hcfish

Dokoukáno. To by asi bylo nejpozitivnější hodnocení, které mě napadá. Na druhou stranu film se bere přesně tak, jak se prezentuje. A díky takhle rozehraný šílenosti nemá v dnešní filmový produkci příliš konkurence. Mizivá kvalita všeho je dostatečně vyvážena akcí, rozhovory, vlastně úplně vším, co se ve filmu děje. Je to jako dostat pod stromeček zabalenou suchou větev, která nabídne víc zábavy, než se může zprvu zdát.

Trier překvapil. Myšlenková linka, která probíhá třeba Antikristem nebo zpřítomnění melancholie v Melancholii, v Nymfomance I se nic podobného neděje. Převyprávění života z perspektivy potřeby sexu, resp. neustálého vyplňování "prázdna duše", se začne po chvíli stávat křečí a nudou. Přitom se nabízí několik momentů, které film na chvíli rozjedou, ale tím, že se nenabídne nic víc než jen ukázka člověka, co si vyplní nedostatek v životě kvantitou sexu, tedy jakýkoli prožitek je usouvztažněn k týhle rovině a z ní vyložen, nemá po chvíli divák důvod být v kině. Ozvláštnění v podobě posluchače a částečně i mimo hodnocení položeného vykladače Stellana Skarsgårda jen přidává sem tam vtipnou paralelu bez nabídnutí čehokoli víc. A že by téma nymfomanie bylo samo o sobě tak nosné, aby se roztáhlo do dvou dílů..pokud bude pokračovat pro mě záhadnými v hovnech se topícími umírajícími otci, prázdnou kvantitou otevřených erotických scén (byť to je přesně vystižená podstata psychiky hl.hrdinky, tedy skvělý zachycení fenoménu, ale na 300min filmu trochu málo..), listím, listím a listím a soucitným, inteligentním posluchačem, pak asi nechám Triera v lázni vlastního velmi chytře prezentovaného spektáklu.

Najít si zde zalíbení, je ještě o kus zvrácenější, než se vrhnout do boje za očištění světa od naivních intelektuálů. nakonec proč ne, ale chce to postoupit na rovinu bytí, kde se z vibrátorů stávají artefakty boží moci a symboly nekonečný spásy. A nikdo mi nenakecá, že jde jen o post-geniální zrcadlo naší blbosti. Brilantní možnosti filmu pohřbeny do nejzoufalejšího zpracování.

Příběh nesympatického dědy americký typický rodinky, co se svým stejně tragickým synem cestuje pro vytouženou výhru, se i přes náznaky sebeironie topí v patosu a všech už tolikrát ohraných klišé Otec/syn/stáří atd. A vzhlédnout se v kritice amerického způsobu života, který je skutečně předveden v celé své "kráse" sice lze, ale téma se vyčerpá přesně během pár minut, a tak nezbývá, než dalších 100 protrpět čekáním na samozřejmý konec. Nedá se upřít autentičnost hlavních postav a až rušivá skutečnost každodennosti běžné rodiny. Z tohoto pohledu lze s jistým zájmem vidět rozvíjející se, byť už tolikrát a lépe natočený, vztah otce a syna. Pokud by se film vzal jako jedno velké zrcadlo průměrného způsobu života, dalo by se hodnotit určitě lépe, ale vzhledem k možnostem, které podobné téma nabízí, tohle zpracování je nudná nuda, co se snaží uměle vykřesat jiskru zajímavosti.

V zásadě podobný dojem jako komentář Galadriel. Řemeslné stránce těžko něco vyčíst, snad kromě zbytečně rozvleklých záběrů. Kvílet nad originalitou děje a hloubkou proměny hlavní postavy se jistě dá. Nakonec deziluzi ze ztráty cíle, když se dosáhl, zná v určitém stupni každý. Domyslet rozkladné projevy s tím související, které se zakončí vrcholnou negací všeho a vyjeví tak krásu pesimismu a jistýho osobního "nihilismu" (nebo spíš mysantropie) se dalo lehce během prvních pár minut. Nepřekvapující, až nudný, ale se znamenitou kamerou a hereckými výkony.

