Ouwen

Jednoznačně musím zmínit skvělej souboj Andreho proti té gorile z toho klubu. Výborná choreografie, dynamika a přehlednost, fakt dobrý karate. Manny byl docela zajímavej týpek a dobrej smolař.

Back To The Heavyweight Jam patří mezi moje nejoblíbenější alba z 90s a je to jednoznačným vrcholem milénia. Na tomhle jsem vyrůstal; Kobra 11, Scooter, Eiffel 65. Nehorázná kovadlina nostalgie, starej bavorák Semira, zvuk projíždějících aut, Scooter hudba, skvělá akce. HP Baxxter mě překvapil svojí zranitelností a ochotou se nechat postřelit, zašpinit a zranit. Výborně se na něj koukalo. FASTER, HARDER, SCOOTER!

Absolutní bomba. Samozřejmě jsou zde i slabší díly, ale za to všechny výborné, patří mezi vrcholy Kobry (blbnutí se sanitkou, Scooter či poslední díl) a hlavně chemie mezi Kellerem a Erdoganem nemá chybu. Špičkové akční scény (tvrdé kaskadérské kousky), zábavné hlášky a atmosféra před milléniového Německa, kde Semir a Andre kecají podél dálnic, kde slyšíme i zvuk projíždějících aut - MILUJU TO.

Po prvních třech dílech naprostá špička, nemám slov. Roky jsem takhle nebyl z nějaké show nadšenej.

Zatím nejlepší vizuál, absolutní bomba. Na závěr se dočkáme nejdelší akční scény za celou sérii, jen škoda že ta přestřelka v lodi byla průměrně natočená s televizním ratingem (žádné průstřely). Selleck je pořád výbornej, případ mi přišel dostatečně zajímavej, vztah se psem dostal větší rozměr a překvapil otevřený konec. Ze začátku solidní exploze. Nějak nemám co bych vytkl, ale myslím si že série nabídla silnější díly.

Další výborný díl. Tahle série má fakt fantastickou konzistenci. Důvod proč dávám pouze čtyři hvězdičky je kvůli tomu, že se zde nedočkáme propojení nalezených stop, ale spíš akčního závěru; nicméně jednohubka s nočním viděním mě mile překvapila. Jesse se vyvíjí dál jako charakter; nyní pije o něco méně, sem tam si pustí film a chodí i běhat. Kořen a atmosféra zůstávají stejné, nicméně každým dalším dílem se vrství zajímavější prvky a elementy, které dodávají dostatečně odlišnej nádech každé kapitole.

Wow. Tak jsme se nakonec dočkali toho, že si Jessie pořídil telefon, buduje vztah se svým pejskem a je to říznuté atmosférou města, než malé vesničky. Díky tomu nabízí tento díl úplně jinou dynamiku, protože je to posun vpřed a k tomu místama fantastickej střih. Hudba zatím nejlepší za celou sérii. A dovolím si říct, že No Remorse je doteď nejvíce pestrá epizoda.

Tak se dočkáme daleko osobnějšího případu, jež se prolíná s jiným, jež je též zajímavej a větší dávky syrovosti. Charakter hlavní postavy se lehce posunul dál a celková atmosféra též, ale naprosto to srovnal se zemí nekompromisní závěr, kterej nabídl neúnosnou emocionální kovadlinu. Pro zatím vrchol série.

Trošku slabší případy, nicméně oceňuji že se to vše vyřeší fakt seriozně a přirozeně a není potřeba nijak tlačit na pilu či to hrotit. Selleck opět fantastickej a ostatním hercům nemám též co vytknout, hlavně chemie s Kohl Sudduth a Stephen McHattie patří mezi to nejlepší co tahle série nabízí. Potěší opět krátká přestřelka na konci, i když bych se bez akce klidně obešel. Celou dobu hraje příjemná klavírní hudba.

Okořeněné syrovou, minimalistickou akcí v podobě dvou krátkých přestřelek, Smrt v Jezeře tlačí na pilu přirozeným způsobem v podobě pořádné dávce pochmůrnosti, osudovosti postav a depresivní atmosféře. Asi nemá cenu zmiňovat, že Selleck je opět fantastickej. Jen tak dál.