Barghest

Pěkná pohádka. Deliver Us mi zní v hlavě ještě teď. Jen je škoda, že tvůrci neměli odvahu být méně dětinští a že nezvolili jiný, méně iritující styl animace.

Nemám ráda tenhle druh humoru a tyhle typy lidí. A už vůbec mi nejde do hlavy zdejší hodnocení a kultovní status.

Původně jsem chtěla sešroubovat nějaký sofistikovaný komentář, ale uspávač hadů Jeunet omámil i mě, takže prostě jen podotknu, že se to táhne jako nudle z nosu. Věkový rozdíl mezi představiteli ústřední milenecké dvojky praští do očí i neznalého. A vydávat tereje za albatrosa je skoro svatokrádež.

Další zářez do pažby ne zcela využitých nápadů. Co se sentimentu týče, snesu docela dost, ale tentokrát to bylo i na mě občas trochu moc. Příběh není napsán příliš šťastně, ani herci nebyli vybráni nejlépe. A tak zůstává jen nápad, hlavní postava a podtext, kteréžto prvky přesto mají sílu zanechat silný dojem a dokonce i dojmout.

Výživná intelektuální potrava pro hloubavou duši. Film hodně zvláštní a rozhodně ne pro každého. Nepotřebuje triky za miliony dolarů, rozpočet obludných rozměrů a provařené ksichty před kamerou. Vystačí si s jednou chatou, sedmi herci, dobře napsanými dialogy a hlavně s výborným nápadem. A přesto zasáhne daleko, daleko víc. Přesto má moc rozebrat člověka na atomy, a pak ho zase složit dohromady k obrazu svému. Johnovi jsem od začátku zobala z ruky, takže až ho jednou někde potkám, musím mu říct, že mu věřím. Každé slovo.

Někdy není tak docela jisté, jestli blázni jsou ti uvnitř nebo ti venku a že blázinec je to místo tam za zdmi. Seveřani tyhle komorní hořké drama-komedie prostě umí.

Skyfall mě moc bavil, ale na zadek mě naposadil. Když jsem se sama sebe zeptala, jestli mohl Mendes udělat něco lépe, a po chvilce úvah dostala zápornou odpověď, přestala jsem váhat s hodnocením. Pro mnohé to bude jistě znít jako rouhání, ale starý koncept Bonda mě osobně připadá jako pohádka pro kluky, co zapomněli, že už jsou dávno muži. Takže vřele děkuji všem pachatelům, kteří se nebáli šlápnout fanouškům na nejedno kuří oko a přetavit trochu infantilní franšízu do současné, realističtější podoby. Inspirace Nolanem je znát a považuji ji za pozitivní aspekt. Nebudu vypisovat, co všechno se tu povedlo, poněvadž to by můj komentář zvětšilo do obludných rozměrů. Spokojím se s konstatováním, že všechno funguje spolehlivě jako švýcarské hodinky a zapadá do sebe stejně lehce jako součástky jejich strojku. Co mě doslova omámilo, byla práce se světlem a s barvami (scény ve věžáku). Přiznávám, že jsem nečetla jedinou Flemingovu knížku, že těch bondovek jsem taky zas tak moc neviděla, protože většina z nich mě prostě nebaví. Ale přesto mám pocit, že KONEČNĚ James Bond dostal film, jaký si zaslouží.

Jakmile se to roztomilé psí škvrně poprvé podívalo do kamery, byla jsem ztracená úplně stejně jako profesor.

To, co funguje v knize, na plátně fungovat nemusí. Knižní předloha dává nahlédnout do idylického života na švédském venkově, jenomže ve filmu je to prostě málo. Připadala jsem si jako šmírák. Kdyby to Hallström hodil do poetické, lyrické nálady, mohlo to být za pět. A kdyby si vybral jiné dětské představitele, co se neustále monotónně neřehtají. Můj dojem z filmu nezachraňuje ani moje posedlost vším skandinávským. Škoda.

...aneb jak se rodí cynismus. Na celém filmu mě nejvíc mrzí, že černý humor, který autoři nasadili na začátku, jim nevydržel až do konce. To je jako dát děcku olíznout bonbon a pak ho zase zabalit a schovat. Joseph Gordon-Levitt je úžasně přirozený a charismatický a dává tušit, že to nejlepší nám ještě neukázal, zato nesympatická Zooey mě štvala. Jen mi nějak nejde na rozum, jak se snílek může zamilovat do cynika. Přesto je 500 dní svěžím větrem, který zavál do žánru romantických filmů, ovoněn mnoha dobrými nápady a tvůrčí invencí. "Největší pohroma postihne lidstvo v den, kdy zmizí všichni snílci." (Friedrich Nietzche)