Mkqp

Takové pěkné lidské romantické drama, kde vše plyne s mistrovskou přesností. Svým klidem mi Geu hae yeoreum připomíná Japonská dramata. Žádná pasáž není uspěchaná a každý kousíček přichází přesně v tu správnou chvíli, aby utvořil dokonalou harmonii. Rozvíjejícímu se vztahu mezi Byeong-heon Lee a Soo Ae nechyběl humor, emoce a ani lidskost. Ke konci jsme měli možnost vidět také tragičtější část příběhu a scéna ve věznici, která byla vyvrcholením filmu, ve mně vzbudila pronikavou úzkost.

Tato série se mi hodnotí velice těžce, jelikož ve mně zanechává rozporuplné pocity. Oproti 1. sérii sice nabízí akčnější děj, ale v první půli se mi často stávalo, že jsem měl chuť jednotlivé díly proklikávat, protože se dost vlekly a nudily mě. Jenomže potom začala druhá půle, kde jsem byl do děje zažraný natolik, až mi utíkal dvakrát rychleji. To nejlepší však přišlo na konec, který je zároveň jedním z nejkrásnějších a nejdojemnějších, co jsem měl možnost vidět. • Mnohem lepší by bylo, kdyby se JIN osekal o slabší díly z první poloviny 2. série a spojil s 1. sérií v jednu. • Opět žasnu nad propracovaností příznaků a léčby nemocí, či zranění s nimiž se doktoři v obou sériích potýkají. • Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi seriály z lékařského prostředí a nevadí jim zasazení do historie.

JIN nepracuje s nikterak akční zápletkou, při níž by se množil jeden zvrat za druhým, ale i přes to si po celý čas dokáže udržet vysokou kvalitu. Začínám milovat klidné tempo jímž se japonská dramata prezentují. Pro každou scénu je dostatek času a aniž by začala nudit, utvoří dokonalý celek, který funguje jak má. Musím vyzdvihnout chytrost s níž si tvůrci počínali, při zakomponování moderního lékařství do historie, což je jedna z hlavních sil seriálu. • Herecké obsazení bylo zvolené dobře a s mezilidskými vztahy v seriálu jsem spokojený. • Těším se, co za rozuzlení mi přinese druhá série.

Příběh o mladé dívce, která je ve své podstatě hodná, jenže díky špatným kamarádům a rozhodnutím se dostane do situace, ze které není jednoduché východisko. Tento nenápadný filmeček pojednává o následku psychického nátlaku, obětavosti v rodině a pomalém napravování poškozeného vztahu mezi dcerou a otcem. Nevýhodou filmů oproti seriálům je nedostatečný čas pro práci s charaktery, ale díky skvělé Soo Ae a maličkému Ji-bin Park jsem si jednoduchý Gajok s velkým srdcem náramně užil.

Japonci dokáží být jak šílení, tak naopak neuvěřitelně lidští a dokazují to dalším seriálem. Rabu shaffuru se zabývá nejen mezilidskými vztahy a hloubkou jejich citů, ale také otevírá spoustu filozofických otázek, s nimiž pracuje mistrovsky. Dokáže též dojmout, pohladit na duši i pobavit neponižujícím humorem. Zajímavá byla hláška k odmítnutí sexu: „Je to jako domácí úkol. Ještě si to musím rozmyslet.“ xD I přes široký rozsah problematiky jenž jsem zmiňoval, se do malého počtu dílů vešla obdivuhodná psychoterapeutická zápletka, s níž bylo nakládáno o třídu výš než v korejské sérii Gwaenchana, Sarangiya. Obzvláště fotograf Ojiro dokázal dosti brutálním způsobem rozebírat ostatní lidi („Odpovězte s úsměvem!“) Nejen Ojiro, ale každá postava má svůj jedinečný obraz nitra a díky bravurnímu scénáři k sobě všichni ve všech výměnách pasují. Hodně se mi líbilo jakým způsobem bylo znázorněné a kladené na důraz, že až potom co přijdeš o někoho na kom ti záleží, tak si to pořádně uvědomíš a že důležitější pro dlouhodobý vztah není láska, ale ta ošemetná chemie. Nicméně samotná láska je opravdu úžasná věc a není správné jí opomíjet.

