tenizague

Skvělý film. Oddechovka, jež vytvoří pohodovou atmosféru, aniž by urážela hloupostí. Báječný soundtrack. Moc nemusím ten český překlad názvu.

Udělalo mi to radost. Po dlouhé době konečně něco, co není blbé a nepodbízí se divákům. Za to nemůžu jinak, než dát 5*.

Myšlenka filmu je samozřejmě krásná, ale od druhé poloviny je to příšerně předvídavý kýč. A to je škoda.

Já se bojim strašně dinosaurů a Jurský park byl má dětská jednička. Takže pro mě nejlepší zábava za dlouhý léta. Asi půjdu ještě jednou.

Já na začátku vážně nevěděla, jak se s filmem porvat - mám se královsky bavit nebo mě má mrazit? Po scéně se znásilněním jsem se rozhodla pro sledování filmu s nadhledem - a udělala jsem dobře. Během filmu jsem se většinou bavila při výkonech Donutila a dalších "komiků", vzápětí jsem dostávala tvrdou sodu, když si člověk najednou uvědomil, že tohle je sakra vážný. To, že vám snímek po celou dobu servíruje pořádný hukot, zmatek, emoce, v tom vidim jeho sílu.

Jestli diváci Kameňáku a Babovřesek začnou chodit na filmy typu Fotograf, kde se řeší životní přetvářka, touha po opravdovosti a vůbec smutný úděl být člověkem, narozdíl od vtipů z hospod a nevimještěčeho, a hlavními postavami budou tápající originální lidé stojící na okraji společnosti, namísto uječenejch babek a vidláků, pak v týhle zemi bude líp. Zatim ale tyhle filmy rozhodně nepatří na stejnou úroveň a jejich diváci taky ne. Navíc si dovolím tvrdit, že Karel Roden a Marie Málková jsou kvalitnější herci, než Lukáš Langmajer a Lucie Vondráčková.

Hodně špatný...dokument se vyhýbá několika palčivým tématům - při řešení názvu divadla se nezmíní o zájmu většiny obyvatel Plzně pojmenovat ho po bývalém Divadlu Miroslava Horníčka, ani nepodotkne, že během stavby to vypadalo, že na vyřešení okolí divadla už nezbudou peníze a bude se do něj chodit v holínkách...pokud jsou tyto informace jen plzeňský šum, proč se autorka aspoň nezmínila a neuvedla věci na pravou míru? Zarážející je i mizivá účast plzeňského divadelního souboru a jejich výpovědí - zbylo to na Martina Stránského, který dokument doplnil párem ucházejících vtipů, k ničemu vážnému ale názor pro jistotu nevyjádřil. Dokument je hrdinským eposem o panu Burianovi, melodramatem o starší paní z bufetu a zdařilou propagandou, za kterou by zřejmě v minulém režimu autorka obdržela titul zasloužilého umělce. Nejsmutnější ale je, že si stejně celou dobu člověk říká, že spíše než změnu budovy divadla by si Plzeň zasloužila změnu většiny plzeňského divadelního souboru.