VenDulin85

Případ pro exorcistu by se dost dobře mohl jmenovat Čekání na Sherlocka. Já opravdu nevím, co se ostatním nelíbí. Poslední dobou na českém písečku pozoruju naše skvělé herce a v podstatě je mi jedno, co se na place děje, prostě mě baví je pozorovat. A v tomto trojdílném opusu s Krobotem, Budařem, Taclíkem a skvělou Klárou Melíškovou mi prostě nechybělo nic. Noo, možná jen to, aby na konci toho všeho policajti drapli na vsi po nějaké babce v šátku a řekli: "Tak pojďte pani, půjdete s námi." S tou chytlavou hudbou sice pořád čekáte, že se zpoza každého rohu vynoří Sherlock se svým "If brother has green ladder, arrest brother", ale k čemu by jim tam byl? Vždyť ti všichni Andersonové si tam vystačí sami, byť teda počet traumatizovaných vyšetřovaných vzroste geometrickou řadou. Abychom si to vyjasnili naprosto bez legrácek- mně je úplně jedno, jak to Hřebejk s Jarchovským zamýšleli, jestli vážně, nevážně, krimi, drama, nebe/peklo/ráj. Ale ať v tom klidně pokračují, protože to funguje. Jo, a ještě jedna věc. Nemáte voheň? ;-)

Vraždy v kruhu by mohly fungovat docela pěkně, kdyby se do nich nezaplétaly ty horoskopičiny. Jenže zde jsou motivy vražd líčeny právě na základě znamení zodiaku a někdy to působí až násilně. Proč jsem se dívala na všech dvanáct dílů? Ivan Trojan. Ten vám s přehledem zahraje cokoli a díky jeho hlasu jsem u žádného dílu neusnula. Co mě naštvalo nejvíc? Zbytečná smrt jedné z hlavních postav, trochu mi to připomínalo emoční ždímání, obvykle probíhající za oceánem. V pozdějších dílech bych vyzdvihla dvojici vyšetřovatelů v podání Adély Petřekové a Marka Němce, kteří působili velmi svěže a tak nějak hravě. Oproti jiným zde hodnotícím jsem neměla problém s Richardem Krajčem, spíše mě v počáteční dějové linii rozčilovalo ono klišé partnerského trojúhelníku. Těžko shrnout hodnocení, protože některé díly byly nadprůměrné a zajímavé a jiné zase slabší. Tak to zakotvím na průměru a uvidíme, co nového přinesou české vody detektivek příště.

Tak tenhle dům na Sunset Boulevard bych neodmítla. Sice bych z něj asi měla noční můry, deprese, halušky a následně smrt, ale stálo by to za to. Sunset blvd. je křehký a zároveň drsný snímek o světě filmu, o pomíjivosti a taky... o šílenství Hollywoodu, jak jinak. Člověk se i zamyslí, jak to tehdy muselo být těžké pro herce němého filmu, když ten náhle promluvil. Jak prohlásila hlavní postava Norma Desmond- "Vždyť je to zbytečné, všechno řeknete očima!"

"Víš, přehodit si holku přes sedlo a odcválat s ní na koni do tmy, to se tu moc nenosí." - "Ne? Ale mně to funguje... "

Jako debut... proč ne, od jisté scény jsem byla připravená se pořád smát, i když to pak už moc k smíchu nebylo. Má to své mouchy, ale po dlouhé době to je jednou český film, který mě pobavil a zároveň i trochu zafilozofovat přiměl, takže jednoznačná pozitiva a sociální jistoty. Na hlavní postavě se mi nejvíc líbili její dva kamarádi do deště, Tereza a Pavel. Někdy stačí mít takové přátele a člověk přežije všechno i přesto, že je takový splašený trotlík. Pouť po českých městech se mi líbila, Ostrava na závěr- co víc si přát? Možná po čase uberu na hodnocení, teď sázím 4* a jdu přemýšlet, co se stane zejtra... zejtra možná... napořád ;-)

"Oba jsme tak nějak neúředně mrtví..." Dobrodružství v podání nejneuvěřitelnějšího čaroděje všech dob, Mrakoplaše (a to nejneuvěřitelnější není míněno jako kompliment) a turisty Dvoukvítka (no jo, málo se Samvěd Křepelka naběhal za Frodem, teď musí obíhat celou Zeměplochu), a přitom Barbar Cohen is my hero! Trochu slabší než Zaslaná pošta, ale i tak potěší všemi postavami, které vznikly díky nápaditosti sira Terryho. Dnes sledováno na jeho poctu, R.I.P.

"Nemůžu uvěřit, že jsi napsala LOL... nikdo se nikdy nahlas nesměje, když to píše!" Judi Dench jako chatující babča filozofuje nad notebookem o lidské konverzaci a snaží se sbalit Trevora. Krásné milé pohlazení o necelých dvanácti minutách a na závěr všeho Loki, LOL! :-))

Tak tady vzniklo jedno z těch romantických klišé... klasa.

Těžko říct, co to způsobilo, zda příliš dlouhé čekání spojené se vzpomínkami na opulentní jedničku, nebo kletba odmítnutých hororových fanoušků, jedno je však jisté- po prvním díle bych do Eel Marsh House jela nadšeně na exkurzi, spolu s jednosměrnou jízdenkou do cvokhausu, po díle druhém už bych si vybírala jinou destinaci, protože dům i močál jsou sice stejné, ale atmosféra se vytratila neznámo kam, až máte skoro nutkání zažalovat štáb za nevyužitý potenciál. Nejprůměrovatější průměr.

Tentokrát soudruzi, jsem si řekla, že budu přísně objektivní a objektivně přísná, byť se jedná o černobílý film. A díky tomu předsevzetí mohu směle říct, že... to je naprosto skvělý film ze staré školy, se spoustou hlášek a za dobu jeho trvání vyinkasujete spoustu pohlazení na duši. Samozřejmě, je hodně romantický: "Slyšíte? Je půlnoc. Jedna ručička se setkala s druhou a líbají se. Není to báječné?" Je to báječné... A komunistická Ninočka, která je na začátku přívětivá jako zima v tajze, v Paříži roztaje a otvírá okna: "Vždycky mě trochu mrzelo, že naše vlaštovky odlétají v zimě do kapitalistických zemí... teď chápu proč. My máme velké ideály, a oni správné klima."