Gekacuk

V podstatě jde o strašnou hovadinu... Ale milou... Pozitivní je trefná kritika negativních jevů v české společnosti, které se projevily již brzy po roce ´89. Absurdní humor ve stylu České sody a zakomponování Ales Gute je perfektní. Není špatné se na tenhle film podívat s odstupem času, třeba jen pro porovnání tehdejší a dnešní reality. Neprávem nepochopený a pozapomenutý film.

Zajímavý český psychothriler. Pokud diváky neodradila úvodní hudba, naskytla se jim možnost sledovat, jak jedna šílená žena systematický ničí svou kamarádku z děctví. Jde ovšem podívanou natočenou za levný peníz a tak třeba závěrečná scéna je dost odfláknutá. A jak vlastně skončil manžel hlavní hrdinky? A proč po jeho osudu nepátrá? Freimanová a Krbová byly skvělé. Kamera filmu spíše uškodila. Roztřepané a rozostřené záběry se mi nelíbily.

Vtipný a zábavný film. Love Story mívají většinou od začátku čitelný děj a konec. Zde tomu tak není a to je dobře. Dal bych i o hvězdičku více, ale hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil příbuzenské vazby mezi hlavními postavami. Je škoda, že více šancí si zahrát nedostali Sobota a Krónerová. Také toho "homo" humoru bylo až příliš. Zde na ČSFD chybí mezi herci Krzysztof Tyniec - Aladár.

Zajímavý námět, trošku horší scénář a jeho realizace. Neherec v hlavní roli může být lákadlem pro diváky, ale samotnému filmu neprospěl. Něteré scény na sebe logicky nenavazují, což zhoršuje orientaci. Joska se vždy někde objeví, ale proč tam je, co zamýšlí (například na nádraží při zatčení)? O některých postavách se jen mluví, přitom v ději mají důležité místo (strážník-udavač - je zabrán kamerou jen z dálky). Je zde příliš mnoho opakujících se záběrů přírody. Scéna přestřelky v lese je docela amatérsky natočená. Benevolence gestapáka je velmi nepravděpodobná. Jak dlouho se vlastně Joska skrýval? 2-3 roky? Nějak mi to nesedí na věk dcery.

Opravdu hrozný film o lidech, kteří neumí žít. Nevědí co dělat, aby byli šťastní. A to nejenom postavy z mladší střední generace ale i jejich rodiče. Ti starší se chovají snad ještě hloupěji a hůř než jejich odrostlé děti. Jakoby chtěli autoři naznačit, že ta neschopnost vyrovnat se s dnešním světem je dědičná. (Neskutečně zlý výraz "Tvůj bývalý otec" nebo věta "Nerozvedla jsem se, abych ti nezpůsobila trauma." z úst matky hlavního hrdiny.) A jak se pak mají "mladí" chovat, když vidí tu tragiku vlastních rodičů? Ve filmu není jediná sypatická postava snad kromě prodavačky ve zverimexu. Představitel Funese je naprosto tragický stejně jako zakladatel kvarteta. Strašné dialogy, nikam neplynoucí děj, herci nemají co hrát. A tak divák trpí a čeká na nějaký impuls, změnu, jestli se film někam pohne. Nedočká se. Při sledování tohoto nudného filmu si klidně můžete popovídat s přáteli. Během dlouhých hluchých pasáží o nic nepřijdete. Vyhozené peníze ČT z koncesionářských poplatků a z Fondu pro rozvoj české kinematografie.

Vojtech je výborná trošku smutná komedie o muži, který prožívá osobní krizi. Pro mne představuje začátek restartu slovenského filmu v posledních třech letech. Byl jsem novými slovenskými filmi velmi příjemně překvapený - Špína, Nina, Únos, Pátá loď, Čára. Opravdu na slovenské podmínky a ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý, výborné filmy. Jen tak dál. Držím slovenskému filmu palce a teším se na novinky.

Tak komedie tenhle film opravdu není. Spíš jde o velmi smutný příběh o hledání místa v životě. Dnešek jsem přežil, ale co bude dál? Takhle se však hlavní hrdina neptá. Žije ze dne na den. Jeho sny a představy jsou hodně vzdálené realitě. Film sice obsahuje několik komediálních situací a replik, ale celkové vyznění filmu je (alespoň z mého pohledu) depresivní. Základní linie příběhu je jasná, ale divák se občas může ztratit v detailech - co chtěl režisér říci touhle scénou?, co to hlavní hrdina zrovna dělá a proč?, jsme stále ve Francii nebo už někde jinde? a podobně... Divák by se měl při sledování filmu zaměřit na jeho hlavní poselství, zatím se však mnohdy utápí při hledání odpovědí na tyhle dílčí momenty. Vedlejší role hrají amatéři a to filmu příliš neprospělo. Kamera také není příliš dobrá. Ale je asi dobře, že se takové filmy točí. Divácký zájem je však zřejmě miniální. Petr Václav už natočil lepší filmy. Tak snad příště....

Opravdu mimořádně trapný seriál. Chyba není v hercích. Ti jsou výborní a dokázali to svou předchozí tvorbou. Tady se vaří z vody - šílený scénář, šílené dialogy, šílená zápletka, nulový humor. ČT vyplýtvala veškerý vtip do upoutávek. Nevím, co nutí Alenu Mihulovou běhat ulicemi s mobilem v ruce a na potkání se ptát, jestli tudy neběžel její manžel. Do maximální trapnosti je dovedena situace, kdy s tím mobilem běží po schodech do neznámého domu. Co dodat - vyhozené peníze, ztráta času, mohlo se natočit něco lepšího.

