dawnie

Seděla jsem před televizí, předkloněná s vytřeštěnýma očima a hystericky jsem na postavy křičela a přitom brečela a střídavě zadržovala dech při podvodních sekvencích. Fakt brutální. Nemohla jsem se vynadívat na výkony dětí, postava Lucase mě úplně odrovnala. Takhle se to prostě dělá, není co víc k tomu říct.

Gia se podle mého očekávání potetila, a vůbec to není na škodu. Protože upřímných a zároveň neokoukaných výpovědí amerických youngsters, kteří se potácejí na té tenké linii mezi žádoucím a nekonformním, není prostě nikdy dost. Přidejte si k tomu ten těžko popsatelný vybledlý retropunc Coppolovic děvčat, a dostanete pádný důvod, proč si tyhle Francovy malé příběhy vybrat pro nedělní večer. Nebo pro jakýkoli jiný.

Jak to bylo krátký, tak to bylo dokonalý. Přijde mi, že Gravitace se vyznačuje takovou formou dokonalosti, která je v naprostý symbióze s tónem filmu: nepředvádí se, prostě tam je. Nekonal se žádnej patos (ač jsem se chvilku bála, že přišel, ale nééé, a za to jsem vděčná pane Cuarón, protože to jste kanóóón:D), Sandra příjemně vynervená a realisticky funící, stárnoucí švihák Clooney proklatě sympaticky poletující kolem, všechno rámováno dlouhatánskýma záběrama à la Kubrick v nejlepší formě, hudba (hlavně v závěru) opravdu dechberoucí. Neuvěřitelně osobně a zblízka je nám tu zprostředkovanej pocit, jaký to up there nejspíš je pro bytost ze Země - vakuum, klid, ticho, a obrovská prázdnota. Nějak tenhle film pořád nemůžu dostat z hlavy... v tom je jeho největší síla.

Za ty hezký krajinky.

Leo by dokázal v roli Wolfieho namotivovat i mrtvýho, aby vstal z hrobu. Ta energie, která z něho po celou dobu sálá, je neskutečná. Moc se mi líbilo, že se pan Scorsese nebál přitlačit na pilu, má to koule a je to vtipný - při scéně -- SPOILER --, kdy se Jordan Belfort totálně megaodrovná archivníma pilulkama a musí se pak plazit jako mimino, skoulet se po schodech , který se náhle stávají téměř nepřekonatelnou překážkou a odřídit to domů ve svým bílým lambu, se válelo smíchy celý kino... prostě nádherná atmosféra.

Sametovej film ostrej jako břítva. Neopakovatelná zamlžená atmosféra, kterou každá scéna přímo dýchá, mě vtáhla do excentrickýho světa glam rocku, za jehož oponou jsou ale schovaný lidi, který se snaží přijít na to, kam patří a kdo vlastně kurva jsou. Když jsem viděla to obsazení, Jonathan Rhys-Meyers, Ewan McGregor a navrch dnešní Bruce Wayne, Christian Bale...výbušná kombinace! Ewanovi ta neslušná fasáda pseudo Curta Wilda "Cobaina" nehorázně padne, stejně jako lyrickej bůh Rhys-Meyersovi. Bale potom představuje příslovečnej mostík mezi světem nás, smrtelníků, a třpytivým hudebním Olympem. Není nutný zmiňovat (ale já to stejně udělám hehe:D), že tuhle celou záležitost rámujou omamný skladby, který přesně souzní s rozpoložením jednotlivých okamžiků. Tohle neni mainstream, naopak, jestli chcete okusit něco odvážnýho, jděte do Velvet Goldmine.

Nenudila jsem se ani vteřinu. K Wrightově Pride and Prejudice a Atonement mi přibyl další jeho klenůtek, na kterej se budu dívat znovu a znovu. Nesmírně hravá záležitost s úžasnýma hereckýma výkonama (hlavní trojúhelník rocks!) mě přitáhla a nepustila, hrozně mě bavily všechny ty nápady spojený s dechberoucí, pompézní formou, plus navrch nádherná love story, kterou jsem věřila oběma a na konci jsem to řádně obrečela. Ruskej román may be fun. Good to know;)

Počáteční nízký hodnocení předpremiéristů mi jemně snížilo očekávání, a tak se z toho nakonec vyklubal velice příjemnej kinozážitek. Očividnou překombinovanost děje tu vyvažujou sympatický herci a jejich bezprostřední přístup ke svým rolím, uvolněnost z nich čiší na sto honů - tím myslim zejména ústřední trojku Harrelson-Eisenberg-Fisher jejich skvělý vtípky. Caine ukázal pro mě netypickou sviňáckou tvář, která se skrývala pod alfredovsko-cutterovskou fasádkou milýho mecenáše. Celkovej dojem: hodně dravě natočeno, plno zajímavých nápadů a tak akorát správně poodhalující roušku ***magie***.

Starosvětsky krásná óda na Afriku, která na mě působí s neuvěřitelnou silou, a ve které se nenajdou prázdný řeči a často stačí jen náznaky k vyjádření toho, co je třeba. A že toho není málo. Plus výkony herců (Streep!) úžasný.

Ta je za píseň Climb.