lioncel

V poslední scéně filmu, při setkání Pavličenkové s Eleanorou Roosevelt v Moskvě roku 1957, vypadá Ljudmila jako důchodkyně, přitom jí tehdy bylo pouhých 41 let.

Major Ljudmila Pavličenková byla slavnostně pohřbena na hřbitově Novoděvičí v Moskvě. Za sovětské vlády to bylo druhé nejprestižnější pohřebiště v zemi, hned po kremelské zdi.

Ve filmu se mihne i originál fotografie, kterou si vybrala skupina Soul Asylum  na obal svého nejúspěšnějšího alba "Grave Dancers Union" (1992, třikrát Platinové).

Herečka Moon Bloodgood v seriálu ztvárnila doktorku Anne Glass, která ve druhé sezoně otěhotní s Tomem Masonem (Noah Wyle) a porodí mu holčičku. Moon byla těhotná během natáčení i ve skutečnosti, 15. prosince 2012 se ji narodila dcera Pepper.

Když se frustrovaná Paula (Angelica Domröse) přibližně ve 34. minutě vyrazí pobavit do klubu, kamera několikrát letmo zabírá k tanci hrající hudební skupinu. Jsou to Puhdys, kteří se postarali o soundtrack k tomuto filmu.

V letech 2009 a 2010 film na pěti filmových festivalech ve Finsku, Portugalsku, Švédsku, Belgii a Kolumbii získal 6 vítězství z celkem 8 nominací.

V letech 2008 a 2009 byl film na 5 filmových festivalech a přehlídkách ve Finsku, Portugalsku a Anglii nominován celkem ve 14 kategoriích, 6 z nominací proměnil ve vítězství.

V roce 2012 získal film doma ve Finsku dvě nominace Jussy Awards.

V roce 2008 si snímek vydobil na třech mezinárodních filmových přehlídkách doma ve Finsku, dále v Německu a Portugalsku celkem 11 nominací, z nichž 6 proměnil ve vítězné.

Film byl v roce 2008 nominován na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu na hlavní cenu.

Film získal v roce 2005 v německém Lübecku na Nordischen Filmtage Cenu ekumenické poroty.

Film byl promítán při zahájení 41. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu.

Film byl natočen v Le Havre, což je druhý největší francouzský přístav. Pokud jde o kontejnerovou dopravu, která ve filmu má své důležité místo, je ve Francii první - největší.

Na začátku filmu přechází Joshua Rose (Dennis Quaid) civilně oblečený vozovku a míjí se přitom s vojákem v armádní uniformě, který mu salutuje. Salutování je druh vojenského pozdravu a projev vzdávání úcty vůči nadřízeným, vyšším vojenským hodnostem a funkcím, ale vždy přitom musí být zdravící i zdravený ve vojenské uniformě, výjimkou je pouze hlava státu.

Ve filmu hraje celá plejáda známých a velmi uznávaných finských rockových muzikantů. Postavu Big G hraje kytarista, zpěvák, skladatel a herec Heikki Silvennoinen, v roli Jyrki boy je to hudebník, skladatel, zpěvák a herec Martti Syrjä a pod svým vlastním jménem ve filmu hraje hudebník, zpěvák rockové kapely Eppu Normaalin Pate Mustajärvi. Všichni se podíleli také na soundtracku filmu.

Snímek je filmovou adaptací velmi oblíbeného finského rockového muzikálu v provedení Tampere Workers Theatre z roku 2006, který pod širým nebem do začátku roku 2012 vidělo více než čtvrt milionu diváků.

Natáčení probíhalo od února do poloviny léta roku 2012.

Všechny hlavní postavy objevující se v tomto filmu v záběrech z konce války v roce 1945 jsou svým vzhledem i chováním naprosto věrné a úžasně podobné svým vzorům z dvacetidílného komiksového seriálu Kapitán Kloss (od r. 1968) od výtvarníka Mieczyslawa Wisniewskiho. U nás se tento komiks poprvé prodával v letech 1971-2 v prodejnách zahraniční literatury. Každý měsíc vyšlo pouze jedno číslo a stálo 6 korun.

Natáčení probíhalo převážně v České republice a v Rakousku. Na natočení tohoto filmu se tak podílela celá řada českých profesionálů mnoha profesí, před kamerou i za ní.

Film byl pro své odvážné erotické scény ve své době opravdovou událostí. Oba hlavní představitelé způsobili na jednom evropském filmovém festivalu úplnou senzaci. Přišli si totiž převzít ocenění úplně nazí. Informoval o tom samozřejmě pouze západoevropský a jugoslávský tisk.