simellei

To fyzicky bolí, tohleto. Celou dobu mám pocit, že sleduju nějakou zkušební verzi, kterou má teprve někdo schválit a pak se bude reálně točit (což by teda nikdy nikdo neudělal...) Vždyť to nějak celý nedrží dohromady, nemá to žádný frame nebo kontinuitu nebo já nevím, jak to popsat! Scény, které mají být asi romantické, působí spíš jako parodie (Magálová oživuje Kaisera v sanitce...) ty co mají asi být vtipné jsou prostě jen trapné, a nic jiného tam není. Ani příběh. A do toho ta neskutečně annoying Holubová. Potitulková scéna s Bílou aka cigánkou je the deepest dno co jsem asi kdy viděla.

Nejdůležitější film našeho života. Zavedla bych ho povinně, pro každého, asi tak jednou za týden.

Film dokumentující život Dolores Umbridge mezi kouzelnickými válkami.

SPOILERS!!! Nějak nevím, co si o tomhle počinu mám myslet a doufám, že to třetí série osvětlí. První série ve své naturálnosti zajímavým způsobem odvyprávěla bohužel poměrně běžný příběh, upozorňovala na problém, v odporných detailech vylíčila struggles mnohých (nejen) žen a i přes to, že divák od začátku věděl, kam se příběh ubíral, byl konec překvapivě drsný a emotivní. První polovina druhé série byla maximálně nudná, do druhé poloviny se soustředil veškerý (neuvěřitelně, anebo bohužel uvěřitelně) pesimistický děj, konec to všechno ještě překombinoval a nakonec je z toho guláš, který se snažil být inovativní, pak upozorňovat na problémy společnosti a (asi) pomoct jejich obětem, a nakonec nezvládl ani jedno z toho. Tvůrci by asi mohli ještě více zdůraznit, že sledování není vhodné pro oběti znásilnění, osoby uvažující nad sebevraždou a/nebo vystřílením školy atd., protože co z tohoto seriálu vyplývá, je následující: 1) Jste-li obětí znásilnění, radši o tom nikdy nikomu neříkejte, jinak si prožijete další peklo v podobě nekonečných výslechů, snahy o pošpinění vaší osoby a prokázání že "si za to můžete sami", 2) pokud má viník čehokoli dostatek prostředků, žádná spravedlnost neexistuje, takže se radši asi rovnou utopte ve vaně, než byste cokoliv řešili, 3) máte-li tendence vystřílet celou školu/ kantýnu v práci/ metro, pravděpodobně jste v právu, protože ¨(viz bod 2)) na světě neexistuje spravedlnost, která by vaše problémy vyřešila jinak a většina zúčastněných si to vlastně zaslouží. Neříkám, že to tak na světě nefunguje, ale nikomu se sklonem k depresím bych tenhle seriál raději nepouštěla, aby těch sebevražd a mass shootingů náhodou ještě nepřibylo.

Já si jako objektivně uvědomuju, že to ztvárnění je přesné a že po filmařské stránce je to kvalitní (pokud se za kvalitní filmařinu dá považovat snímání obrazovek.) Jenže realita téhleté "mojí" generace je mi tak neskutečně odporná, že prostě nedokážu jít přes dvě hvězdy, sorry. Fakt, že očividně všichni posloucháme stejnou hudbu a jako správné sněhové vločky si myslíme, že jsme sami, tomu nepřidává. Jakožto věčná naivka ale pořád doufám, že se v nás někde schovává i něco víc než narcistické prohlížení vlastních profilů, nekonečné polemiky (většinou "umělecky" neverbalizované) o tom, jak se, ach, máme hrozně a celý vesmír nám ubližuje, odporné hadry z HMka vyrobené bandou reálně trpících tchajvanských dětí, po kterých ani neštěknem, a odporně asexuálních manbunů. Jediný, kdo mě tady nesral, byla Eva Josefíková. LOL.