bleskaMeryl

Mimořádný film, který se dostane pod kůži. Většinou asi lidem, kteří sami zažili depresivní stavy. Podle mě, je ale téma tohoto filmu ještě o něčem jiném, než jenom o poruchách psychiky. Jde víc do hloubky a vidím v něm jakési podobenství o neschopnosti přijímat důležité intimní informace od svých blízkých. V dnešní, informacemi přehlcené době už často nedokážeme správně vyhodnocovat podněty přicházející od našich blízkých, které jsou pro náš život skutečně podstatné a důležité. Díky stresovým situacím si ve svém mozku vytváříme takové vzorce chování, které nám pomáhají přežít tyto informační krize. Vytváříme si svého "bobra", který pak mluví a koná za nás. Čím víc se nám takové myšlení a chování osvědčuje, tím víc se na něj spoléháme a jsme na něm závislí. Takže do svých vztahů postupně přestáváme vkládat sami sebe, své pocity a svoji osobnost. Stává se z nás někdo jiný. Kdo z nás už si někdy nepoložil otázku: „Proč jsem vlastně tohle udělal/a?“ Začneme se svým blízkým vzdalovat, a ubližovat jim. Míváme pocity, že vlastně žijeme život někoho jiného. Takže nejlogičtějším řešením bývá radikální rozchod se svým okolím, které tuto naši změnu bolestivě pociťuje. Myslíme si, že problém bude vyřešen, když ze svého dosahu odstraníme ty „viditelné svědky“ našich rozbitých vztahů. Ale opak je pravdou. Tento neviditelný „bobr“ je daleko zákeřnější, než ten ve filmu. Jenom člověk, který se poctivě začne zajímat o to, jakým způsobem vlastně funguje jeho vlastní myšlení, si dovede pojmenovat a zmapovat nebezpečné a sebedestruktivní vzorce chování. Odhalit svého "bobra". Taková proměna a transformace vlastního myšlení je daleko náročnější a bolestivější než rychlé odříznutí se od nepřijatelné části své osobnosti. Bolestivější v tom, že pokud má být skutečná a nejenom „filmová“ je to běh na dlouhou dobu a řečeno s Melvinem (z filmu „Lepší už to nebude“) jde to pomalu, den za dnem, krok za krokem, hodně, hodně, pomalu.

No tak tedy.... jinak než 100% dát nemohu! To by mi musela ruka upadnout! Prostě je to pohádka se kterou jsem rostla. Samozřejmě jsem se projektovala do chudáka Nastěnky, a posléze potají doufala, že také potkám svého Ivánka, který o mě bude tak hodně stát, že se nezalekne ani baby Jagy... Jo, jo, milé dívenky, životní realita je o dost jiná než pohádky. Ale bez nich by byl svět o tolik chudší! Takže tenhle koktejl namíchaný z osvědčených ingrediencí a promíchaný trochu podnapilým ruským barmanem je to pravé ořechové pro dívčí snění. 8-))

Určitě se dá tomuto filmu něco vytknout. Proto dávám 4**** a ne plný počet. Rozhodně ale stojí na silném příběhu, který je starý tak, jako lidstvo samo. Jak si poradit se zlem, které máme v sobě všichni. Jaké je tedy řešení? Je tím řešením vzdělání? Když je člověk konfrontován s něčím ještě zrůdnějším a temnějším, než prožívá sám. Když mu tváří v tvář miliónům obětí holokaustu docházejí slova, přichází asi chvíle kdy si položí otázku, "Proč"? Proč se můžou lidé chovat vůči svému vlatsnímu druhu tak nelidsky..... Kde je ten prvotní impulz, který nás vede k názoru, že "zabít člověka, který je příslušníkem jiné skupiny, než té mojí je v pořádku" že si to můžu sám před sebou omluvit. A jak můžou být nedozírné a obludné důsledky takto nastavené pseudo-morálky, a jak nás to může ovlivnit. Proto je to téma vysoce aktuální a jeho poselství důležité. Když člověk sleduje, jak si na sociálních sítích mladí lidé "rozumí" v problému řešení např. romské otázky. A jak snadno se jim píší vyjádření jako: zlikvidovat, odstřelit, do plynu a podobně.... Tak nějak začínal holokaust a kdo to nechce vidět, je slepý.

