mandelbrot

Celkem zdařilá parodie utahující si z nejrůznějších anime klišé jejich dováděním do absurdity. Každá správná anime středoškolačka totiž disponuje nějakými těmi superschopnostmi, pilotuje obří roboty, nebo je alespoň ztracenou mimozemskou princeznou. Eiko (A-ko) patří do první kategorie, Biiko (B-ko) do té druhé. A-ko a Šiiko (C-ko) jsou od mala nejlepší kamarádky, ale B-ko by chtěla mít C-ko jen pro sebe. Proto následuje souboj mezi A-ko a B-ko při němž dojde k destrukci asi jen půlky města, jenže mezitím začne mimozemská invaze a C-ko je unesena. No prostě docela zábavná šílenost, ale obávám se, že k plnému docenění je třeba znát nějaká ta starší anime, na než tenhle film přímo odkazuje.

Hodnotil bych lépe, ale v mých očích film trochu sráží přemíra sentimentu a mírná křečovitost některých humornějších scén.

Takové Bratrstvo neohrožených z východní fronty věnované tamnímu rozhodujícímu obratu ve válce a ozvláštněné spoustou mystických metafor.

Apocalypto v současných kulisách. Stejná porce brutality, stejně dementní scénář a stejné pobíhání po džungli. Film tak od půlky působí jako by z něj někdo vystříhal všechny scény, kdy někdo někoho nemasakruje. Na jednu stranu je to možná dobře, protože třeba dialogy v první půlce jsou na novém Rambovi zdaleka to nejhorší, ale mně prostě příšlo, že ve filmu tak dvacet minut děje chybí. S lepším scénářem to nemuselo dopadnout tak zle, ale potoky krve samy o sobě slabou zápletku zakrýt nedokážou.

Nečekané zklamání. Real Drive se více než dvě třetiny plácá na mělčině a když už se ke konci odváží do hlubin, zjistíme, že to co se v nich skrývá za ten dlouhý výlet moc nestálo. Potenciálně zajímavé případy které Masamiči Haru se svým týmem řeší v epizodické části seriálu jsou často rychle odbyty, hlavně aby zbylo dost času na to, aby nám Minamo po sté řekla, které jídlo nemá ráda. Postrádá to drajv, nedokáže to do svého světa dostatečně vtáhnout a člověk pomalu přestává doufat, že se tam začne něco zajímavého dít. Ke konci sice nastoupí kontinuální příběh, ale záporák (který si je jistý, že to svět nezničí) není nic moc (možná taky proto, že on to až takový záporák není) a celé se to zvrhne do hromady řečí o tom, jak všichni milují moře, ostrov a kdo ví co ještě a na to jsem vážně nebyl zvědavý. Alespoň ten vizuál se povedl - některé z obrazů, které jsou na závěr k vidění patří k tomu nejúchvatnějšímu, co jsem v anime viděl a i souboje jsou skvěle provedené, to ale samo o sobě v zdaleka nestačí, obzvláště ne v takhle ambiciózním seriálu.

Trochu mě mrzí, že nemůžu dát vyšší hodnocení, protože tenhle seriál je vážně netradiční a originální a v některých segmentech vskutku brilantní a vtipný. Na druhou stranu základní schéma se opakuje pořád dokola, spoustu nařážek nemůže divák s nedostatečnou znalostí japonských reálií pochopit a kvanta různých popkulturních odkazů mi přišla dost samoúčelná. Chvílemi je to prostě až moc divné, ale už kvůli segmentům, kdy se všem postavám otočí jejich osobnosti, nebo kdy se postavy snaží seriál vysvětlit divákovi, který se na něj dívá poprvé a mnohým dalším za vidění určitě stojí. V budoucnu dost možná kultovní záležitost.

Ve třetí (čtvrté?) sérii se z pana učitele Zoufalého stala poněkud šablonovitá záležitost, což je ještě umocněno nesmyslnými prology a kreslícími konci (zkoušel někdo kreslit?) všech epizod. Tento trend sice pokračuje minimálně od druhé série, ale nikdy na mě nepůsobil tak mechanickým dojmem. Navíc po předchozích sériích člověk přijme šílenost zápletek jako normu a pak ho ani sebedivnější nápad nijak zvlášť nepřekvapí. Nicméně vypěstoval jsem si pro tuhle partu určitou slabost a zřejmě bych se díval i kdyby se stejný děj opakoval po osm dílů za sebou.

Nebýt posledních 10 minut, tak by to bylo sotva na 2*; do té doby je děj dosti slabý, předvídatelný, větsina postav je nevýrazná, nesympatická a některé umřou příliš rychle a snadno - prostě vlezou do první pasti, kterou najdou a hra pro ně končí. Překvapivý závěr to naštěstí docela zachraňuje - musím říct, že tohle jsem opravdu nečekal a hodně mi vylepšil celkový dojem z filmu, nicméně více, jak 3* dát v žádném případě nemohu.

Vizuálně určitě nejvymakanější exploitation, co jsem měl možnost zhlédnout. Obzvláště mi v paměti utkvěla scéna, kdy je Maja bičována kyticemi růží, z nichž postupně opadávají okvětní lístky a ve zpomalených záběrech se kolem ní snášejí na zem. A závěrečný akt pomsty, to se v "normálním" filmu vážně nevidí.

Po vizuální stránce dosahuje Seirei no moribito chvílemi až filmových kvalit. Co se množství pohybu a detailů týče, těžko by hledal mezi současnými seriály konkurenci. Dalším plusem byla postava Balsy. Po všech těch středoškolačkách s emocionálními problémy je příjemnou změnou vidět schopnou ženskou hrdinku, které je více než šestnáct (tedy s výjimkou dvou dílů) a která nepotřebuje pořád zachraňovat. Příběhová stránka by ale mohla být více strhující. Pomalejší tempo vyprávění v prostřední části nevadilo, ale když ke konci začalo jít do tuhého, vyřešilo se všechno snad až moc snadno.