Recenzie (704)
Nekonečný príbeh (1984)
Můžu stokrát vzpomínat, jak jsem plakal pro Artaxe, jak jsem s Atreiem truchlil uprostřed bažiny, bez naděje a chuti pokračovat v životě, nebo jak jsem trnul strachem pod sfingami... a celé to mohu uzavřít nostalgickou vzpomínkou na roztomilé triky, ale to bych jen kroužil kolem. Síla filmu totiž nekončí u divákova přechodu do dospělosti - právě tady začíná, protože teprve s odstupem času divák může porozumět tomu, co vlastně jako malý dobrodruh vnitřně pochopil, ale co ještě nedokázal plně vstřebat, protože létal v oblacích na Falcovi. Nekonečný příběh je dokonalá ukázka, jak šeredně Platón ve svém mimetickém přístupu šlápl vedle. Lidé mají od pradávna potřebu snít, protože právě díky snění se mohou vyrovnat s realitou kolem sebe (jako Bastien se smrtí matky). Nekonečný příběh se ve výsledku dá pojmout dvěma způsoby: buď jako oddechovou pohádku, kde divák (ne)vědomě naplňuje pointu filmu, anebo jako promyšlené a komplexní metadílo, v němž je shrnuta zásadní funkce umění, respektive fikce. Až ve druhém případě vypluje na povrch to intimní a naléhavé oslovení nejen dětí, ale všech... a prosba, aby jedinec přijal a sám tvořil fantazii, protože je stejně důležitá jako voda a vzduch. Film se pak už stane pouze prázdným plátnem, čekajícím, až ho divák zaplní. Technické nedostatky naprosto ztrácejí relevanci, protože v tak čisté moudrosti žádný nedostatek není. 100%
Star Trek (2009)
Po páté projekci Star Treku a několika projekcích bůhvíproč opěvovaných blockbusterů jde hodnocení nahoru. Star Trek narozdíl od svých rozpočtově podobných kolegů dokáže být cool v dialozích i akčních scénách. Úžasně stylově pracuje s protipohybem kamery, kompozicí záběru a zvukem, který je obzvláště vymazlený. Jakmile se podíváme do vesmíru skrze POV, je konečně ticho jako v hrobě, což mi chybělo snad už všech předešlých sci-fi. Jisté konvenčnosti se film vyhnout nedokáže, stejně jako pár failům, ale jako čistá žánrovka funguje dokonale a hlavně své vlastní universum neznásilňuje. 90%
Vesmírna pechota (1997)
Lehce nadprůměrné sci-fi, které dělají lepším právě sebeparodující momenty a blboučké agitky, kterými si Verhoeven střílí úplně ze všeho. Ignorace ratingových norem a zavedení necenzurovaných gore efektů mi také šmakuje. Nicméně čtyři hvězdičky jsem už dal mnohem lepším filmům, než je Hvezdná Pěchota, takže buďmě fér. Heinleina by z tohoto filmu musela ranit mrtvice. 70%
Věřte nevěřte (1997) (seriál)
Zvedám na čtyři po uvědomění, o jaký kus lépe některé příběhy pracují se strachem než většina dnešních hororových filmů! A geniálně nadabovaný Frakes byl vždycky tak strašně cool, že by mu člověk ty vykonstruované "pravdy" občas i věřil. :-D 80%
Klub sráčov (2000)
"Pěknej párek čuráků" - "Jo... to teda jsme, co?"
Transformers: Pomsta porazených (2009)
Začínám v téhle imbecilitě nacházet zalíbení. 60%
Godzilla (1998)
Nejsnesitelnější Emmerichův film. 65%
Patriot (2000)
Jakmile je na coveru filmu americká vlajka, smrdí to průserem. Několik dobrých scén, jinak standardně špatný Emmerich. 30%
Deň nezávislosti (1996)
Mimozemšťani s Windows 95 a nejvíc badass speech v dějinách filmu. 50%
Sloní muž (1980)
Krásné... film s takovou neuvěřitelnou hloubkou a schopností vyvolat slzy štěstí i smutku si jiné hodnocení než plné nezaslouží. 90%