Chci víc JP dramat, které budou takto čisté, klidné a vyrovnané. Nenašel jsem nic co by se mi na Nagareboshi nelíbilo, naopak jsem strašně rád za nenásilné vyobrazení přehlížené lásky Kenga a Risi, a celkově s každým detailem. Kdybych měl Nagareboshi charakterizovat jedním slovem, tak „Vyrovnaný“ je to správné slovo. Rewatch: Nagareboši je jeden s mých prvních Japonských hraných seriálů, jenž jsem měl možnost vidět (navíc jeden z nejoblíbenějších), a proto jsem byl hodně zvědavý co na něj budu říkat po téměř čtyřech letech, kdy jsem si jej pustil znovu. No a opět mnou proplouvá to samé nadšení jako předtím, navíc okořeněné o spoustu nových pocitů, které jsem získal pozorováním těch nejmenších detailů, na což jsem měl čas převážně díky toho, že znám dějovou linku už z dřívějška. Ach ta spousta skrytých náznaků a pohledů, které člověk může vyčíst.

Děkuji bratrům Nolanům, že se vydali cestou filmové branže, protože jejich tvorba je mi nejbližší a s radostí očekávám jejich další výtvor. Interstellar je americký velkofilm, který postrádá typické přeepičtěné hrdiny, kteří jsou neuvěřitelně cool. Naopak se zde nachází dokonalá psychologie postav, jejichž rozhodnutí jsou logická a nenaštvou. Dlouhá stopáž filmu určitě prospěla, jelikož byl prostor pro tvoření charakterů a jejich postupne vybrušování jako diamantu. Líbila se mi věta, kterou pronesl Damon, že většina lidí je empatická maximálně do rozsahu sebe, vlastní rodiny a blízkých přátel. Sci-fi moc nemusím a dlouho jsem přemýšlel jestli mám jít na Interstellar do kina. Jsem však moc rád, že jsem se rozhodl jít, jelikož je to film, který v kině vynikne dvojnásob. Před promítáním jsem pořádně nevěděl o čem je a myslím si, že je to plus, protože jsem byl celou dobu napnutý co se v průběhu vyvine.

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka.

Nikdy bych nepomyslel, že sledovat seriál o hře původem z Číny, která se nazývá Go a o níž jsem do té doby vůbec nic nevěděl, ve mě vyvolá "filmový orgasmus". Tento seriál nabízí úžasně propracované charaktery, precizní psychologii hry, skvěle dávkovanou rivalitu mezi hráči, kteří se navzájem motivují k lepším výkonům a v neposlední řadě bravurně vybranou hudbu, která vykresluje zmíněné charakteristiky a těží z nich maximum. Vzít jen jeden z těchto základů, tak se nebojím tvrdit, že Hikaru no Go ztratí svůj půvab. Tím, že jsem dětství prožil v kompetetivním prostředí sportu, tak je mi tato tématika velmi blízká a i přesto, že je seriál zaměřen na rivalitu mezi hráči, tak mě neskutečně baví ten vzájemný respekt a to, že se dá příběh vystavět i bez toho, aby bylo cílem celého seriálu porazit nějakého zloducha v obrovském turnaji. EDIT: Začínám čtvrtý rewatch a utvrzuji se v tom, že Hikaru no Go je nejen mým nejoblíbenějším anime seriálem, ale nejoblíbenějším seriálem vůbec.

Cruel City si mě získal již prvním dílem. Jung-hyo Lee namíchal úžasný lektvar, který jsem přivítal s otevřenou náručí a slastně si vychutnával jeho účinky, které ve mě vytvořili opravdovou lásku k tomuto seriálu. Scénář, děj, hudba, úžasné zvraty, drogová mafie, všechny tyto a jiné přísady jsou smíchány mistrovsky a dělají z lektvaru "Cruel City" nezapomenutelný kousek.