anthea

I když uběhla už taková doba od natočení filmu Šarlatový a černý a je to film opravdu krásný, mnoho lidí ho nezná. Už sám příběh o sobě je velmi silný, k tomu Gregory Peck a Christopher Plummer v hlavních rolích, úchvatná hudba Ennio Morriconeho a styl, jakým byl film natočen, z něj dělají alespoň pro mne perlu světové kinematografie. I když byl určen jen pro televizní obrazovky a ne na velká plátna, pro mne předčí řadu filmů na předních příčkách v žebříčcích velkofilmů. Hlavní postava monsignore Hugh O´Flaherty, kterou ztvárnil již zmíněný Gregory Peck, se narodil v Irsku v hrabství Kerry v roce 1898 a zemřel tamtéž roku 1963. Irský kněz byl vatikánský diplomat a velký bojovník proti nacismu, před Gestapem zachránil a asi rok ukrýval 3925 lidí. Vybudoval v Římě rozsáhlou síť na pomoc spojeneckým uprchlíkům a Židům, kterou se Němcům nepodařilo zlikvidovat. Když německá strana v čele s plukovníkem Herbertem Kapplerem, kterého výborně zahrál Christopher Plummer, odhalila jeho úlohu, musel ukončit svůj pohyb mimo Vatikán. Ovšem dlouho to nevydržel a několikrát opravdu tajně Vatikán opustil. Kapplerovi se ho nikdy nepodařilo dostat, ani když na něj poslal lidi přímo do Vatikánu. Film je opravdu věrný skutečnosti a od začátku velmi dojímavý. Jak plno lidí dokázalo riskovat svoje životy pro záchranu uprchlíků, statečnost dalších hrdinů, kteří neprozradili žádné informace ani při nejkrutějším mučení. Úžasná byla chvíle, kdy italští vojáci nesplnili rozkaz popravit italského kněze. Rozporuplná je postava Herberta Kapplera, který vystupuje jako krutý nacista a zároveň jako laskavý otec rodiny. A to, že mons. O´Flaherty zachránil nakonec i jeho rodinu a jako jediný ho navštěvoval ve vězení, je úplně to nejkrásnější. Je to velká věc odpustit člověku, který se dopustil tolika zvěrstev, a takového člověka nakonec dovedl mons. O´Flaherty dokonce až ke křtu. Nádhera!!! *Mons. O´Flaherty získal po válce mnohá vyznamenání (mezi jinými Řád Britského impéria a americký Řád svobody se stříbrnou palmou)

Začátek s krabičkou se mi zdál dost divný. Nemyslela jsem, že by se z toho mohl vyvinout nějaký zajímavý příběh. Ale pak to začalo být tajemné, že to lákalo k odhalení. Bádám, lámu si hlavu, co z toho vyplyne. Nějaké indicie tam byly, tak se snažím si to nějak spojit, vydedukovat, kdo za tím stojí, jak to dělá a proč. A co z toho? Nic. Konec bez vysvětlení a ještě ke všemu tragický. Tak to snad ani nestálo za to se na to dívat...

Název tohoto filmu jsem v povědomí měla a tak si říkám, jak je možné, že jsem ho nikdy neviděla, vždyť je starý skoro jako já. Hodnocení má pěkné, Harrisona Forda mám také ráda, myslím, že Ridley Scott je dobrý režisér a miluji sci-fi. Tak jsem se těšila, že poznám nějakou starou legendu. Sci-fi filmy z těchto let mívaly jinou atmosféru než dnes a to mne také lákalo, ty staré představy budoucnosti. Bohužel mne to nejen nenadchlo, ale ani nebavilo. Děj byl takový rozvláčný a vlastně ani ne moc složitý. A konec byl vyloženě plytký.

