mosem

Dokumentu neschází zajímavost, I když je natočen do značné míry s předem daným úhlem pohledu. Z toho důvodu v něm téměř absolutně absentují kontroverzní myšlenky, činy a postoje (přičemž sám arcibiskup říká, že v praktické rovině se tomu není možné vyhnout). To je škoda, protože i to pozitivní, co na činnosti i osobnosti arcibiskupa Duky nesporně převažuje, do značné míry ztrácí důvěryhodnost. A film pák působí poněkud Nicméně dokument kromě zajímavých zákoutí ( běžně nepřístupných) a zákulisních záběrů (přípravy liturgických slavnosti) ukazuje i některé momenty, které si zaslouží pozornost, i když nejsou prvoplánovitě zahrnuty. Na straně jedné téměř abslutní bezprostřednost a civilnost arcibiskupa je ve výrazném kontrastu s kvadrátky (čtvercovými kněžskými pokrývkami hlavy) při žehnání zvonů ve Vltavě, což já osobně považuji za velmi silný výraz konzervatismu. Na tohle nejsme zvyklí ani my na Slovácku :-)) Na straně druhé mně příjemně překvapilo, že řádová sestra, která obsluhuje u stolu pak k tomuto stolu také usedá. Na tohle myslím, my na Slovácku taky nejsme (zde musím říct bohužel) taky zvyklí. Velmi zajímavé bylo také uvedení nového královéhradeckého biskupa do funkce. Celý film je natočen svěže, v některých momentech jsem měl pocit trošku problematického zpracování zvuku, ale v celkovém hodnocení dávám tomuto dokumentu tři hvězdy, a pokud bych měl hodnotit jen mezi dokumenty s církevní tématikou, mohlo by to být i víc.

i když tenhle film ve své době vyvolával davové nadšení a bylo v něm možno vidět celou řadu do té doby neobvyklých filmových triků, osobně mně nějak neupoutal. Určitě zaujaly (a na počátku 90.tých let zvláště) triky, docela poutavá mně přišla i hudba. Nicméně herecké výkony mně nepřipadly nějak oslovující, Spilbergova režie nedosahovala podle mého názoru ani zdaleka jeho standardu. Pokud jej někdy znovu vidět, tak jen jako sentimentální připomínku mládí a pokud někomu doporučit tak jen pro srovnání vývoje filmových triků.

Pořad měl ve svém počátku úžasný rozjezd a byl inspirativní. Po čase se ale vyčerpal z nápadů, kde nedostatek inovativních prvků postavil na zapojování dalších VIP osobností, u kterých ale ne vždy měli šťastnou ruku. I když jsou to mnohdy osobnosti lidsky nebo profesně zajímavé, schází jim potřebná dávka šoumenství. Nicméně v průběhu uvádění pořadu se zde objevila celá řada zajímavých receptů a vychytávek, takže ve srovnání s jinými "vařícími" pořady stále ještě sehrává roli jednookého mezi slepci.

Pořad, jehož hlavní aktér mnohé diváky svým chováním odpuzuje, ale další (a také určitě mnohé z těch prvních) stejným způsobem přitahuje. Pořad, u kterého se nevyhnete alespoň u některých dílů otázce o smyslu, proč se někteří restauratéři do pořadu přihlásili. To jsou ti, kteří na dobře míněné rady zkušeného profesionála nedbají. Tady vidím odpověď jen v tom, že hlavní, nebo jedinou, příčinou byla snaha o levné zviditelnění a reklamu, s přesvědčením že to nějak přežijí. Nicméně těm, kteří to s restauratérstvím myslí vážně (a uznávám, že nikdo učený z nebe nespadl a každý má právo na chyby) tento pořad může skutečně pomoci, stejně jako nám - hostům. Těm to ze srdce přeji. A těm vykutáleným...... těm toho Pohlreicha přeju taky. Tak si jen říkám, že je škoda, že takové pořady nejsou i v jiných branžích.

Tento seriál/reality show nelze hodnotit z hlediska kultnářského přínosu. Ten by byl v lepším případě nehodnotitelný, v horším případě "odpad". Ale sledování pořadu jako psychologické sondy do osazenstva různého věku,pohlaví,povolání, sociálního statutu, intelektu, výchovy, sexuální orientace apod. je skutečně hodno pozornosti. Už jen proto (nebo spíše jen proto) stojí za to pořad, alespoň občas, sledovat. A v některých momentech nám může každému sloužit jako zrcadlo.

