Nellie Lovett

Vážně, vážně, vážně bych nechtěla žít v Americe. A když už, tak rozhodně ne jako teenager. Když už bych něco takového musela v nějakém příštím životě prožít, tak bych chtěla mít Olive za kamarádku. Její smysl pro humor (zřejmě zděděný po rodičích) je rozhodně důvod, proč se na tenhle film podívat.

S hvězdičkami se rozhodnu asi až po druhém zhlédnutí. Velice se mi líbila divadelní scéna, ale v ostatních ohledech mám pocit, že Joe Wright tentokrát šlápl trochu vedle. Jeho "epický milostný příběh" byl chladný jako zimy na Sibiři. Navíc mám pocit, že občas začíná sám sebe vykrádat (taneční scéna, ranní rozbřesk) a tohle rozhodně nemá zapotřebí.

Přehlídka toho nejlepšího, co britské ostrovy v herecké branži mají. Jen ten velký počet postav mi dělal problém, trvalo mi půl filmu, než jsem se začala orientovat a ani na konci jsem nebyla schopná zapamatovat si všechny. Snad při druhém zhlédnutí. Kdo to udělal a proč není ve výsledku až tak důležité, ale na zážitku to neubírá.

Výborná detektivní minisérie, na kterou jsem se neprozřetelně dívala v noci a sama :) Dobrý příběh se zápletkou bez zádrhelů a sympatické hlavní postavy - co víc si člověk může přát? Druhá série sice není tak dobrá jako ta první, ale přesto se jedná o solidní podívanou.

Moje první tarantinovka a dost dobrý zážitek. Škoda jen, že z tolika zajímavých postav žádná nedostává více prostoru, naopak působí, že jsou tam jaksi navíc a že se s nimi do budoucna nepočítá (a ono se s nimi vážně nepočítá, protože konce se jich dožije jen minimum).

Příjemný film. Nevím proč, ale připadal mi svým způsobem dojemnější než řada srdceryvných dramat. Děj mě trochu překvapil, což se mi u filmů točených Brity stává poměrně často.

Ani reality show, ani dokument, přesto zajímavá podívaná. Nejdrsnější ale není žádná z matek, nýbrž Ábel, který všechny změny snáší docela klidně. Jen jeho partnerka bohužel myslí, že se člověk adaptuje během dvou týdnů. A co už vůbec nechápu, jak může někdo, kdo naprosto ignoruje cizí kulturu, zvyky či náboženství ("dáme mu vepřové maso, on to nepozná") dělat rozvojového pracovníka. Z maminek mi byla nejsympatičtější farmářka, která možná nedělá všechno správně, ale působí klidně a laskavě.

Nenadchne, neurazí, nerozesměje, nerozbrečí. Až na několik dobrých scén (většinou v souvislosti s Adamovým nejlepším kamarádem) je to celkem nuda. Nemám ráda, když se třikrát za film dívám, jak už jsem daleko. A taky je až moc jasné, jak to dopadne...

Čekala jsem víc. Větší megalomanství, větší večírky, větší pompéznost. Misto toho mi připadalo, že se Luhrmann o to vše pouze snažil. K tomu se přidal problém, který jsem měla už u čtení knihy. Postavy mi nejsou ani sympatické, ani nesympatické, jsou mi prostě jedno. Bylo mi prostě srdečně fuk, jak to s nimi dopadne, připadaly mi ploché, nezajímavé. Ale tohle je problém vycházející z literární předlohy. Čtvrtá hvězdička je za hudbu - to propojení s moderními styly mi sedlo.

Zajímavé spojení drsného Ruska a anglického černého humoru. První díl připomíná ještě spíše tragikomedii, dál už se to kloní spíš jen k tragédii. Nebo k hororu. Nejhorší na tom celém je, že si dokážete představit, že se to skutečně odehrálo. Ať žije Leopold Leopoldovič! (*****, 6. 6. 2013) Rozhodně stojí za to vidět obě série. Ten vývoj mladého doktůrka se sny o Moskvě v naprosto bezcharakterního, ehm, mizeru, je výborný a perfektně graduje v posledních dílech. První série, naplněná historkami z odlehlé nemocnice, se v druhé sérii mění v černočernou beznaděj. Daniel Radcliffe podává skvělý výkon, člověk tu jeho mrňavou sketu ke konci skutečně nesnáší. A ve výsledku dává smysl i často kritizované obsazení Jona Hamma jako o hlavu většího staršího já. Starší já nastavuje mladému doktorovi stále zrcadlo jeho činů, ačkoliv je logicky nemůže zvrátit. Starší já tak mladého doktora přerůstá morálně i fyzicky. (2018) P. S. Dokážu si představit perfektní divadelní zpracování, forma k němu přímo vybízí.