Lasombra

I mistr Woody se jednou utne..až na pár hlášek typu: "Na co potřebuji zbraň? Co když budeš jednou masturbovat se svém pokoji a někdo tě přepadne? Tak zavolám 158. Ale prosímtě, když zavoláš 158 tak je to to samý, jako když si zažádáš o hypotéku" Christina coby múza a životní láska Jasona..ano, dala filmu opravdu šťávu ale jinak průměr.

Katherine mám jako herečku ráda, proto jsem se s chutí pustila do další komedie..euforie bohužel vydržela sotva do půlky, pak se rozplynula úplně.. hodně průměrné.

Cher jako zpěvačku nemusím,ale tady mě překvapila jako herečka a role jí pěkně sedla. Zato Christina mě po nějaké době začla pěkně štvávat.. první část se nastartovala docela slušně, ale pak už se to jen vleklo a měla jsem pocit, že sleduji jen samé videoklipy.

Hodně vtipné parodie na filmy. Například "Absolvent":) A taky skvělé hlášky. Bavila jsem se moc, tohle se povedlo!

Chybělo málo k pěti hvězdičkám, ale kdyby měl filmeček tak o půl hodiny méně. Je škoda, že se zbytečně vlekl. Jinak velice příjemná záležitost, při které se všem budou sbíhat sliny a bolet bránice při humorném výstupu Meryl, která se dokonale ztotožnila s legendární hospodyňkou a kuchařkou Julií Child.

Film splnil mé očekávání. Bavila jsem se asi prvních 40 min. ale potom se snímek začal táhnout a ničím nebyl přínosný.

Začátek snímku vypadal docela slibně. Ale ze slibně vypadající prvotní zápletky se nakonec nevymotalo nic. A herecké výkony? Hodně podprůměr. Trojku dávám, jen tomu chlápkovi s kampiónem a sexy Angelině.

Nechci filmy srovnávat, ale tento mi přišel shodou okolností velice podobný In to the wild. A taky tak příjemný a realistický. A na tu ruku, jsem se opravdu nemohla dívat.. výborné!

Možná se někdy k REC dostanu znovu.. ale mé pocity jsou zatím dost záporné. Nápad je asi dobrý, ale zpracovnání je spíše humorné, než aby mi film přivodil strach.

Hlavní hrdina, ač leží už 30 let ve své posteli a nemůže se skoro pohnout, má v sobě neuvěřitelný humor a šarm. I přes počáteční obavy, jsem neměla vůbec výčitky, vůči těmto ležákům a film v žádném případě není lítostivě nebo depresivně založen. Celou dobu jsem si hrála s myšlenkou, kam až může dojít lidská důstojnost a rozhodnutí o svém vlastním životě, samozřejmě v rozporu s morálkou, láskou svých bližních a státních orgánů. Finální scéna, kde Ramón vypije sklenici s jedem s obrovským klidem, jistotu a odhodláním byla velice obdivuhodná. A ty nádherné záběry na moře... v kontrastu s chladným pokojem a lůžkem, dostanou asi každého.