Medinka

Krásný film. Mám válečné filmy ráda, ikdyž jejich podstatu nenávidím. Ale o tom to je, válka ukazuje lidi takové, jací opravdu jsou a čeho jsou schopní. Velkého zla, krutosti a násilí, ale také hrdinství, odvahy a cti. Film je místy až patetický, američani to tak prostě mají...Co mám ale na Vlajkách opravdu ráda, to je hudba. (viděno v kině)

Viděla jsem Zkrocenou tenkrát v kině. A cestou domů kamarádka pořád něco mlela o tom, jak je Jake krásnej. Odvracela jsem tvář do tmy, aby neviděla, že mi tečou slzy. Ani si nevšimla, že jí neodpovídám. Zdá se, že v tomhle filmu toho zas tak moc není, ale ono je v něm právě úplně všechno! Nemusím vyjmenovávat, co všechno ten film říká, co se v něm děje a jak je hudba nádherná. Mluví sám za sebe a kdo to dovolí, nechá se jím zasáhnout naprosto a dokonale.

Já chtěla jít spát, vážně jo. Ale když oni (DiCky, Jack a spol.) mi to prostě nedovolili. Musela jsem to vidět až do konce teď a hned! A že ten konec stál za to! A i přes tu stopáž to neztrácí tempo. Je to jízda -> jedna hvězda vedle druhé -> všichni mají co hrát -> MŇAM

Nesmrtelná teta, Anděl Páně a Kouzelný měšec - tři porevoluční pohádky na které se můžete podívat a nemusíte se stydět za autory, za herce atd.

Tahle pohádka má to, co ty ostatní porevoluční zoufale postrádají: celkem hezkou princeznu, sympatického prince, humor, který nešustí papírem až za roh, krásnou hudbu, příjemnou nekýčovitou atmosféru, děj se plynule posouvající...Jedna z mála pohádek s atmosférou pohádky a né pachutí trapnosti. Viděla jsem jí tehdy dokonce v kině se školou. (Tak mě napadá, ještě se berou děti ve škole na pohádky? To už asi na jiné filmy, zdá se). Prostě Kouzelný měšec je tu bohužel podhodnocen, ikdyž se tu za posledních dvacet let pomalu lepší pohádka nenatočila.

Poprvé jsem Bratrstvo viděla ještě jako náctiletá a naprosto mě uchvátilo. Věk ze mě ale dělá stále větší citlivku - a tak dneska stačí, aby zazněla úvodní melodie a já už jsem nalomená a na oční víčka klepou slzy dojetí. Smrt, odvaha, strach, bolest, lidskost i nelidskost - válka. Je to vlna reality a emocí, která vás prostě dostane....

Neříkám, že je to nějaký zázrak, ale zdejší hodnocení je zbytečně tvrdé. Co se vlastně od tohoto pořadu čeká? Mně rozhodně nevadí, že se taky někde debatuje bez urážení, překřikování a hádek. Prostě si tam holky povídají o různých tématech....Pořad nevyhledávám, ale když na něj náhodou přepnu, klidně u něj zůstanu. Je to na dvě a půl hvězdičky, vzhledem ke zdejšímu hodnocení se přikloním ke třem...

Chi mai. Kdyby jste všechno z tohoto filmu zapomněli, tak hudbu jistě ne. Tuhne při ní krev v žilách, dává filmu fascinující atmosféru. Ale nezapomenete ani to ostatní: Belmonda, který v roli tajného agenta Josselina Beaumonta diváka uhrane, Hosseina, který sice přišel o svou jizvu z Angeliky, ale stal se perfektním protihráčem pro Belmonda a ani příběh, který není nijak složitý, vám nevymizí z paměti. Stará dobrá Francie a její starý dobrý Belmondo...

Film je to krásný, ale i mně se zdá, že první polovina filmu je o něčem jiném, než ta druhá. Obě jsou kvalitní a zaujmou, ale že by druhá polovina dala té první smysl, to se mi nezdá...I přesto hodnotím vysoko, protože herecké výkony, stejně jako příjemné tempo a atmosféra filmu tu hodnotu prostě mají.

Vzhledem k mojí ikonce je asi jasné, že jsem Candy měla moc ráda. Bylo mi tak deset, takže jsem se pro ní hodně nabrečela (stejně jako můj starší brácha), protože tenhle seriál pro děti byl ke své hlavní hrdince zatraceně krutý. Nebyla to pohádka, byl to animovaný život - ano, můžete být dobří, mít přátelé, odvahu a odhodlanost, ale v životě to neznamená, že všechno dopadne dobře a že každý jednou bude šťastný....To tehdy bylo pro nás, jako pro děti, nepředstavitelné a děsivé. Uznávám, dnešní děti by v deseti nebo třinácti nad Candy nehnuly brvou, ale s tím už těžko někdo něco udělá...