Od prvního dílu mne tento seriál velmi zaujal. V každém díle vyvstaly nové otázky a nová odhalení, což vede k touze shlédnout další a další díly, aby člověk ukojil svou zvědavost. Je to poutavé, napínavé, záludné, místy těžko pochopitelné, což je dobře, protože mne baví o věcech hloubat a bádat. Ale některá místa jsou prostě nelogická, že si řeknu, takto by se normálně člověk nezachoval, ale je to jen seriál. Ústřední otázka jestli lze změnit budoucnost je velmi zajímavé téma. Ve skutečnosti si myslím, že se budoucnost měnit dá, že není žádný osud. Jak se zpívá v jedné písni: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Tak jsem zvědavá, jestli to scénáristi myslí jako já a nebo to chtějí osudové, takže nikdo svému osudu neunikne.

Ze všech tanečních filmů byl a stále je Hříšný tanec můj nejoblíbenější. Jako malá holka jsem ho viděla častokrát, ale zase ne tak, abych ho uměla nazpaměť, což jsem u některých holek zažila. Tenkrát jsem neměla možnost mít soundtrack a tak jsem si nahrála písně rovnou z filmu, z televize na kazetu. Velmi často a ráda jsem to poslouchala a že tam byly nahrané i nějaké dialogy mi bylo celkem milé, např. "Hele, bráchanče, co ta tu dělá?" ... "Přinesla jsem meloun". Jak prosté, ale mně se to líbilo. V posledních letech jsem si Hříšný tanec ale moc nepouštěla, už je to spíš nostalgie, ta krásná hudba, letní dny, láska mezi tichou a slušnou Baby a rebelem Johnym a hlavně ten tanec.

Thrillery byly dříve zajímavější, toť můj pocit. Tento měl dobrý nápad a byl velmi dobře zpracován. Stále jsem podezírala z těch vražd někoho jiného, Christophera Lamberta alias Petera hned několikrát. Vypadal, že je nevinný a hned za chvilku se tak záludně pousmál, že člověk nevěděl, co si myslet. Pak jsem podezírala už "skoro všechny", dokonce i Daniela Baldwina v roli mladšího detektiva a oba s manželem jsme v jedné chvíli řekli: "Tak je to ten psychiatr v sanatoriu. Byl na té zahradě, kde našla tu stopu vraha a ještě k tomu on na to vypadá." Pak jsme se tomu dost smáli. Christopher Lambert tohoto zvláštního člověka zahrál skvěle, on sám je tak originální typ. Nenapadá mě nikdo, kdo by v té roli vypadal tak dobře jako on. Thomas Jane, kterého k němu přirovnávají, v sobě vůbec nemá to charisma, co Christopher. Jen škoda, že hrál jen ve dvou filmech, které jsou známé a oblíbené, a to Tarzan a Highlander. Tyto dvě role jsou nezapomenutelné, i když film jako takový hodnotím lépe Tah jezdcem než Highlandera, k němu mám totiž výhrady (viz Highlander komentář)

Byl to velmi zajímavý nápad, příběh o nesmrtelném hrdinovi, který přemůže zlo. Ale je to takové nedotažené, chybí tu hloubka a logika. V některých filmech jsou zajímavé nezodpovězené otázky, ale zde nevíme skoro vůbec nic. Z jakého důvodu existují nesmrtelní, kdo nebo co jim dalo tu moc, proč se musí navzájem vybít a proč má zůstat jen jeden? I když, jak řekl Christopher Lambert, větu "Zůstane jen jeden" si budou lidé pamatovat a je opravdu pěkná. Vystihuje to, o co v celém filmu jde. Christopher Lambert je zajímavý a má uhrančivý pohled, moc se do této role hodí a je to hlavně on, kdo zhodnocuje tento film, kdo tomu dává duši. Na kvalitě mu přidává také Sean Connery, krásné skotské scenérie, hudba Queen, ale zase ubírá nudná zdlouhavost některých scén, nepříjemná hudba u bojových scén a bojové scény jako takové. Myslím ale, že lidé v 80. letech měli mnohem menší nároky na filmy a tak měl Highlander podle mne dříve větší úspěch, i když dnes na tom také není špatně.

