lola3121

Naprostá nádhera... samozřejmě ve srovnání s vysokorozpočtovým Inception působí Zdrojový kód jako chudší mladší bratříček, ale to mi vůbec nevadí. Cení se nápad a ten je tady vynikající. Navíc Jake Gyllenhaal už dospěl do mužného chlapíka, což samozřejmě přihazuje další body navíc. Napínavý příběh jsem sledovala jak se říká bez dechu a s každým dalším opakováním oněch osmi minut jsem se nemohla dočkat, jak to celé dopadne. Prozrazovat to nebudu, ale snad stačí, že jsem byla plně uspokojena. Pro mě zatím letošní jasná jednička.

Scifíčko ve stylu Vetřelce střižený hororovou vyvražďovačkou za pomoci pilek na železo, kleští a všeho co je po ruce, to vše hojně zalévané litry krve. Pro milovníky žánru určitě lahůdka, ale já se chvílemi smála tam, kde to asi tvůrci nezamýšleli jako komedii. Příště asi zůstanu u svých mysteriozních thrillerů a nebudu se pouštět do vesmírných prostor, které pro mě (jak jsem zjistila) nejsou to pravé. Aspoň v tomhle filmu určitě ne.

Tento film rozhodně nedoporučuji depresivním jedincům, takovou míru beznaděje už jsem dlouho nezažila. Zemí zpustošenou blíže nespecifikovanou katastrofou, po níž zahynula všechna zvířata a téměř všichni lidé, putuje muž se svým synem. Při své cestě "na jih", kde s nadějí očekávají blíže nespecifikované "cosi", se musí vyhýbat zdivočelým kanibalistickým skupinám i zoufalým jedincům, kteří se snaží ukrást jim i to málo, co mají. Je jasné, že žádná zářivá budoucnost je nečeká, ale nebyl by to Hollywood, aby i z největšího smutku a zoufalství nevykřesal aspoň jiskričku naděje v závěru.

Hrůza všech hrůz, navíc natočeno podle skutečných příběhů. Bohužel takových osudů jsou asi tisíce, jenom se o nich moc nemluví. Slabším povahám a matkám malých dětí nedoporučuji.

Kdyby za nic jiného, tak za výkon Charlize Theron jsou ty čtyři hvězdy zasloužené. Přemýšlím, co může být obtížnější, jestli ošklivku namaskovat za krasavici nebo naopak. Ale ten buldočí výraz ve tváři a chlapácké pohyby zahrála tahle křehotinka opravdu věrohodně, a také docílila téměř shodné podoby v obličeji, i když skutečné Aileen bylo o pár let víc.

Můj vytoužený film, který jsem strašně dlouho nemohla sehnat, čili děkuji milému uživateli čsfd, který mi k němu dopomohl. Bruno S. mě fascinoval svým ne-hereckým projevem už ve Stroszkovi a ani tady nezklamal, jelikož pro roli Kaspara Hausera byl snad přímo stvořený. Dojemný příběh nalezence, který se jednoho dne zjevil ve městě a jelikož byl celý dosavadní život držen v izolaci v jakémsi chlévě, neovládal chůzi, řeč ani žádné civilizační návyky, zpracoval Werner Herzog po svém, za použití poetických obrazů krajiny. Asi proto, že jsem v tomto směru naladěna na stejnou vlnu s Herzogem, mi film nepřišel ani dlouhý, ani nudný, jak píší někteří uživatelé ve svých komentářích, ale naopak přímo úžasný.

Čekala jsem víc, tohle opravdu nebylo moc povedené. Celou dobu jsem měla neodbytný pocit, že už jsem to viděla jinde a lépe. Mladé hvězdičky mě moc neberou, nejzajímavější pro mě byli proto dva herci z Titaniku - chlípný profesor Billy Zane (i když nechápu, jak ho ta nedomrlá dívčina mohla svést během minuty) a v roli matky Frances Fisher, která ve svých téměř 60 letech vypadá mnohem líp než před 14 lety, když hrála matku Kate Winslet. P.S. Myslím, že vím, kterou Spolubydlící se tvůrci inspirovali (http://www.csfd.cz/film/8179-spolubydlici/)

Doporučuji nečíst předem spoilerovité komentáře, zejména od uživatelky Faye, která vám hned v první větě vyplácne to, co se ve filmu dozvíte až na konci. Já si to naštěstí přečetla až po shlédnutí filmu, jinak bych byla asi dost otrávená. Asi jako kdyby vám někdo před filmem Šestý smysl řekl, že to je "o tom chlapovi, co je celou dobu duch a myslí si, že je naživu". Film se mi líbil moc, přestože některé scény byly na můj vkus až příliš realistické, i když vlastně "nic nebylo vidět". Režiséra Arakiho vůbec neznám a zdá se, že se na jeho tvorbu budu muset podívat trochu podrobněji.

Pro dospívající děvčata určitě to pravé ořechové - dívčí intriky, rivalita, první lásky, občas i vtipná hláška a hlavně úžasné výkony fešných roztleskávaček a mladičká Rihanna na počátku své pěvecké kariery.

Ani se nechce věřit, že něco takového v Irsku existovalo až do r. 1996. Útulná zařízení pro děvčata, kam se dostaly třeba jen proto, že porodily nemanželské dítě, někdo je znásilnil, nebo se prostě jenom příliš líbily chlapcům. Pak už mohly jenom pracovat, modlit se a nechat se devastovat na duši i na těle fanatickými řádovými sestrami i chlípnými kněžími. Cesty zpátky už většinou nebylo, zato pak mohly odpočívat v pokoji pod dozorem Boha všemohoucího, na Zemi zastoupeného všemocnou katolickou církví. Pozdrav pánbůh.