Čierny ľad

Detailní studie vyrovnávání se s nevěrou na finský způsob. Aneb thriller tak temný a vyhrocený, že občas působil až odcizeně. Všechny klasické propriety severských filmů jsou přítomné, jen v něm cosi neladí. Režisérovi se nepodařilo vštípit příběhu onu uvěřitelnou životnost, tak typickou pro Skandinávskou kinematografii. Nebýt těch perfektních hereckých výkonů a mrazivé atmosféry, tak film občas připomínal hořkou parodii. Některé zvraty působily až násilně a kontraproduktivně. Snaha jít až na samotnou dřeň je občas na škodu. (27.06.2013)

Miluji severské filmy! Finština mi sice trochu trhá uši, lépe mi zní norština, ale nic proti ničemu. Prvně: Ria Kataja byla úžasná - ne přímo typická blonďatá kráska, ale herečka s úžasným charisma a svým způsobem i sex-appealem a řekla bych, byť to až tak nepoznám, i obrovským talentem. Zvedla film o několik příček nahoru. Téma zajímavé, i když vlastně banální (klasický trojúhelník: manžel - manželka - milenka), ale to zpracování a ten konec - ale to snad není nutné se rozepisovat, jak že to umí seveřané dokoulet do finále. Paráda. (02.05.2010)

Severský koktejl namíchaný z mnoha ingrediencí (láska, manželství, nevěra, sex, přátelství, žárlivost, intrikaření). Těžký, občas příliš silný, překombinovaný, přehnaný. Jeho popíjení chvílemi zdlouhavé až nekonečné. V hluchých pasážích divákovi přímo nabídnuta možnost konstruovat a dopředu předvídat události a zvraty v klasickém milostném trojúhelníku. A většinou se skutečně jeho představy a předpovědi po chvíli objevily na obrazovce, z čehož byl poněkud rozčarován a otráven. (11.03.2009)

Já teda nechci být za kaziinfa (1.pád kaziinfo), ale vážně jsem tu neviděl ani malé, natož velké špetky černého humoru. Charakterizoval bych tenhle film jako d-r-s-n-é (čtěte pomalu a důrazně) psychologické drama ve stylu Othella. Celý film jsem byl napnutý jak šraňky (nebo jak se to říká). Kam se hrabou americké horory na finská dramata! (29.12.2008)

Finské drama o trojúhelníku vdané ženy středního věku, mladé milenky a trochu ubrumlaného záletníka architekta v sobě pojí dva prvky. Jedním je snaha co nejdůvěryhodněji a psychologicky nejreálněji vykreslit chování postav, vtažených do manželské nevěry. Druhým prvkem je to, že situace, do kterých jsou postavy ve filmu stavěny, jsou často dotažené ad absurdum a vykonstruované způsobem ryze filmovým, tedy ne až tak zcela reálným. Nejdůležitější věc ale je, že dohromady to funguje opravdu výborně. Nejméně dvakrát jsem u filmu upřímně vyprskl smíchy pobaven skutečnou absurdností situace - setkání na maškarním večírku a probuzení Tuuli s vyšetřující rukou v rozkroku, abych moc nespoileroval :-) . V některých momentech člověk opravdu kouká jak se děj rozvíjí dále a s mrazením (už to tu někdo zmínil přede mnou, ale opakuji to proto, že to musím jen potvrdit) čeká co bude dál. Výborný film; kdo má rád, stejně jako já velmi černý a morbidní humor, tak se u něj i zasměje. A jinak opravdu zážitek. Hudba E. Toppinena z Apocalypticy je již jen třešničkou na dortu. (11.08.2009)