Segrestor

Poněkud smířlivě za čtyři hvězdy, jelikož mi knižní předloha natolik přirostla k srdci, že jsem rád za každou vizuální podobu. Je to jako koníček, někdo sbírá známky, mě baví filmy na motivy H. G. Wellse. Kupodivu se toto zpracování drží předlohy velmi věrně a přitom je to celkem komický film. Jinak to asi už nejde. A natočit to podle knihy je zcela nemožné. Ne proto, že by to nešlo (třeba technicky), nýbrž proto, že Wellsův román není žádným akčním dobrodružstvím. Ačkoliv se to tak nejeví, je ho tam po málu. Většina textu je v podstatě kritikou společnosti pozemské či popisem společnosti měsíčňanské. Myslím, že je nadlidský úkol z toho udělat koukatelný film a držet se přitom předlohy. Zde jakousi vyváženost tvůrci našli. Navíc jsou dobově přesní, takže to vlastně ve finále vypadá, že si na své přijdou spíše vyznavači steampunku.

Osmi hrozným dávám čtyři smířlivé. Čekal jsem neskutečný náklad, ale nakonec jsem byl rád, že jsme se prožvanili do konce. Během povídání došlo občas k extrémnímu zobrazení násilí, což bylo dosti kontrastní a právě tyto kontrasty mi přišly zábavný asi tak... no, chvíli. Ale jinak samozřejmě pěkná vyprávěnka. Tarantino má vskutku smysl pro detail a poctivý přístup ke klasické filmařině, to se musí nechat, ale pořád čekám, kdy nám teda jako rozkope mozky něčím lepším, než je PF, případně RG a eventuálně ještě KB 1 a 2. Šokovat ustřelenou palicí už dnes není úplné terno, zdá se. Ale stejně jako u IB čekám, že se mi HE víc zalíbí až u druhé sledovačky pěkně doma v klidu, než v kině, kde mi ty krávy zase kopaly do sedačky a chichotaly se pičovinám, nebo diskutovaly, odkud znají Tatuma a jak je ta ženská drsná a co je to vůbec za herečku... No, krávy, fakt. Být v našem provinčním kině málo diváků jako vždycky, demonstrativně odejdu na jiné sedadlo, ale... Nebudu to řešit. Příště vyrazím na něco svižnějšího, co je víc na tom hřadle zabaví.

Tahle venezuelská telenovela vás konečně bude bavit. Chozé Armando vstoupí do místnosti, Maria Soledad udeří sklenkou bourbonu do mahagonového stolu, zlomí se v zádech a padne Chozé Armandovi do náruče, načež začne očima fixovat jeho apartní knírek... No, naštěstí tady do toho náhle vstoupí El Padron Pablo Escobar, vyhodí do luftu budovu soudu, sundá cestovní letadlo z oblohy, zaplatí státní dluh Jižní Ameriky, tisícům a tisícům Američanů vypálí do hlavy černou díru svou neředěnou Coca Colou a s několika miliony dolarů na zádech odkvačí nakonec sezóny do hor vybojovat svou poslední bitvu a vy ve své katarzi ze skvělé podívané pobaveně pronesete, co to jako kurva jenom bylo za drsný týpky tenkrát v osmdesátých, když se vám dneska v týhle provinční rozkradené zemičce hádají ti buzeranti z Tvé vlády o takové chiméře, jakou je údajný boj s šedou českou ekonomikou. No, checht...

Lepší uspávadlo než bejsbolkou do hlavy. Nebolí to tolik a je tam stoprocentní úspěšnost.

Z celého snímku jsem měl pocit jisté nedomrlosti. Tedy ne, že bych se sám cítil nedomrle. To už ne... od doby, co jsem si fixou na prsou udělal první tři chlupy. Prostě ten pocit, že tam herci něco předvádí, pak jim někdo řekne, ať se přesunou tam, pak tam a pak zas sem, a o ni unyle stojí a čumí, pak si odmakají své a jde se domů. Jako když si objednáte ruční mytí auta, čekáte nažhavenou studentku v mokrém tílku, která si to dýško prostě na to vaše okénko chce vybojovat a ono to přitom znamená, že si máte ručně nastavit funkce mytí v myčce. Prostě docela bída. Zklamání.

