kocik1

Jak pejsek s kočičkou pekli dort a uvařili při tom Svatební dohodu. Asi špatný recept či co...

Jaguáří tlapa už zas skáče přes kaluže a rány se jí léčí tu ve vodopádu, tu v léčivém bahně, co se v něm málem utopila. Je mi líto, milý Gibsone, ale měl jsi víc zapracovat na scénáři, tvoje pohádka je příliš drsná pro děti a příliš hloupá pro dospělé.Jestliže film zpočátku vypadal nadějně a jediné, co mě udivovalo, bylo to,že mluví v pralese všichni stejným jazykem, od prostředka už byl scénář víceméně k smíchu. Pěkná výprava a kamera není všechno.

Brigit ve fázi 40+ na začátku filmu odvážně navazuje na pokleslé teenegerské komedie a člověk se jen modlí, aby ji ve filmu nemusel pozorovat i při sezení na záchodě. Tak hurá, nemusí, na to nám scénáristi nastrčí chudáka tatínka.:-). Je ovšem pravda, že od hudebního festivalu (který má s těmi českými společné leda tak bláto), se standard vyhoupne povážlivě výš a pokud člověk nepřemýšlí o tom, že je to vlatně o ničem, střídavě s trapnostmi se i docela dobře baví.

Když už se někdy koukám na ty výsledky demokratických voleb, říkám si, že to ani není žádné scifi a příště může klidně vyhrát Maková panenka nebo Motýl Emanuel. / Ačkoli i tento díl má něco do sebe, tak úplně mi do seríálu nezapadá a považuji ho za nejslabší.

Manipulace, voyerství, krutost, stádnost - to je námět tohoto dílu. Oko za oko, zub za zub.... a co to udělá s námi? / Původně se mi zdálo, že tenhle díl bude nejslabší z celé série, ale nakonec jsem svůj názor přehodnotila a stejně jako Disease oceňuji nepolopatičnost a v podstatě i aktuálnost v tom, co se děje kolem nás.

Pohádka má svoji poetiku. V dlouhodobé paměti se sice neudrží, ale tu krátkodobou potěší určitě.

Pane bože, to je trapný! řekla jsem si, když jsem omylem přepla knoflík na TV. Ale potom jsem si kupodivu všimla, že se mezi těmi trapnostmi docela dobře bavím:-).

Je TO až příliš podobné jemu, ale zároveň si člověk musí připomenout i stejnojmenný román Stephena Kinga, kde TO bylo tak děsivé a nebezpečné.. Stejně jako některé vynálezy, které prý mají ulehčit život a ulevit od bolesti....

V Deníku puberťačky si Marielle Heller zřejmě zhmotnila svoje pubertální představy o dospívání. Snažila se mu dát artový rámec, což se celkem i povedlo, ale chybí mu to nepatrné nic, které z průměrného filmu udělá film dobrý. Celý příběh vlastně jenom klouže po povrchu, Minnie má nějaké představy, které si realizuje, ale jak její máma, tak Monroe působí psychologicky nedotaženě jak z poslední soap opery. Škoda zmařeného potencionálu.

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a pokud nás v rámci technologického pokroku čeká toto, jako že o čipech se mluví už nyní, tak potěš koště. Doufám, že odhalení všech svých i partnerových tajemství se už nedožiju anebo mi bude na sklonku života alespoň dopřán milosrdný Alzheimer.