Agent006

Drama zaměřující se na vztah dvou protagonistů, z nichž jednomu ten vztah ale vůbec nevěřim. Nemám nic proti Hillovi, ale tady to silně neutáhl a jen se veze na skličující atmosféře a Francově scene-stealerství. A ono co si budeme nalhávat, atmosféra snímku je o několik řádů jinde, než u třeba Red Dragon, potažmo Murder by Numbers/Fracture/dosaď téměř libovolný film s touto tématikou, které mi to nutně evokovalo.

Nevědomky zvolená záležitost přesně zapadající do situace - za to asi hlavně ten výslednej dojem. A konec, ať si z něj můžete vzít co chcete, je velice sdílnej a opravdovej.

Oproti jedničce zklamání, a cappella nikdy nebyla víc gay než tady v podání Treblemakers. V čem tkví ten údajnej komediální talent Rebel Wilson nechť mi někdo objasní, pro mě to byla jedna z nejotravnějších filmových postav vůbec. V konečnym důsledku teda film nabízí jenom nešťastný scény, další nešťastný scény team building montáže okořeněný stupidním humorem a znásilnění FOB. Na dvě hvězdy zvedám po sentimentálním finálním čísle (který se ale drží stejný šablony, jako v prvním díle... ostatně jako celej film).

"Já se jakoby snažim skoro nejíst, protože si myslim, že se dá jídlo nahradit pitnou stravou... Místo svíčkový s knedlíkem si dám třeba... 4 piva." / "Děti mít nechci, proč bych jako dával systému dalšího otroka?!" - tak dobře.

Bezprostředně po zhlédnutí z tohoto snímku cítím lehkou nevolnost (z nějakýho důvodu mám pocit jako při náběhu na infarkt, aspoň k tomu bych to přirovnala; a ne že bych tomu ve skutečnosti rozuměla nebo s tim měla jakýkoliv zkušenosti) - většinu zvratů jsem nečekala, resp. kvůli svádivýmu názvu jsem je čekala všude kde to šlo, jenže ono se to většinou stejně zvrtlo trochu nějak jinak, a tak pro mě sledování bylo napínavější než u kdejakýho hororu. Bezpochyb je ale(? - snad to ani není v rozporu s ničim, co jsem napsala) The Little Death jedním z nejpůsobivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděla, kterej se navíc celou dobu veze na vlně příjemnýho, chvilkama trochu černýho humoru. A pokud nejste necita nebo jste prostě člověk, alespoň jedno ze zde výborně zpracovanejch témat, se vás minimálně lehce dotknout musí. Phone call jako skoro finále je skvělá záležitost, u toho mi srdce zaplesalo. A to úplný finále... z toho mám ten zmiňovanej heart attack. Přesně tak, jsem až takhle kosmopolitní.

Odpad, bez jakejchkoliv debat a váhání (a bez dokoukání; zlatý doby Scary Movie, kdy parodie ještě trochu dávaly smysl).

Tak jo, nebudeme si nalhávat, že to bylo něco nezapomenutelnýho a úchvatnýho. Koneckonců film víceméně nemá žádnej děj. Jakejsi psychologickej přerod hl. hrdiny je trochu uspěchanej a ne úplně nejlíp zachycenej. Ale díky Emmě a dobový atmosféře velice příjemná věc. A pro Firthovy monology i vcelku zábavná.

Průběh filmu: "mmmm, mmmm, nějaký hezký vyretušovaný lidi....", "ok, Teresa Palmer a Adélka na scéně", "jojo, ok, teď má nějakou super sílu", "hmmm nic moc neříkaj ani nedělaj", "sakra, to už jsem u 43. minuty a nevim ani houby o tom, co se v tom filmu děje (resp. neděje)..", "ježiš, high school drama", "do háje, co se to tam děje", "proč není nic vidět", "proč to ještě nekončí", "klišé klišé klišé", "mmm doslova odjezd do západu slunce". Fajnová záležitost na uspání.

Vzalo si to něco z Resident Evil, něco z Hunger Games a hodně z Divergent, bohužel ale nevyužilo ani setinu toho už tak ne moc velkýho potenciálu, kterej to mělo, a tak pro mě film zůstává jen jedním zapomenutelným útrpným zpracováním jakýhosi teenage post-apo, co se vleče a nezkrátí vám čas v práci ani o zdánlivejch 30 minut.

Avril a její všudepřítomnej product placement... je děsivý, jak se holka zaprodala. Každopádně se touhle příjemnou depkou přiblížila barvám Under My Skin a píseň se povedla... video k ní je pak klasickej broken-hearted průměr.