mosem

Stejně jako samotný román Dostojevského, jeví se i tento film silně diskutabilní a rozporně hodnocený. Najdeme zde ohodnocení "dopad" a "pět hvězd". Je jistou výhodou, pokud má divák přečtený Dostojevského román před shlednutím filmu, protože zejména v první polovině filmu se může ztrácet, neboť některé souvislosti, v samotném románu zřetelně vyjádřené jsou zde pouze naznačeny. Na straně druhé bude v tom případě postrádat řadu zásadních momentů. Ale právě v tom je Wajdovo mistrovství. Ze spleti myšlenek, zápletek a odboček románu vytáhnout jedinou dějovou linii, na ní vystavět vlastní příběh, ale přitom neztratit nic podstatného z toho původního. Z hereckých výkonů bych vysoce ohodnotil Jeana-Phelippe Écoffeye v roli Petra a zaujal mně Jerzy Radziwilowicz v roli Šatova. Naopak Omar Sharif a jeho Štěpán Verchovenskij na mně působil, jako by zde byl jen pro svoji osobnost, nikoliv postavu samotnout, a jeho postava zde působila téměř nadbytečně. Snad s výjimkou závěrečné sceny filmu, kde na mne ale působil uměle pateticky.

Filmy s akční tematikou mám rád, zejména pokud není podávána v syrové, brutální podobě. Řada komentářů a také hodnocení 82 % slibovalo nadprůměrnou podívanou. Nicméně film ve mně nevzbudil až tolik nadšení, jak jsem očekával. Film bych dějově rozdělil na tři části. První, úvodní, je rozvleklá a nepříliš zajímavá. Střední část, zaznamenávající průběh výcviku v šaolinském klášteře atraktivní a netradiční, nicméně jsem v této části očekával poněkud vice filozofického přístupu, který součástí šaolinské výchovy nepopíratelně je. Stejně tak jsem očekával, že u filmu, který již ve svém názvu hovoří o 35 komnatách bude alespoň letmá zmínka o všech, protože podle obsahu filmu těch komnat mohlo být výrazně méně. Časový prostor by se zkrácením některých zbytečně natahovaných scén nesporně našel. V této části se mně líbily herecké výkonoy mistrů (dozorců) v jednotlivých místnostech. Za poněkud zbytečnou jsem naopak považoval postavu padoucha v šaolinském klášteře, která na mně působila poněkud Voldemortovsky. Zavěrečná třetina filmu měla dobrou choreografii, v některých momentech však působila až nepřirozeně, například přimo baletní sehraností výpadů a ústupů vojáků. Úsměvné byla scéna s moukou, mnohem častěji jsem si při bojích "hůl proti meči" nebo "trojdílná hůl proti dvěma mečům" apod. kladl otázku, zda byly hole zhotoveny ze zvlášťě tvrdého dřeva, nebo meče byly obzvláště tupé - každopádně to na mně působilo hodně nevěrohodně. Obecné zhodnocení - film který svým podáním odpovídá době svého vzniku, není určitě ztrátou času, ale na straně druhé nepůsobí až tak ohromujícím dojmem, jaký divák očekává.

pořad který kultivovanou formou ukazuje, kam je možno cílevědomostí, výcvikem a vůlí posunout možnosti vlastního těla. Nepotřebuje k tomu, aby součástí soutěže byly různé odpornosti jako přenášení krys v ústech, samoúčelné máchání se a plavání ve splašcích, psychické deptání soupeřů a podobně., s jakými se setkáváme u jiných pořadů, označovaných také jako soutěže. Samostatnou kapitolou je pak průvodní slovo, a to jak v originále, tak v nenapodobitelné české verzi.

Původně jsem filmu dal jen 3 hvězdičky, předevšíim na základě vzpomínek z dřívějšího zhlédnutí. Asi v tom byl i kus ideologického vnímání. Dneska jsem jej viděl znovu, a hodnocení změnil. Kamera je geniální, stejně jako výběr herců do jednotlivých postav. Je ale pravdou, že film je pro dnešní mladší generaci asi už poměrně nesrozumitelný, protože události které zachycuje, jsou zobrazeny jen kuse a až náznakově, bez uvedení do širšího kontextu. V době jeho natočení (ale i v době do roku 1989) jsme byli s tímto kontextem krmeni až k přesycení. A dnes je to právě naopak, takže děj je srozumitelný jen těm, kteří se hlouběji zajímají o historii a nebo se s dějinnými událostmi předběžně seznámi, právě pro poruzumění filmu.

kdyby existovala možnost půlhvězdičkového hodnocení, tak bych dal 3,5 hvězdičky. Tři hvězdičky za poměrně předvídatelné scény (zmasakrování šéfa "Sestřiček", sebevražda Brookse, pomsta řediteli věznice apod.). Čtyři hvězdy pak za vtipné scény (finanční poradenství pro bachaře), které vyrovnávají některé drsnější okamžiky. Ale protože půlení není možné, přikláním se spíš ke třem hvězdám. Ale přesto je to film, který za shlednutí určitě stojí.