Matrix je nejlepší film mého života! Né, dělám si legraci. Ale průlomový je. Když jsem první Matrix viděla poprvé, byla jsem jako očarovaná. Něco takového jsem ještě neviděla. Má to svůj "zelený" :-) styl. A téma! V mnoha filmech se stroje postaví proti člověku a bojují spolu na Zemi nebo ve vesmíru. Zde se skoro vše odehrává v počítačovém světě, kde je přítomná jen mysl člověka, který je na Matrix napojen. Mám ráda ty hádanky "co je realita, co je reálný svět, kde je pravda". Podobně jsem se ptala u filmu Třinácté patro a Existenz a oba dva mě také hodně zaujaly. Matrix nad nimi kraluje. A to také proto, že hlavní hrdina Neo, je vyvolený, kterého o tom musejí přesvědčovat skoro až do konce. Jiní hrdinové většinou vědí, kdo jsou a nebo poznají svou sílu brzy, Thomas Anderson alias Neo je jiný. Keanu Reeves se pro roli Nea výborně hodí a vypadá v ní skvěle, stejně tak Carrie-Anne Moss a Laurence Fishburne. Všichni v těch černých oblecích a s černými brýlemi vypadají efektně. A Hugo Weaving je vhodný typ pro záludného agenta, rozhodně do této role padne líp než na Elronda z Pána prstenů. Zajímavá je tam postava Vědmy, která tento zvláštní film ještě více ozvláštňuje. Poutavý děj ještě podtrhuje dobře použitá hudba a pěkné elektronické zvuky.

MOULIN ROUGE je od začátku až do konce velmi poutavě a zajímavě zpracováno. Čistá láska ve špinavém prostředí hříchu, krásná hudba, kuriózní postavy (narkoleptický Argentinec, trpaslík převlečený za jeptišku a další), výborné obsazení, zpěv herců a vypjatý dramatický konec dělá z MOULIN ROUGE jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Oba hlavní protagonisté Ewan McGregor a Nicole Kidman jsou skvělí herci, zde se to jen potvrzuje a ještě navíc oba nádherně zpívají. Zaujme i "zpěv" Richarda Roxburgha v roli odporného vévody, kterému dal ten správný padoušský charakter. Jim Broadbent jako Harold Zidler je výborný v písni Show must go on a nejen tam. Vynikající jsou také taneční scény a nezapomenutelné El Tango De Roxanne, které si oblíbili i krasobruslaři. V celém filmu není chvilka klidu, má to spád a tak to má být, pohltí to člověka cele.

Ujmout se starého motivu transformujících se robotů byl velmi dobrý nápad. Už jako malé holce, tj. v 80. letech, se mi líbil malý robůtek měnící se na letadlo nebo tank, kterého nám přivezli známí z Kanady. Film o takových robotech a dokonce se svým vlastním DNA, tedy s vlastním rozumem, je potěchou pro děti a také pro dospělé, kteří nejsou příliš vážní. Ti hodní transformeři jsou vtipní takovým tím dětským způsobem, přičemž se pousmívám, ale ne opovržlivě. Jejich jména jsou vymyšlena líbivě zase hlavně pro děti (Čmelák, Železňák...). Pak jsou tam ti zlí Decepticoni s obřím Megatronem včele a máme opět boj dobra se zlem. A jako v každé pohádce dobro zvítězí a ani se nemusí vůdce Autobotů (jak si hodní říkají) Optimus Prime obětovat, když mladý "Wilkiki", pardon!, Witwicky sám zvládne zlikvidovat jak kostku tak Megatrona. Vůbec zajímavá je kostka sama, říkají jí prajiskra nebo zážehnice a je to vlastně takový robotický stvořitel v kostce. Divné je, že roboti, kteří vznikli z radiace kostky, jak už ten z mobilu Nokia v boxu nebo ti na ulici, když s ní Sam utíkal, byli všichni agresivní. Nad tím se ale asi nemá člověk tak hluboce zamýšlet. Každopádně to bylo poutavé se vším všudy. Shia LaBeouf a Megan Fox, oba ještě do nedávna nepříliš známí, byla dobrá volba. A na konci idylické přátelství lidí a robotů ("Chtěl bych zůstat s tím chlapcem").