpracování mohlo být o něco méně béčkové a s rozhodně větším důrazem na mytologii nesmrtelných. Hrdina nemůže umřít, ale proč? To je docela zásadní. Christopher Lambert mi přišel trochu prkenný a hodně mě rozptylovalo jeho neuvěřitelně vysoké čelo, nicméně se dal skousnout. Hudba je výborná a na Who wants to live forever s Connorovou milou Heather dlouho nezapomenu. Jako pohádka je to velmi slušné, ovšem nebýt zmiňované béčkovosti zpracování mohl být Highlander naprosté veledílo, 3* a kousek.

Už začátek, kdy se úžasně výstřední a sebevědomý David Tennant uvádí do role největšího svůdníka všech dob útěkem před rozhněvaným manželem svým: „If you could do what I could then you would do it too. But you can´t.“ dává tušit, že oproti většině stupidních TV filmů, s jakými má člověk „čest“ například na Primě, je tohle dílko naprosto o něčem jiném. Casanova je parádní jízda, která neztrácí ani na chvilku, je vtipný i smutný a dokáže zvednout ze židle v obou rovinách a vůbec nevadí, že inspirován životem skutečného Casanovy je velice volně. Parádní Tennant a Shaun Parkes jako jeho správně přidrzlý sluha, skvělá Rose Byrne a všichni další. Co si film nemůže dovolit oproti zpracování s Heathem Ledgerem do rozpočtu, to bohatě vynahrazuje skvělými dialogy a scénářem celkově, kvalitativně bych jej klidně přirovnal i třeba k takovému Amadeovi. Jediná věc, kterou bych vytknul, je to, že Casanova vypadá v rozmezí nějakých dvaceti či třiceti let pořád stejně (mohl si nechat alespoň narůst vousy nebo tak něco).