Pokud máme brát oficiální text distributora vážně, pak se verbalova charakteristika - hledat v hovně nestrávené zbytky - může stát přesným popisem. Mě ale bavilo zahodit na chvíli hodnocení a úvahy, zesílit vše trochou whisky a užívat si dojem z pohledů do nepřítomné krajiny, kontrasty bahna, násilí a síly výrazu Mikkelsena. Dialogy, jak rány kladivem? Kdyby nebyly doprovázeny mlčením a odpověďmi dítěte, které se toho všeho účastní, pak určitě. Zřeknout se posuzování, zda jde o velké umění či prázdnou onanii, a máme před sebou scenérii surovosti obalenou v nepohodlném snu. Dojem, pocit, bůh ví co..ale rozhodně to mé smysly těšilo. Teď ale nasaďte střízlivost a chuť po srozumitelnosti a obávám se, že dostaneme karikaturu výše popsaného v obludných rozměrech.

Film si trošku podkopal půdu pod nohama zachycením přednášky - vysvětlení stanoviska Arendtové k nařčení z obhajoby Eichmanna. Tam jednoduše a přesvědčivě ukazuje, jakou sílu má myšlení, a jak ho nesmíme přetížit individuálitou člověka. Jen na téhle rovinně lze dosáhnout porozumění, o to jde především a jen z téhle roviny můžeme posuzovat, jak její osobní život a dílo, tak i případ Eichmanna, jenž je pozadím celého filmu. Pokud si tohoto je film vědom, nedává to kromě zmíněné přednášky najevo a staví se tak do pozice jejích kritiků, kteří jí viní z nelidskosti a bezcitnosti. Přitom si jen nejsou schopni připustit jakou odvahu, prožitou zkušenost a myšlení Arendtová ve svém jednání ztělesňuje. Film je tak trochu plochým vyprávěním jejího osobního života, kterým lehce prosvítá samotné myšlení Arendtové. Není to výtka, spíš jen poukaz na to, že film zdůrazňuje pouze jednu stránku její osobnosti a upozadí či podřadí druhou (její filosofii). Nejenom, že filosofie se stala způsobem života, ale životem samým a budeme-li se držet na rovině vyprávění jejího osobního světa z pohledu významných událostí, mine se základ, na kterém je tohle celé vystavěno. 3 a 1/2 hvězdičky

To, co bylo v první části rozehráno, se nyní opouští za fanfáry patetickýho štěstí, které navíc hlavní herci nedokážou s požadovanou sentimentalitou zahrát. Hodnocení vychází ze samotné těžko stravitelné knižní podoby, ale stejně se mohlo leckce ubrat a jít ve stopách prvního dílo. Pár působivých scén nepomůže. Film se až oplzle vrací do černobílý roviny, který se mohl alespoň částečně vyhnout. Celý to je jako nesourodý obraz plný jednoduchých motivů bez snahy o jejich propojení.

Přijme-li se film/kniha jako cílená idealistická sága pro danou věkovou kategorii, která podobný rozlišení dobra a zla potřebuje vidět a přisvojit si, aby ho později mohla s větší lehkostí opustit bez trapný a zjednodušující negace, pak se mi zdá, že přesně tenhle díl splňuje svůj účel. Stále sice nacházíme hrubou černobílou skicu, ale tím, že se dostává do náporu šedých událostí a pod tlak nově se ustavujícího systému, přebírá v týhle ponurosti mnohem víc barev, než se na první pohled zdá. To, že se pokurví úplně všechno, a bez opory, která by budoucí dobré a statečné činy posvětila smyslem, se stejně jde bahnem dál, za zvuků Cava a v pozadí příběhu o třech artefaktech darovaných smrtí, i přes možný kýč a třeba i vykradení motivů, se jedná o pozoruhodné dílo přesahující vypočítavou "temnou romantiku" a nápodobu melancholických dekadentních motivů. Zaměříme-li se na film z pozice kritického diváka a nepřistoupíme na optiku dospívajícího člověka, pak hodnocení bude jiné..možná více "oprávněné". Pak ale není důvod něco podobného vůbec začít sledovat. A jestli něco se dá s určitostí říct, tak tenhle díl rozhodně nekazí výchovu, naopak, strhává růžový brýle, aniž by měly být zahozeny.

Na svou dobu pravděpodobně legendární, překonávající do té doby podobné filmy a nastavující novou laťku. Dnes jen ztěží koukatelná parodie, která sice dovedla kdysi zbourat soupeře, teď ale působí zcela vyčpěle. Předvídatelné, vtip nefunguje, jednoduché obrácení tehdejších tradičních filmových momentů, tehdy možná ok, teď ztráta času (z ohledu spousty jiných filmů). Nepřežila svou dobu