Tento film byl pro mě zklamáním. Tak silný příběh a tak slabé zpracování..... Zkratkovité a ploché dialogy. Fakt nevím, co víc napsat, odfláknutá práce. To by jim za Davida neprošlo! Škoda, že si to s nimi nemůže vyřídit.... 8-)

Musím uznat, že mě tenhle film nejprve strhl. Je dobře udělaný i když se tam objevuje dost známých klišé.... Hodně mě zaujala hlavní myšlenka "Brát vážně zodpovědnost za své činy". To se totiž v dnešním světě moc nenosí. Vždycky je něco, nebo někdo, na koho lze přenést zodpovědnost za to, co člověk udělá.... Je to přece tak snadné a kdo by toho nevyužil, aby si sám před sebou ospravedlnil, že "já nic já muzikant". Tenhle způsob uvažování ale očividně hlavní hrdina nemá. Cítí za to, co zapříčinil zodpovědnost a výčitky svědomí ho vedou až k oběti nejvyšší. Jenomže tady právě vidím problém. Je způsob, kterým se snaží svou vinu vykoupit ten správný? Je efektní, je drastický, a z role viníka, který zavinil smrt lidí se postupně dostává do role hrdiny. Je těžké, představit si, že by se takto někdo dokázal obětovat. Je to těžké ale není to nemožné. Ale co je snadnější, umřít s pocitem, že se obětuji, (ve finále dokonce pro milovanou ženu, ne pro někoho neznámého) nebo žít dalších 30 let s výčitkami svědomí? Ben by mohl "pomáhat lidem" jiným způsobem, ne sice tak efektním, ale ve finále by jich mohlo být daleko víc. Ale o to v tomto filmu asi nešlo. Takže jsem dospěla k závěru, že si tenhle film hraje na něco, čím není.

Dobře a poutavě natočeno. Některé informace pro mě byly zcela nové (jako pro člověka, který se historií nezabývá) a to oceňuji. Po shlédnutí, je mi postava knížete Václava daleko srozumitelnější a bližší.

To není film. Je to obraz, socha, hudební symfonie, architektonické dílo. Zároveň je to dětská kresba, pohádka na dobrou noc, plamen svíčky, který se mihotá ve tmě. Nezachytitelná atmosféra letního dne i bolest v srdci, která ubíjí. Oslava života, oslava člověka. Všechny slovní obraty jsou nedostačující…. Mohla bych napsat, že tento film je o hledání smyslu života. Ale to by bylo příliš zjednodušující. Smysl života nám uniká tak rychle, jako když proteče voda mezi prsty. Přesto má smysl ho hledat. Myslím, že toto dílo nemůže nikoho nechat lhostejným. Buď ho naprosto zatratím, a nebo mě uhrane. Mně se stalo to druhé. Jakoby mně hodil do jiného levelu. Po jeho shlédnutí jsem půl hodiny nebyla schopná komunikovat… Během filmu jsem mohla něco prožít, něčemu porozumět. Pouhý fakt, že jsem se narodila jako člověk mě opravňuje k tomu, abych byla na ten fakt hrdá a zároveň si uvědomovala pokoru před velikostí vesmíru. Nemusím nic vytvářet, nic vykonávat, o něco se snažit. Jsem výjimečná jenom tím, že jsem člověk, myslící bytost.

Třetí díl Narnie byl pro mě trochu zklamáním. Je zřejmé, že se do filmu nemůže vejít celá kniha, ale i tak se mi zdál začátek nepřirozený a dítě (pro kterého je tato trilogie hlavně určená!) které nevidělo první dva díly bude asi trochu zmatené...? Vadil mi překotný skok ze světa našeho do světa Narnie. Jakoby říkal, nebudeme se zdržovat s blbinama a hop na efekty! Jakoby efekty a PC animace byly už opravdu to jediné, co dokáže dětského diváka dostat do kina? Jasně, je to sázka na jistotu... Taky herci známí z předchozích dílů mi připadali slabší. Dělalo to na mě dojem průměrné pohádky, přecpané efekty, která už postrádá svůj původní smysl. Velmi mě pobavily některé komenty, které přirovnávají trilogii ke křesťanské, nebo dokonce katolické agitce...8-)) (C. S. Lewis nebyl katolík, ale to je zřejmě jedno). Když jsem kdysi sledovala trilogii Matrix, tak jsem nějak nechápala, proč mi to, co se děje na plátně je všechno tak strašně povědomé... Doma jsem otevřela Bibli a už jsem si vzpomněla! 8-)) Někdo to prostě umí "zabalit" líp...8-)

Výborná pohádka při které jsem se bavila celou dobu. Hravost a fantazie bez omezení (značka Monthy-Python). Skvělá zábava pro děti s hlubším podtextem prošpikovaná písničkama.

O tomhle dokumentu je těžké něco napsat.... Jenom chvála za dobře odvedenou filmařskou práci je dost málo. To se musí skutečně vidět.... Nejsilnější věta (pro mě) "Evangelium je snadné hlásat, ale těžké žít"