Film je označen jako komedie, a jako komedii jsem jej očekával. Nicméně tento film podle mého názoru komedií není. Děj je výstrahou a varováním před nebezpečím fašismu, které si v tehdejší době snad ještě někteří lidé v Evropě a v USA neuvědomovali. Náročný záměr je v některých momentech poněkud odlehčen slovními hřičkami se jmény Hynkelovy suity, a především skvělou parodií na Musoliniho. Přiliš mne ale neoslovila závěrečná řeč, i když to je jistě dáno jiným stylem vyjadřování, typickým pro dobu před 70ti léty a dnes. Na mne působila přiliš propagandisticky, a v závěru jsem snad čekal heslo "proletáři všech zemí spojte se". Ale v té době mohla mít zcela jiný účinek, divákům scházela "masáž" kterou jsme následně prošli my, a jestliže některé scény s Hannah na mně působily jako záběry z filmů období "socialistického realismu", je zřejmé že je to jen o mých pocitech - nebo o inspiraci tvůrců filmového umění 50 let staršími díly. Nicméně film nemohu ohodnotit jinak, než pěti hvězdičkami, protože míst, která považuji za slabší je jen minimum (a ještě uznávám snad zkreslený pohled na ně) a mezi filmy, které si kladly kdykoliv za cíl varovat před diktaturou v jakékoliv podobě působi zcela geniálně.

díl trošku odlišný od jiných. Poirot má méně sarkastického humoru a ironie, poněkud méně "rtuťovitosti", ale jeho šarm a kultivovanost jsou stále neotřesitelně tradiční také fascinující, stejně jako logika. Povedla se také kamera, netypický byl záběr Poirota, který sleduje hráče karet, ukrytý polovinou tváře za dveřní rám. Jediný moment který působí naprosto neuvěřitelně je oslava, která se pořádá ve vile Margarita jen krátce po vraždě. Tento okamžik na mně působil až dojmem, že bylo záměrem ukázat cyničnost hight society třicátých let. A samotné záběry ma mne působily jakéby záběry pod vlivem alkoholového (či jiního) opojení (na rozdíl od společenského večeru v první části filmu. Pro tuto scénu o jednu hvězdičku míň.

Úžasně působivý film, ukazující, že i v našem kulturním prostředí je možno najít pokoj, vyrovnanost, meditaci a samotu, po kterých tolik lidí v současné době touží, a většina z nich je přesvědčena o tom, že takové místo je možno najít pouze ve Tibetu a dalších oblastech, spojedných s budhismem a dalšími východními filozofiemi. Film ukazuje, že stejné zážitky může poskytnout i náš prostor a nám kulturně blízké náboženství - křesťanství. Současně však film ukazuje, že cesta kontemplace a "Velkého ticha" není pro každého. Již samotná délka filmu je snad v duchu tohoto záměru zvolena cíleně, jistě nebude málo diváků, kteří jej nedokáží shlédnout celý. Jediné, co mně na filmu trošku vadilo byly poměrně málo osvětlené scény, kdy na udržení pozornosti bylo třeba věnovat pozornost větší, než bylo záměrem.

Můj pohled na zpracování zapůsobilo několik faktorů - čerstvě shlednuté operní provedení s Čajkovského hudbou, krátce předtím jako přípravu přečetený Puškinův román, a také to že díky návštěvě Petrohradu jsem v některých záběrech poznával známá místa. V samotném počátku filmu jsem se musel oprostit od lákadla typologického srovnávání obsazení filmu s operním provedením. Naštěstí to šlo poměrně rychle. A pak už jsem se nechal unášet jen atmosférou filmového zpracování, prostředí, kamerou a hereckými výkony. Vše se většinou vhodně doplňovalo, i když některé scény, zejména ve druhé polovině filmu, na mne působily dojmem záměrné rozvleklosti, což pak podle mého názoru přineslo jistou dávku ztráty dramatičnosti. Z postav mně upoutal především Oněgin - jednak svým chováním, které ani zdaleka nepůsobilo světácky až bohémsky, ale spíše dojmem člověka s nervovými problémy, až jsem přemýšlel, čím na Taťánu zapůsobil. Zvláštní bylo také jeho chování nad mrtvým Lenským, kdy jemný náznak toho, že se mezi ními nemuselo jednat jen o přátelství, se mně zdál o maličko víc zdůrazněný, než bylo třeba. Ale rozhodně je to film, který za shlednutí stojí.

film, jehož působivý děj je umocněn skvělou kamerou a hereckými výkony, to vše podtrženo Vivaldiho hudbou. Pokud by děj nebyl zcela jednoznačně zakotven do období okupace, mohl by se klidně odehrávat na jiném místě nebo v jiné době. Samotná myšlenka zápasu svědomí, odpovědnosti, strachu, stejně jako zbabělosti a podlézavosti je univerzální. Zcela určitě jeden z nejlepších českých filmů. Snad jen závěr byl poněkud méně překvapivý, než jsem v průběhu celého filmu očekával.