Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Rozprávka
  • Akčný

Recenzie (76)

plagát

O Janovi a podivuhodném příteli (1990) (TV film) 

Další z mých oblíbených ponurých pohádek. A vzhledem k tomu, jaké "pohádky" se točí v současnosti, měním 4 hvězdičky na 5. Nechápu, že představitel "podivuhodného přítele" Fritz Bachschmidt není u tohoto filmu uveden v přehledu herců, dokonce vůbec není na čsfd. Edit: tak Fritz Bachschmidt už je na ČSFD uvedený (ale že to trvalo).

plagát

Tretí princ (1982) 

Moje nejoblíbenější česká pohádka! Depresivní? Psychopohádka? Ale kdepak! Originální, ne zrovna snadno předvídatelná pohádka s výbornou atmosférou. Kdykoliv se na ni znova ráda podívám. A Trávníček - to byl skutečný Princ, takoví se už dnes v pohádkách nevyskytují. Ze současné produkce hraných pohádek se mi chce zvracet, letošní pohádky se v televizi obzvlášť "vydařily". A jestli jsem se jako dítě něčeho v televizi bála, tak to byl díl Studna z 30 případů majora Zemana.

plagát

Gallipoli (1981) 

Tento film jsem viděla už kdysi, snad před 20 lety, a teď, když jsem zjistila, že ho v televizi dávají znovu, jsem si vybavila dvě věci: mladého a krásného Mela Gibsona a jeho běh v zákopech. Věděla jsem, že mě ten konec filmu tehdy dost dostal, ale už jsem přesně nevěděla proč, a protože jsem nemohla vynechat příležitost se znovu podívat na mladého Mela, film jsem musela zase vidět. Jak válečné filmy nemám ráda, tak v tomto filmu je naštěstí válka až na konci. Bohužel (bohudík?) i těch pár minut stačilo na to, aby nám film ukázal nesmyslnost a krutost války. Tolik naprosto nesmyslně zmařených lidských životů... a když se do toho zapojí vygumovaný zelený mozek... bodáky proti kulometům. Opět mě ten konec dostal a určitě si o této bitvě ještě něco nastuduji. (jo a Melovi to tam fakt slušelo :-)

plagát

ČT Live - Tata Bojs (2005) (koncert) 

Tata Bojs jsou moje nejoblíbenější nebo spíše (téměř) jediná oblíbená česká kapela (jinak jde česká hudební scéna mimo mě) a na jejich koncertech jsem byla nepočítaněkrát. Vynikající hudba, která má grády, texty jsou o něčem, do koncertů i hudby se kapela snaží vždy vnést něco nového, originálního... Bublajz je multitalent. :-) Zde nebylo v hodnocení co řešit, plný počet je jasný. Jen škoda, že Česká televize neuvedla i druhou část - se staršími písničkami, ale i tak jsem si ráda zavzpomínala...

plagát

Muž z Acapulca (1973) 

Tak toto je asi můj nejoblíbenější film s Belmondem. Skvělá zábava a dřív jsem se u něj dost nasmála, teď už je přece jen trošku okoukaný, ale i tak se na něj pokaždé moc ráda podívám. Kdysi, na střední škole, jsem dokonce na námět tohoto filmu (scéna u bazénu s jedovým zubem) napsala domácí úkol - slohovou práci. :-))

plagát

District 9 (2009) 

Paráda. Jedním slovem PARÁDA! Jedno z nejlepších sci-fi posledních let a už dlouho mě nic takhle nedostalo. Je to zase trochu jiný a originální pohled na mimozemšťany a jiné než maximální hodnocení tomuto filmu dát nemohu. V dnešní době, kdy je docela těžké natočit něco originálního a člověk má u každého druhého filmu pocit, že už to někdy někde viděl, je tohle pro mě opravdu velké překvapení. Vesmírná loď nad Johannesburgem, která se jen tak "mimochodem" dostávala do záběrů, byla monumentální a tak reálná... Ano, reálnost, či spíše realističnost podpořená dokumentárním stylem natáčení, je to, co tento film odlišuje od většiny jiných. Takhle by to klidně mohlo být, ne?

plagát

Vůně vanilky (2001) (TV film) 

Toto je asi můj nejoblíbenější český polistopadový televizní film. Vynikající drama o touze a odpovědnosti k rodině odehrávající se na konci války. Sice ho Česká televize opakuje v květnu skoro každý rok, ale téměř nikdy mu neodolám... V tomto filmu jsem, myslím, poprvé zaregistrovala Jiřího Dvořáka a skoro jsem si myslela, že to je opravdový Američan. Mezi ním a Munzarovou to celkem slušně jiskřilo (několik let byli manželé). Dokážu pochopit dilema hlavní hrdinky, ale já bych té oběti (pro mě by návrat byl velká oběť) asi schopna nebyla a nejspíš bych šla za hlasem svého srdce. Každopádně po roce ´48 by podnikavá Onč asi hořce litovala, že nezdrhla za Velkou louži. Jiří Strach je režisér hodný zapamatování a téměř vždy si k natáčení vybírá zajímavou látku a u jeho filmů se nikdy nenudím.