J R C Pecuchet

Absolutní špička Československé komediální tvorby ! V hlavních rolích zcela nedostižní Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v režii Františka Filipa. Tato inscenace zcela právem patří do ZLATÉHO FONDU ČESKOSLOVENSKÉ KINEMATOGRAFIE, ikdyž má "jen" televizní formát. Škoda jen, že dosud nevyšla na DVD.

Dvě hvězdy za Jiřího Sováka a krásnou Danielu Kolářovou. Jinak co se týče příběhu a kvality scénáře velká bída.

Absolutní špička české kinematografie. Takovéto filmy opravdu pohladí na duši !

Jedna hvězda pouze za Vladimíra Menšíka. Co se týče kvality scénáře a hereckých výkonů nejen Jaromíra Hanzlíka naprostý brak ! Hudba : Karel Svoboda

Jedna hvězda pouze za vizuální efekty, kterých se zhostili pánové Vladimír Novotný, Boris Masník, Jiří Rumler a Milan Nejedlý. Jinak, co se týče kvality scénáře, tak to je velká bída !!!

Jiří Sovák ve čtyřroli v celkem průměrné komedii. Ptáte se, jak to , že ve čtyřroli ? Kromě zlodějíčka, novomanžela a cholerika, který se právě rozvádí Jiří Sovák ztvárnil i skutečného vraha - promítače. Ten ve filmu vystupuje až na samém konci. Kdybych měl hodnotit pouze herecké kreace Jiřího Sováka, dostal by film pět hvězdiček. Bohužel kvalita scénáře zdaleka nedosahuje kvalit Sovákova herectví. Takže pouze za tři hvězdy.

Herecký koncert pánů Sováka, Brodského a Suchařípy v režii Jana Hřebejka. Ikdyž má dílko pouze TV formát a krátkou stopáž, nic mu neubírá na kvalitě.

Jedna z oblíbených pohádek mého dětství. Trikové snímky realizoval Adolf Hejzlar.

Velmi povedená česká komedie. Už na první pohled jde vidět, že se pracovalo z velmi kvalitní látkou, film je celkem slušně obsazen a příběh má spád. Nejvíce mě dostala závěrečná scéna na vysokohorské dráze, kdy pomocí retrospektivy Bolek Polívka vzpomíná ...

Na objednávku UV KSČ natočený film. Tvůrci dostali příkaz natočit tuto, podle Vitěslava Jandáka "komunistickou pohádku" aby byl schválen již hotový scénář filmu "Což takhle dát si špenát" z roku 1977. Takže tvůrci neměli mnoho možností, jak se natáčení vyhnout. Ikdyž je film plný ideologie a navíc se v něm ukazuje fakt, že zkorumpovat se dají jen lidé, kteří nejsou v KSČ, paradoxně jej částěčně zachraňuje skvělé herecké obsazení. Jen u Vladimíra Menšíka nejsem zvyklý na to, že představoval nezkorumpovatelné komunistické funkcionáře. Co se týče komediálního talentu Ivy Janžurové v kontrastu s rolí, kterou v tomto filmu ztvárnila, je mi trošku smutno u srdce. Ale doba byla zlá, vždyť vrcholilo období normalizace. Jedinou ryze pozitivní složku tohoto filmu tvoří hudba Karla Svobody.