kukkik

Tyhle Mooreovy dokumenty pro mě fungují trochu jako taková terapie. Člověk se zamyslí nad tím, co má. A hodně nad tím, co třeba i ta veliká a zbožšťovaná Amerika vlastně postrádá. A, jak ostatně říká hned na začátku dokumentu, člověk by si měl, stejně jako Moore v tomhle dokumentu, brát z ostatních příklad a brát si od nich poznatky, které se jim osvědčily a mohly by se osvědčit i jemu. Já moc nechápu kritiku takového dokumentu.. Kde je, probůh, jednostranný? V Tunisku nezapomněl ukázat, že islámská kultura je stále živá a stát sice nezasahuje do domácího dění ale na veřejnosti projevy homosexuality trpět nebude atd. V Německu ukázal klady péče o občany a zaměstnance ale nezapomněl ukázat stigma, které se nad německým národem vznáší a které si každý Němec v sobě chtě nechtě nosí. Podle mě ukázová žurnalistika a způsob, jak objektivně ukázat většině, že bychom se měli od ostatních učit, jak být lepší a ne se jen cynicky podívat na nějaký jiný národ a zavrhnout jeho úspěchy a to, v čem nad námi vyniká, řkouce, že "ale v jiných věcech jsou na tom taky hůř". Jistě. Jsou na tom hůř ale to, proč jsou na tom ve výsledku líp je, že když se oni podívají na vás (nás) a uvidí něco lepšího, než mají, tak se pokusí si to osvojit. Opět další informativní, pěkný a inspirativní dokument bez přehnaného optimismu nebo nadržování některé straně. 5/5.

Já osobně nejsem divákem žádné formy sportu. Až na pár epizodních zkušeností se sázením (na MS v hokeji, Stanley Cup a French Open), kdy mě u obrazovky drželo napětí z vývoje mých investic, se tedy na žádné sporty nedívám, maje životní motto, že sport by se měl vykonávat a ne na něj jen tupě čumět. Jiná věc je, když jsem se šel semo tamo podívat na zápasy svých někdejších spoluhráčů z florbalového týmu, to je potom jiná, jelikož tam mám komu fandit když je znám osobně. Ale v dnešní době se dívat na partu milionářů, co si jde začutat úplně stejně, jako chodí parta kluků u nás ve městě akorát že za to shrábnou miliony korun za zápas.. No, to je nástin toho, jaký jsem divák. Tím spíš jsem se sám překvapil, že u mě tenhle film zabodoval. Tady totiž právě nešlo o tu dnešní dobu, kdy se profesionální sport točí čistě kolem peněz a ničeho jiného, ale o dobu kdy tihle sportovci představovali i jakési ambasadory naší, tehdy sotva patrné, samostatné země. Takový profesionální sport se mi zamlouvá a být takový dodnes, možná bych se na něj i díval. V Naganu totiž vítězství neznamenalo o kolik víc si ten který tým zrovna nahrabe ale jestli tenhle malý, neznámý mladý národ ukáže světu, že i po letech strávených pod rudou podrážkou se u nás rodí hrdinové a profíci.. i kdyby jen v hokeji. Jako mláděti, kterému v době zápasu v Naganu bylo sotva pár let, mi tenhle dokument nechal nahlédnout do jedné z událostí, která nejvíce pohnula tehdejším národem a, i když je to trochu smutné, která je dodnes snad největší pýchou většiny Čechů. Emotivní, výborně natočený a nenásilně vlastenecký film o vítězství, soudržnosti a boji proti nepřízni osudu. 5/5

Shrnuto podtrženo - iluze ztraceny, naděje pohřbeny, oči otevřeny, srdce zlomeno, deprese nabyta. Tenhle svět se řítí do pekel a jsme to My, kdo sedí za volantem. Na takové dokumenty se nedívá snadno a hodně lidí se jim nepochybně záměrně vyhýbá. Bojíme se pravdy. Pravdy, která je taková, že všechna ta ekologická hnutí, solární panely, větrné elektrárny, elektromobily.. všechny ty úžasné, moderní, čisté a úžasné ekologické zázraky jsou ve skutečnosti pouhý sebeklam a naprosto v ničem se neliší od fosilních paliv, na kterých jsou ve skutečnosti plně závislé. A dobře se neposlouchá ani to, že většina těchhle lží ve výsledku přináší ještě větší zkázu, než kdyby vůbec neexistovaly. S lidstvem je konec a pevně doufám, že co nejdřív do posledního vymřeme. 5/5

