TeachMe

Trochu méně patosu a trochu zajímavější dialogy a mělo by to ode mne 5 hvězd. Výprava pěkná, střih super, příběh silný a poutavý. A hlavně hlavní hrdina je prostě uvěřitelný v každém gestu!

Skvělý herecký výkon Osmenta, výborná hudba, kamera, příběh... taková škoda toho rozvláčnýho, nekonečnýho konce - to už na mě bylo trochu moc...

Mohla by to být zajímavá detektivka i se zajímavým přesahem. Někteří herci a herečky zajímaví a neokoukaní, jiní mizerní. Nina v hlavní roli bohužel umí mít pouze nasazený útrpný výraz, takže divák nemá šanci vůbec zjistit, jestli je třeba v něčem i sympatická či nesympatická, protože je pouze mučednice, což se za téměř dvě hodiny filmu poněkud ohraje. Dost mě rozesmívala rádoby teenagerovská, instáčová mluva, která z úst hlavních protagonistů zněla pouze směšně a vůbec nebyla cool, jak umí být cool v jiných kruzích. Přisuzuji to smutnému faktu, že herci prostě nepatří do tohoto světa, sami mu nerozumí a asi ani scénář je nemotivoval dostatečně k tomu, aby nové vlně dětí svištících na sociálních sítích rozuměli. Hermionino "Vingardium leviosa" tak zní mnohem víc cool a uvěřitelně, než "cringe, boomeři, stalking a shaming" vysloveny v podstatě z jakýchkoliv úst v tomhle filmu. Hvězdičky tak dávám spíš za snahu a oživení české kinematografie plné "Mužů v naději", "Babovřesků" a "Medvídků". Pokus o změnu na mě působí upřímně, přestože velmi amatérsky.

Anna Karenina mě mile překvapila především zasazením do divadelního prostředí, které zklidňovalo vypjaté situace a mělo tak možnost naopak podtrhnout kýčovitost carského Ruska. Mnoho originálních nápadů ve filmu mě bavilo, výprava a kostýmy jsou úchvatné. Mám ráda ruskou klasiku a byla jsem překvapena, jak dobře se jí zhostil "neruský" autor. Nicméně srdce mi žalem nepukalo, nesdílela jsem s hlavní hrdinkou tu strašlivou tíhu lásky (a to jsem velký romantik), nechápala jsem, co ji tak upoutalo na hraběti Vronskim (a nejde tu třeba i o rozdílný vkus) - jemu chybí to, proč stojí za to obětovat celý dosavadní život, postavení a dokonce i syna. A její tragický konec tak vypadá, že je způsoben spíše přílišnou hladinou alkoholu v krvi, než puklým srdcem - což je velká odchylka od ruského klasika. Nerada filmy srovnávám, ale pokud někdo umí ztvárnit nešťastnou lásku zasazenou do nelítostného carského Ruska, tak to je Nikita Michalkov a např. jeho Lazebník sibiřský, při jehož shlédnutí se mi tajil dech nad bolestí nenaplněné lásky. Zatím čtyři hvězdičky.

Emocemi i humorem nabitý film (režie, kamera, hudba a herecké obsazení skvostné) o tom, jak se smířit (či nesmířit) se zodpovědností za vlastní život. Nevím, co je na něm nepochopitelného, mně moc zasáhl.

Příběh by mohl být propracovanější, dialogy peprnější... To vše by bývalo mohlo být, ale že není, tomu filmu zase tolik neškodí. V dnešní době je to jeden z mála filmů, který se nesnaží z dětí dělat blbečky. Animace a hudba krásná, roztomilé, milé, za shlédnutí rozhodně stojí...

Mnoho komentujících si tu stěžuje na to, že japonský příběh je rušil od dalších tří příběhů a že do filmu "jakoby nepatřil". Já mám vlastně přesně opačný pocit. Moc mě bavilo to, že se nejedná pouze o marocký příběh, nebo pouze o mexický příběh, že nesleduji jen drama Pitta a Blanchet či dvou marockých pasteveckých kluků, ale bavilo mě právě to, že mě vyrušovala japonská dívka, co hledá svou identitu, co neví, jak se sebou naložit. A líbilo se mi, jak byl její příběh postaven do kontrastu toho boje o život, který se odehrával na druhé straně zeměkoule. Cítila jsem, že její drama je stejně hluboké a stejně závažné jako to, co se odehrává v Maroku. A síla celého Babelu pro mne byla právě v tom, že tak nesourodé příběhy mohou mít stejnou hloubku, že nejde o jejich propojení v nějaké pomyslné zbrani nebo telefonátu, ale že je to propojení v lidském utrpení, které každý zažívá zcela v jiné rovině a v jiných podmínkách. Všechny příběhy měly tu samou myšlenku a proto byly právě čtyři a právě tyhle. Chápala jsem režisérův záměr zde více, než kdykoliv jindy. Ale třeba jsem jen blbej romantik :-)

Veškerá velikost a malost Ruska v jednom milostném příběhu. Veškerá hrdost a romantičnost ruské kultury smíchaná s veškerou zabedněností a neschopností upřednostnit lidský příběh nad ten rozjetý kolos. Rusko takové bylo vždy a je dodnes - a zasazení celé té milostné tragédie je tak uvěřitelné a uchopitelné. Velmi povedený snímek, ve kterém opět, jako vždy, nacházíme Michalkovu lásku k rodné vlasti stejně, jako výčitku k tomu, že žádný vztah v Rusku není možný bez všudypřítomného "dohledu" a že to, co překračuje hranice, se vždy tvrdě trestá. Někteří tu píšou, že film nemá takovou kvalitu jako např. Unaveni sluncem, ale já spíš myslím, že skrz přímočarý děj nevidí, že sdělení je velmi podobné a rány stejně veliké. Jiný příběh (a bravurně natočený a zahraný) a stejná bolest.

Nepříliš zajímavou detektivku zde zdvihají skvělí herci, atmosféra, velmi britské pojetí vyprávění příběhu... Vlastně naprosto skvělá minisérie, kdy se na oba protagonisty vždy velmi těším.

Je to strašně nevkusný, je to děsně na city, je to prostě americká trapná reality a ještě děsně dabovaná. ALE: V zemi, kde neexistuje tak sociální a shovívavá tvář státu jako u nás a kde je chudoba pojem, který si neumí představit ani ti nejchudší v Čechách, je jakýsi apel na solidaritu a nutnost zajistit ne ty, kteří hold měli v životě smůlu, ale ty, kteří se z toho nepodělali a nešli řvát na úřady (jak se to u nás dělá) a místo toho začali žít prostě z toho mála tak, že ještě jsou schopni rozdávat (což nepochopím), považuji svým způsobem za něco, co u nás nemáme moc šanci pochopit, ale je to prostě důležité. Smůlu může mít každý, ale umět ji proměnit v oběť a radost stojí za ocenění - byť v podobě megalomanského a často zrůdného baráku.