Seriál, který ve své době byl těžce kultovní. Jméno Cattaniho se stalo pojmem neúplatnosti a boje za spravedlnost. Až s odstupem času si uvědomuji, že seriál je zcela nadčasový. Tehdy to bylo jen napětí z jiného světa, dnes problémy které jsou aktuální realitou. Ne prostá zábava a odreagování, ale nastínění problémů organizovaného zločinu a filozofie smyslu a principů boje proti němu.

K filmu každý divák přistupuje s vědomím historických skutečností, tak jak se je učil ve škole, četli v časopisech nebo knihách.... Film, který se Sequensovi určitě povedl ze všech nejvíce. Spíše rekonstrukce než film, pokoušející se co nejvíce rekonstruovat tehdy (!!!!) známé skutečnosti. Samozřejmě, že dnes se na řadu okolností můžeme dívat trošku jinou optikou, možná filozofovat o smyslu a důsledcích akce, což jsou momenty, jejichž akcentování mně ve filmu poněkud schází. Proto také tento film nemá pět hvězd. Nesporné ale je že natočit, v době laviny filmů oslavujicích prakticky jen sovětské válečné úspěchy, film pozitivně hodnotící akci exilové londýnské vlády nebylo až tak zcela jednoduché. I když se nad tématem filmů, které Sequens natočil vedou rozsáhlé diskuse, není dobře jeho práci posuzovat politickou optikou, stejně jako třeba v případě filmů Polanskeho optikou mravnosti tvůrce. A v tomto případě svoji roli režisér odvedl zcela dokonale, stejně jako herecký tým.

Tříhvězdičkové hodnocení je výsledkem kompromisu. Pokud bych hodnotil dějovou nápaditost, na víc než dvě hvězdy by to nebylo. Režie tak za 3 - nic oslnivého, odvedená řemeslná rutina. Nejlepší na tomhle filmu byly herecké výkony - i když nepopírám, že pozitivní vliv může mít vztah k některým osobnostem, které se podílely. Docela mně vadilo že chování dvou starých dam se snažilo připodobňovat (nebo tam bylo tlačeno) filmům o slečně Marplové. Nicméně dějová plochost scénáře vedla k tomu, že obě dámy (i přes úctyhodný herecký výkon z jejich strany) působily spíše trapně než zábavně. Ale možná je to pohled až s dnešním odstupem času, ve své době a v nabídce našich kin tenhle film mohl působit docela zábavně.

Film, který není jen uměleckým dílem, který není doposud příliš v povědomí diváků, ani nemá šanci oslnit hvězdným obsazením. Ale film, který si klade podle mého vnímání, za cíl nastolit spíše řadu filozofických otázek. Ukazuje události, které mohou diváka vést k tomu, aby se pod vlivem jejich představení pokusil o nich dozvědět více, než je v možnostech tohoto filmu. Ať již se jedná o problematiku Rudých brigád a jejich snah, papežské encykliky nebo problematiku tzv. lefevbristů. A pokud divák toto pozvání přijme, rozsah materiálů k dalšímu studiu je více než dost. Z tohoto úhlu pohledu je to film náročný, který není určen divákům, kteří hledají jen několikahodinovou relaxaci. Snad ze všech scén mně nejvíce upoutalo reálné setkání papeže Pavla VI. s umírajícím arabským křesťanem, stejně jako jeho následné duchovní setkání s ním. Poněkud nepřesvědčivě naopak na mne zapůsobilo představení papeže jako až uměle "lidového", všechápajícího, zcela tolerantního a vyrovnaného. Tato role mně připadala poněkud umělá a až karikovaná.

I když na pětihvězdičkové hodnocení tenhle fiktivní dokument nedosáhne, je v něm řada nápaditých a vtipných okamžiků. Napodobení zpracování britských hraných dokumentů je téměř dokonale přesvědčivé, a v některých momentech bylo zřejmě nutné až přehrávat, aby ne zcela soustředěný divák nebyl zpochybněn, zda jde o fikci či nikoliv. To mně brání v udělení pěti hvězd. Naopak se mně líbila délka filmu, který neměl tendeci umělého protahování a nahánění času. Nádherná ukázka toho, jak multižánrově dokáže Jackson filmovat. Nejen obsahem (horor, groteska, dokument....), ale i formou (černobílý, barevný, zvukový.....).