kaylin

Mathieu Amalric a další jeho skvělé herecké představení, které bohužel není korunováno i tím, aby byl snímek dějově skvělý. Je dějově dobrý, ale není to vyloženě výtečné. To, co je prezentováno v první polovině filmu, není podloženo i druhou silnou polovinou, jako kdyby se tam scenáristům ztrácel dech.

Henri-Georges Clouzot patří k nejlepším francouzským režisérům, nikoli jen své doby ale celkově filmografie vůbec. Má styl, kterým dovede zaujmout, a je jedno, jestli je to thriller, kriminální film, nebo v podstatě čistý horor. Strhne diváka a pustí ho až na samotném konci, někdy ho zde skoro vyplivne.

Iko Uwais mě prostě baví. Je malý, ale v akčních scénách je skvělý a dle mého se jedná o jednu z největších akčních hvězd současnosti, alespoň pokud se bojových umění týká. Doufám, že dostane mnohem více prostoru než jen v domácí, indonéské tvorbě, protože si zaslouží více snímků. "Cesta bojovníka" má sice jednoduchý příběh, ale díky pomalejšímu tempu je přece jen specifickým filmem.

Snímek o tom, jak v současné době vypadá kapitalismus a že to rozhodně není nic pěkného, protože lidé, kteří se dostanou k moci, jsou ochotni pro její udržení udělat cokoli, a je celkem jedno, jak moc se na vás usmívají, jak moc si myslíte, že říkají pravdu. Za tím vším může být hodně velká přetvářka, což tento snímek ukazuje bez obalu.

Doufal jsem, že snímek „Skryté zlo“ bude o něco děsivější, že bude zapamatovatelnější, ale úvodní tápaní mladých lidí mi přišlo takové hodně křečovité a klišovité. Pak se to dějově trochu rozjelo, objevil se démon, je zde pár dobrých scén, ale nakonec se dobře vystavený horor nepodařilo natočit a já jsem si z přemíry zápletky odnášel spíše zklamání než naplnění. Přítomnost hereček jako Faye Dunaway a Carrie-Anne Moss potěšila.

„Kripozoidi“ jsou akční béčko, které má něco trochu z „Vetřelce“, ale rozhodně ani v jednom ohledu nedosahuje jeho kvalit. Prostě je to odlehčená podívaná, kde nechybí sex, nebo spíš nahota, ale překvapivě se dostaví i napětí a sem tam možná i nějaká lehce děsivá scéna, která bude dána především hrou světla a stínu, respektive hlavně stínu, kdy toho moc neuvidíte, ale dost jen naznačeno.

Film Akiho Kaurismäkiho se mi líbí hlavně proto, že se k prezentovanému příběhu skvěle hodí vizuál, jenž použil. Černobílá kamera v současné době nesluší každému filmu, ale pokud se k ní nějaký autor rozhodne, většinou ví proč. Aki Kaurismäki to věděl a na film se díky tomu dobře kouká. Dějově už nutně nadchnout nemusí.

Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro natočili vizuálně nádherný film. Něco to má z industriálu, ale něco to má i z "Olivera Twista", je to dospělé, ale přitom je to podáno jako pohádka, kde exceluje především Dominique Pinon. Ten i zde ukazuje úchvatné nejen komediální schopnosti. Ron Perlman hraje trochu to, co bych od něj čekal. Ale dobře.

Sem tam na člověka koukne nějaká ta dobrá akční scéna, anebo alespoň náznak toho, že by zde prostor pro dobré akční scény byl. Ale asi nebylo dost finančních prostředků, protože většina těch bojových scén je poměrně krátkých, až skoro zamrzí, že byly peníze na nějaké ty jednodušší triky, které mi tam nesedí.

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách.