TAMEHEMP

Trochu klasickej mix hororu a kecání u stolu, kterej jsem už párkrát viděl. "Ha, zhlasly světla, co to bylo. Tak a teď vám povim strašidelnou historku." Ještě to by mi tak nevadilo, kdybych aspoň rozuměl motivaci schovávat se celou dobu v domě. A pak takový ty logický nesrovnalosti. Jestliže většina těch realit jednala na základě nalezený krabice někde venku s fotkama mimo jiný, tak jaká realita byla vlastně první, která to tam dala. Takovej nějakej bludnej kruh. A vůbec čelit vlastnímu já a snažit se ho ošálit by mohlo být zajímavý, ale to tam skoro nebylo. A nebo aspoň vést diskuze o tom, že porazit vlastní alternativní já je nemožný. A nebo to a nebo ono. Na to, jakej originální námět to je, dost nevyužitýho potenciálu. Ale koukal jsem místama přikovanej, takže hvězdičky.

Konečně jsem se podíval na tenhle skvostík. Proč tak pozdě? Protože moje předsudky mi radily, že sci-fi starý 40 bude působit už jenom komicky. No a nepůsobilo. Měl bych teď napsat, jak si to celý vysvětluju, ale to by nemuselo sedět s knižní předlohou, myslim že něco takovýho udělal Eodeon. Tak jenom naznačim, jak jsem se cejtil během sledování. Knížku jsem teda nečetl. Lákala mě touha po neznámu, tak jako ty opice, lidi, možná i HALA. Toť vše a kupodivu, sám se divim, že mi to vydrželo celou stopáž, i když tam bylo dost hluchých míst, kdy se nic nedělo. Jasně, někdo by mi oponoval, to beru. _____ Zkouknuto a první co musim udělat, pročíst si komentáře lidí, jak tomu rozumí. Samozřejmě nerozumí, nebo se nechtěj podělit, jedinej snad Subjektiv. No a v důsledku toho jsem si ujasnil, že nejde o to poznat, co se skrývá za tim monolitem, ale o touhu to vědět. Ta touha je klíčem k dokonalejší společnosti. Trochu to má i podtext ve víře (dal nám tu touhu někdo?) a další aspekty. Každopádně co mě na tom v konečnym důsledku tak fascinuje, že jsem byl jakožto divák přímo vtažen do tohodle procesu danýho od "boha" prostřednictvim obyčejnýho filmu :D

barevná píčovina

supermax

+ dubstep, + 3D

film o šukání tvářící se, že je něčim víc

Co je, vole?

Celej film je prázdnej asi tak jako život Andrease, ale pro někoho to evidentně ještě nemusí být špatně. Totiž natočit film, který se snaží rozvést téma nenávratnosti despěláckýho života do ještě pestrýho dětskýho života, nudným způsobem, sice asi dobře ladí s tim, co se film snaží sdělit, ale přes tu nudu jsem se nějak nepřenesl. Možná někdy jindy.

Baví mě téma věčnosti a ještě víc mě baví, když se něco tak zřejmého jako boj člověka se sebou samým podá jako jakási rovnováha světa, která už nutně musí být věčná. Do světa jdoucím napříč staletími se vnesou postavy zredukované na základě stěžejních charakterových odchylek, zastávající různé ideologické role, jako demonstrace právě nikdy nekončícího sporu. Onen široký časový záběr, který sahá od 19. až do 22. století má sloužit i jako vodítko, že lidé se rodí furt "stejní", a tedy jsou i nesmrtelní. Proto také dělají neustále stejné chyby. Tolik k mé interpretaci. Sondy do života jednotlivých postav v různých filmových vrstvách, které jsou dokonale propleteny, s tak pestrým žánrovým podáním mě bavily. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že by se stopáž jednotlivých osudů dala zkrátit a nic by nám nezůstalo skryto, byť mi celková stopáž filmu nevadila. Což je právě ale jeden z důvodů, proč do další projekce nejsem tak hrr, i když cítím, že si potřebuji ozřejmit ještě spoustu momentů, abych si mohl říct: "wow".

Líbil se mi hlavně začátek, který byl i v mnoha momentech šokující v dobrém s.s. Dobré hlášky, které nepadaly až tak z donucení, že by se snad mělo jednat o komedii, tak vytáhneme brožůrku vtipů. "Ale na konci vždy zbyde jeden jednooký, hoho" :) Pak byla poušť a tam jsem se začal nudit, sláva aslepoň za ty pistole s cedulkama a plápolající auto, no. A nevím, co měl znamenat konec, kdy pan psycho-pacifista dokázal přijmout i vlastní smrt jenom za to, že dal někomu slovo. Třeba mi to někdo vysvětlí a já zvednu hodnocení na 4*.