Medinka

A mě to bavilo. Má to trochu díry v logice, autentičnost z Případů 1.oddělení nelze čekat (ach ty rukavice), ale náměty na scénář jsou zajímavé, příroda a hudba na jedničku a i na ty kriminalisty jsem si zvykla. U "Plzně"  jsem rozdýchala jen tři díly, tady mě u posledního mrzelo, že je konec. Dokonce bych brala i druhou sérii....

Ach jo, radši budu dělat, že to s první sérií nemá nic společného. A já to vlastně ani nemusím dělat, ono to s ní, bohužel, opravdu moc společného nemá. Proč tvůrci změnili prostředí? Kriminálek točených v "temných" městech máme snad málo? Připravili se tím o jeden z hlavních trumfů první série. Proč ta hlavní linka táhnoucí se celou sérií a která ještě ke všemu není nic moc? Proč se hlavní postavy tak neuvěřitelně změnily? Stejní herci, ale charaktery jsou často někde úplně jinde. Škoda škoda. Pro mě má Rapl jen jednu řadu a dělám, že další není....

Taková škoda, tak promarněná šance. Na film jsem se těšila od chvíle, co se ukázalo, že ho konečně opravdu natočí. A když jsem pak tady začala číst první hodnocení, pořád jsem doufala, že ti, kdo nejsou tak docela spokojení, jsou prostě jen trochu moc nároční. Bohužel nejsou. V příběhu kapely a hlavně Freddieho je tak obrovský potenciál, že je neuvěřitelná škoda, když film působí ploše a zkratkovitě. Je to jen sled scén, jak to asi mohlo být (ale často vlastně nebylo nebo bylo, ale jindy), všechno se jen naznačuje (teď myslím vývoj, události) a o nějaké konzistentnosti se vůbec nedá mluvit. Film má přes dvě hodiny, ale nenašel si čas, aby šel do hloubky. Někdy už už se zdá, že se příběh rozvine, že se dostaneme k dílčímu vrcholu, ale v tu chvíli přijde střih a my se ocitneme někde úplně jinde. Dialogy šustí papírem. Nejživotněji působí samotný Freddie, ale to jen proto, že má možnost toho nejvíc říct (ikdyž toho taky moc není). Ostatní dostali prostor jen na výkřiky typu: Jsme rodina! atp. Vlastně z toho vůbec není znát (emocionálně), jak velkých úspěchů kapela dosáhla ani to, jak moc a proč byl asi Freddie rozervaný. Film nedokáže zasáhnout přímo do srdce, vtáhnout diváka a umožnit mu prožívat věci s kapelou. Nejvíc mě film paradoxně nadchl v úvodní scéně, kdy Freddie přijíždí na koncert, to byla chvíle, kdy jsem si říkala, že uvidím něco velkého. Ale bohužel, to se nestalo. Film mě neurazil, jsem ráda, že jsem ho viděla v kině, ale vlastně působil spíš televizně, nepropracovaně. Snad někdy, za hodně let, to někdo zkusí ještě jednou....