lucijelucije

Nevím, v čem se liší tak radikálně hodnocení mezi Storage Wars a Storage Wars: Texas, protože ať se dívám jak se dívám, obojí mi připadá zábavné stejně. Jestli je už Texas víc komerční nebo ne, pro mě moc nehraje roli. A možná tady není můj oblíbený Barry, ale pointa zůstává stejná a o to mi jde =)

Storage Wars je pro mě zábavný pořad, protože se mi tuze líbí: začátek, přihazování peněz, aniž by věděli do čeho vlastně ty své peníze vrážejí a závěr, kde hledání pokladů buď vyvrcholí ve velké štěstí, nebo v holé neštěstí. Ale zábavné je to, že to většina účinkujících bere velmi sportovně =)

Ze začátku mi Chef připadal, jako klasická nezajímavá komedie, ale musím říct, že mě velice příjemně překvapila. Druhá polovina filmu je akční, vtipná, rozvíjí se a umí zasáhnout. Vcelku inteligentní humor a hlavně vás zasahuje neuvěřitelně obrovská chuť k jídlu, a to po celou filmovou dobu=)7/10

Tak Lucy byla pro mě nadčasová pecka. Tak jako já nemám ráda sci-fi, tohle mě přesvědčilo, že házet vše do jednoho pytle se nemá. S. Johansson byla perfektní, snímek postupně vrcholí bez toho, aniž by se do děje musely zahrnovat nějaké zbytečnosti. Líbil se mi tady i uvedený kontrast v některých pasážích. Celkový dojem po skončení filmu byl trošku alarmující přiznávám, ale tak, až na ten závěr, jsem se výborně bavila.

Molly je netradiční holka, která ví, co chce hned poté, co ji to druzí naservírují pod nos. Jinak celkem slušné drama. které zbytečně nedramatizuje konec. Tak jako někdy láska přihází, tak s časem i odchází. A jde vidět, že S. S. Onge příliš nepřehání..spíš nechává děj plynout..

Na bratry Coenovi jsou samé dobré ohlasy, a s většinou souhlasím, ovšem Blood Simple mi přišlo mnohem slabší, než ukazuje hodnocení. Nemůžu nepřehlédnout jeho plytkost. I ten závěr ve mě evokoval úplně jinak, než jsem chtěla.

Pojem schizofrenie, je strašně záludné téma. Někdy se to podaří dobře rozebrat a tím ukázat směr, ale někdy je to spíše hra, na pomatenost a zmatečnost, která nám nedokáže říct, jestli dobře chápeme autorův záměr, což bych řekla, že je přesně případ snímku The Double. Ne, že by záměr byl úplně nejasný, ale jde cítit z tohoto filmu, že autor si rád hraje s lidskou myslí. Bohužel předlohu od Dostojevského neznám, tudíž nemůžu soudit do jaké míry sahá podobnost tohoto filmového zpracování, ale děj samotný mi nic moc neřekl. Bylo to jako v labyrintu, ve kterém hledáte konec, i když víte kterým směrem jít, jen si nejste jistí jestli těch východů není víc, nebo jen jestli, ten labyrint vlastně není jen přímočará cesta, která úmyslně mate.

Ojedinělé téma, a drama v pravém slova smyslu. R. Wright a N. Watts byly perfektní, kdo by si nepřál být milován, a obzvlášť mladými a sympatickými chlapci. Ovšem všechno má své meze..Tento snímek je taková brzdná dráha. Můžete jet sice rychle, což vás nadchne, ale ne na moc dlouho. Spíše se to táhne v takovém tom klidém duchu doufajíc, že tento život bezstarostné romance nikdy neskončí.

Nefalešná niterní vřelost a pichlavost R. Redforda vás rozpucuje na kousky a přitom kolem kraluje ten klasický Freemanovský vánek, který zklidňuje situaci. Báječné.Tady se prostě situace řeší hned, a vy si to vychutnáváte, protože to, co má zůstat v pozadí, v pozadí zůstává a to, co má dominovat, dominuje po celých 103 minut.

Nic podobného jsem nikdy předtím neviděla. Jak už tady bylo řečeno, stylizace je na jedničku, mé oči byly stále dokořán, děj je velice akční a vtíratelný, ale souhlasím s Golfistou, ty emoce tady prostě moc velkou roli nehrají. Každá smrt jakoby byla nějaká pásová výroba. Těžko soudit v téhle unikátnosti a uměleckém zpracování. Každý máme jiné priority.