OBSAHUJE FORMULACE, KTERÉ BY NĚKDO MOHL POVAŽOVAT ZA SPOILER. Shlédnuto v předpremiéře na LFŠ. Po pomítání proběhla beseda s režisérkou, Vladivojnou La Chia a Zuzanou Fialovou. O kvalitě filmu napovídá už to, co si o něm myslí Fialová, která prohlásila, že po půlhodině filmu zjistila, že se režisérka zbláznila. To bych si tvrdit nedovolil, ale film je to divný a nepovedený. První a osmá hlava (kapitola) byla zřejmě ještě natočena s dostatkem financí. Odehrávají se v zajímavých exteriérech. Prvních pět minut to vypadalo na zajímavý film. Pak trošku znejistíte, když při cestě vlakem do pracovního tábora uprostřed SSSR uslyšíte kromě češtiny slovenštinu. Ale po následném slédnutí smršti absurdit, divadelních kulis a hereckého neumětelství Anety Langerové už si na to divák ani nevzpomene. Z dalších hlav už přímo tryská levnost. Režisérka zřejmě v důsledku nedostatku prostředků zvolila levné dekorace a barevně velmi výraznou omalovánkovou animaci (např. kreslený Kreml se spoustou rudých praporů). Ve filmu je několik pokusů o vtip a nadsázku, které však vycházejí naprázdno (odpočinek v Parku kultury a oddechu Felixe Edmundoviče Dzeržinského – zakladatele Čeky, později NKVD a KGB, domorodci šlapající v kravských výkalech, animovaný pes v hrané scéně, Stalin volající básnířce přímo do Gulagu, z nebe spadlé kyje přesně jako v sovětském Mrazíkovi apod.). Jedna scéna v pracovní táboře se opakuje 3x. Na konci vždy Langerová řekne: „Ale já to tak nechci“ a scéna se celá opakuje pohledem jiné kamery. Aneta v průběhu filmu nestárne, takže vypadá stejně ve 13 i 50 letech. Neustálé flashbacky také nejsou přínosem. Mnoho výborných herců se zde objevilo jen na okamžik. Zedníčkova role byla nazvána „ďábel“. Ve filmu uslyšíme recitace básní a zpěv písně (zpívá muž v ženském rodě) v ruštině. Rovněž se z vložených titulků dovíme mnoho životopisných údajů. Pro Fialovou nebylo nejtěžší natáčení v mraze, kdy trestankyně musely ručně kácet stromy, ale lesbická scéna s Langerovou. La Chia měla jen několik dní na složení filmové hudby a při závěrečných titulcích zní píseň „Ruská zima“, kterou nahrála v roce 2001, když jí bylo 16 let. Debata s tvůrci se nesla v odlečeném duchu. Režisérka se vyjádřila, že Fialová s Langerovou by mohly být věkově jako matka s dcerou, což je samozřejmě hloupost a Fialová si to nenechala líbit. Vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství si zaslouží serióznější zpracování. Film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum.

Od tohoto filmu jsem příliš neočekával. Dokonce jsem si chtěl po přečtení několika zdejších hodnocení zapnout české titulky v obavě, že nebudu rozumět. Ale kdepak, rozuměl jsem všemu. A film se mi hodně líbil. Jistě, buranská komedie, ovšem s mnoha výbornými scénami, skvělými narážkami na současnou realitu a nevtíravým sociálním nábojem. „Výbuch na dole Václava Havla“, „paní Burdebaníková“ (že by odkaz na uklízečku z filmu „6 medvědů s Cibulkou“ – paní Náglfóglburdebaníková?), narážky na ostudnou „Bakalizaci“ dolů a bytů OKD, narážky na „přerozkradené“ evropské dotace. Reemigrant Bakala si přece také postavil rodinný dům za desítky milionů jako podzemní kryt. A stejně jako skutečná paní Bakalová (rozená Maláčová, má za ušima - dříve Miss české republiky a mluvčí ODS) odmítá v tomto krytu bydlet i její představitelka Jitka Ježková. Film si na nic nehraje. Chce pobavit a jen trošku popíchnout mocipány, aby si uvědomili, že obyčejní lidé o jejich černých kšeftech vědí a hodně si pamatují. Filmová hudba evokuje nostalgii (Špinarová, Rottrová) i pobaví (D. Mráz). Vložené animace jsou velmi vtipné a vhodně připomínají Ostravakovy blogy. Režisér-debutant David Gočár zvolil výborný mix velmi známých a zcela neznámých herců. Ve filmu se tyto dvě množiny skvěle prolínají. Igor zahrál roli Ostravaka opravdu dokonale. Jitka Smutná velmi překvalpila svým komediálním výkonem. Bratři Čapkové se výborně dopolňují. Všechny Ostravakovy ctitelky jsou pěkně zahrané (sousedka, barová dáma, slečna v autobusu, slečna ve vlaku, sekretářka). Dušan Sitek výborně vystihl roli Ostravakova otce - unaveného, své ženě chabě vzdorujícího a záchrany syna neschopného bývalého horníka. I další vedlejší role – sestra, horníci, ředitel, majitel, synovec a jeho přítelkyně – jsou dobře obsazené. Snad jen Věra Špinarová už je nadbytečná, ale nakonec k Ostravě neodmyslitelně patří, tak proč ne. Ovšem ten product placement je přehnaný, zejmena Bandi.