Jo, přesně, když jste takový nejapný blbeček a dostanete chuť zkrotit všechny americké hory, prostě si jen tak nakráčíte na divoký západ a počkáte, až se o vás postará mladý Magneto, který je v sekvojových lesích nebo mezi sruby prakticky bez schopností. Spolu se pak téměř mlčky doplazíte až k nějakému baráku, kde se necháte postřílet přáteli táborových ohňů, co nejraději citují z Foglarovy Chaty v jezerní kotlině. Jupí, nejnudnější dobrodružství od Texasu po Utah máte naštěstí za sebou, teď ještě překousnout poslední minuty, jestli náhodou nepřijde nějaký hektický zvrat, kozy nebo tak něco... eh, ne, nepřijde a můžete opřekot pelášit z kina co nejdál to půjde a nikdy se už nevracet.

Prý No escape! A přitom stačí házet fakany na střechy různých hotelů, dělat salto mortále do spodních pater, naskládat na ně mrtvoly rozmrdaných dinkňauů a tak dále a tak dále. Vole, dobrý Američan se dostane ze všeho, i když se k hotelu přižene sbor dobrovolných ochránců nábytku "Nepal police", a rákosem zaroste každá ulice, každý úřad a instituce. Oni ti parchanti pak ještě někde splaší helikoptéru a kosí nebohé Američany i ze vzduchu. Dobrý, no. Naštěstí je trochu promíchá Bond Jamesbond, svého času v důchodu. A z No Escape je náhle Run, Trouba, Run. A vše dojde ke zdárnému konci... No, to vlastně nevím, ještě jsem to nedokoukal. Slibuji, že jakmile se tak stane, komentář doplním. Chicht.

Po velmi dlouhé době se fanoušci dočkali Benicia Del Tora. Konečně v dobré roli. I když hru zprvu rozehrávají Bluntová s Brolinem, vedení brzy převezme právě Del Toro a pak už je to jen o něm, alespoň já to tak bral. A můžu jen potvrdit, že jsem si to náležitě užil. Jako bych se ani nedíval na film, ale na okamžik opět stanul na horké mexické půdě. A že tu byla kurva hodně horká. Kurva realistický film. Jako by se ani nejednalo o fikci, ale vstup do reality. A ta pulsující hudba, co to bravurně podkreslovala. Jedním slovem vynikající. No jasně, chvála patří také kameře. Každý si všimne proč. To se prostě musí vidět!

Ačkoliv se to táhne jako sopl přežraného houmlesáka v podchodu, nikomu to nevadí. Jeden si hned zvykne na ospalý vypravěčský styl, který si vlastně jen připravuje půdu pro jakési obrázkové bonmoty na konci každé etudy. Nakonec sice každého potěší, že se to pomalu doplazilo do konce, ale nemyslím si, že by někdo litoval prosraných dvou hodin života. Bone tomahawk je zábavný jako Vánoce na sněhu. Člověk je rád, ale je mu to vcelku vlastně jedno, pořád to jsou Vánoce i kdyby se nechumelilo, že ano. Film se asi nestane oblíbeným spektáklem všech dob, ale i tak zaujme a zůstane dlouho v hlavě.

Ač se to jeví jako velice atraktivní, přinejmenším s obrovským potenciálem pro příběh, s každým dílem to spadá do šedého průměru, téměř s touhou na ten prapůvodní námět zapomenout. Jde totiž o to, že zde máme unikátní bytost, která se neustále reinkarnuje do stejného těla a to se stávající pamětí, tedy muž s dost dobrou superschopností. Navíc (SPOILER) není sám. Kdosi mu často volá, že zná jeho tajemství. No, a bohužel u toho to končí. Každý další díl řeší aktuální vraždy, kde soudní lékař Morgan funguje spíše jako chodící Wikipedie, nic víc. Jo, občas si vzpomene na něco z dávné doby a ob jeden díl mu zavolá tajemný hlas, který se pouze připomene. Vážně, nic víc. Ani vztahy mezi postavami se nijak výrazně nerozvíjí. Jde skutečně jen o cílenou epizodnost děje. Což je samozřejmě škoda. Nakonec se z toho vykreslil klasický kriminální seriál na odpoledne, jehož jedinou devizou je abnormálně geniální detektiv... který vlastně ani není detektiv. Pitomé to však úplně není. Občas je to i mírně humorné a napínavé. Pořád čekám, kdy odhalí, že je to "Bůh", kterého nejde zabít. Hodnoceno po 10 díle první řady.