Popravdě moc nechápu zdejší kritiku Michaela Moorea. To, co on kritizuje, že chybí Americe, je u nás normální. Takže až místní všeználci zase půjdou k doktorovi se zlomenou nohou nebo pro léky na alergii, nebo až někdy budou čekat na podporu v nezaměstnanosti nebo na důchod, tak doufám, že si vzpomenou, že to všechno jsou přesně ty věci, za které bojuje Michael Moore. A samozřejmě se těch věcí zřeknou aby nebyli taky levičáci, důchod rozdají potřebným a budou žít z úspor a účet za doktora si zaplatí z vlastní kapsy (třídenní pobyt v nemocnici po operaci zlomené nohy vás dnes vyjde na nějakých 310 000 Kč, tak doufám, že máte naspořeno). A k samotnému dokumentu.. Z Americké vlády se mi, jako občanovi post-komunistické země, dělá zle. Je až neuvěřitelné, že v tak bohaté, vlivné a velké západní zemi, se jako občan můžete těšit zdravotnických, školských a sociálních služeb, které by vám těžko záviděli i občané Bulharska, Srbska nebo Bhútánu. Tam vás sice odoperuje doktor s flaškou pálenky vedle skalpele ale alespoň budete odcházet s klidem, že příštích 30 let nebudete takovou operaci splácet. Když se řekne země, kde vás neváhají v kritickém stavu odvézt z nemocnice a nechají umřít pohozené v temné uličce, většina lidí si představí možná Súdán, Severní Koreu nebo Pákistán.. ale USA by tipoval, Hollywoodem a médii zpracovaný, běžný obyvatel Evropy těžko. A přeci je to tak. A současná koronavirová krize to pouze potvrzuje. S trochou štěstí bude mít tohle masové vymírání druhu Homo Diabeetus Habilis alespoň jedno pozitivum a sice, že až se to přežene, vylezou Indiáni ze svých izolovaných ghett a chopí se vlády nad prériemi rukama národa, který snad bude myslet tou horní částí těla. 5/5

No, nevím. Myšlenka pěkná ale ve výsledku jsou jednotlivé příběhy spíš dost nudné a spíš než na děj se tu soustředí čistě na grafiku. Nic, co by si člověk zapamatoval na delší dobu nebo by byla kdovíjaká zábava to sledovat. Jediný trochu zajímavý příběh byl ten detektivní a i ten nebyl nic moc. Cílová skupina byli očividně západní diváci, nepolíbení kvalitním japonským anime, kterého je Animatrix takový studentský, slabý odvar. 3/5

Tak, já jsem mladší generace a tenhle pořad si vybavuju jen jeno matnou vzpomínku z dětství, která mě nikdy nijak neoslovila. Teď jsem se podíval na víc jak hodinové záznamy tehdejších dílů a to vám povím, to je velebizár. Devadesátky z toho čiší plným proudema je až k nevíře, že ty nevtipné a především neskutečně bizarní scény, parodující propagované filmy, tehdy mohli vysílat v celostátní televizi. Takový artefakt doby, kdy nic pořádného nebylo a to, co bylo, si pamětníci malují dorůžova. 1/5

Bohužel zklamání, podprůměrná akčňárna, kde i hlavní postava působí jako komparzista a ani velká slova jako "je to indický Pablo Escobar" situaci nijak nezachraňují. Charaktery postav jsou zde ploché, jako indická sanitární křivka za poslední milénium. 3/5

U tohoto filmu jsem si naprosto jistý, že vysoká hodnocení tu sklízí čistě a pouze díky nostalgii recenzentů. Objektivně jde totiž o film plný naprosto ubohých hereckých výkonů s prakticky neexistujícím dějem a dokonce postrádající jakoukoliv zápletku. Prapodivné střihy a několik úplně šílených záběrů, kdy mě v první chvíli napadlo, že někdo asi zakopl o kameru se stativem a pak to zapomněli vystřihnout. Já to viděl až teď a nostalgie mě tedy netíží, což se odráží v mém hodnocení. 1/5

Tady se opět, po slabší třetí sérii, ukázala největší síla celé série. Naprosto dokonalé, charismatické obsazení, dobře volený, kvalitní hudební podklad, děj co má spád, velká překvapení a dostatečně uspokojující rozuzlení jednotlivých zápletek. A k tomu ta španělština, především v podání El Profesora ale i Berlína a dalších postav, mmm... 5/5

Celkově taková slabší vánoční slaďárna. Z většiny dost chabé herecké výkony a nezáživný, děravý děj sestávající především z gagů a konkrétních scének, jako celek je ovšem naprosto nekonzistentní. Dobrý je ve výsledku až samotný konec, tedy asi poslední pětina celého filmu a překvapivá finální zápletka. Sledujete-li o vánocích, počítejte o hvězdu víc. 3/5