fifox

Má to sice nepřehlédnutelné kontury, jakými se vyznačují filmy kategorie B, ale hereckými výkony, digitálními triky a hlavně režisérskou precizností to sahá výš. Za zmínku stojí i motivy celkem jasně odkazující na nejlepší "monster film" všech dob, na Jurský park. Například přelet helikoptéry nad ostrovem míjející skalisko tyčící se z moře, pak údaj, že se laboratoř nachází 200 mil od čínského pobřeží (v JP to bylo 200 mil od pobřeží Kostariky) a do třetice ta hádka o tom, že i když se pod tou oceánskou krustou nachází superobstarožní živočišný druhy, tak by bylo možná nejlepší je tam nechat v klidu a míru. Sounds familiar?... Nejde nezmínit casting. Statham je borec non plus ultra a s tou Číňankou, která si navzdory faktu, že má s sebou haranta, získala moje sympatie, mu to fakt ladí. Potěšila i Ruby Rose, která vypadá trochu jako animovaná a trochu jako mimozemšťan.. sexy mimozemšťan. The Meg je ukázkový letní biják, který nezklame ani náročnějšího fanouška akčních filmů.

Kdyby Sid Bennett obsadil alespoň jednoho známějšího herce (rozuměj zajímavějšího/charakternějšího, což jsou atributy, kterejma ty "známější" obvykle disponujou) a hlavně si odpustil tu "found footage" formu, která kazila i to jediný hezký na tomhle béčkovym spektáklu, což bylo jednoznačně prostředí, mohl z toho být docela koukatelnej filmek. Přitom téma není vůbec marný a CGI triky jsou na přesvědčení diváka, kterýho to chce zajímat, dostačující. Jasně, pořád by to byl brak, kterej vrství klišé na klišé, a vlastně je to ztráta času, ale když zrovna záběr nelítal nahoru dolu nebo se netřásl, jak kdyby kameru držel někdo v pokročilym stádiu Parkinsona, tak se sem tam vyloupnul docela pěknej pohled na nějaký to prosvětlený oudolíčko s potulující se prehistorickou faunou. To byly ale hodně vzácný úkazy lemovaný z obou stran nucenym napětim a hereckejma výkonama plochejma jak ten juniorův nevybitelnej tablet... Překvapil mě i osud tý bloncky. Jakožto jediná postava, která má v tomhle uhozenym týmu kryptozoologů nějakej sex-appeal, nebylo podle mě úplně moudrý scenáristický rozhodnutí jí nechat hodit deada hned na začátku. Ale tak kdo potřebuje doktorku žejo, zvlášť když prchá džunglí plnou dinosaurů a vražednejch psychopatů. Radši necháme žít obtloustlýho zvukaře, kterej byl tak důležitej, že snad ani neměl jméno... Poslední stížnost míří na konec. Teda na to, co tvůrci předložili jako konec, ale vlastně to děj nijak nerozuzluje. Zrovna tady se toho klišovitýho přístupu držet mohli. No co, ale za 83 minut velkýho nic bysme si na závěr zasloužili alespoň ten záběr na uslzenýho kluka nastupujícího do záchranářský helikoptéry a odlétajícího do západu slunce.

Jeden z nejlepších filmů všech dob! Jo, mohl bych tady vyjmenovávat plejádu pozitiv, jako je fantastická hudba, strhující tempo, brilantní námět, o obsazení ani nemluvě, ale spíš mám potřebu se vyjádřit k něčemu, co podle mě dost lidem na tomhle filmu uniká. Občas se vedou takový ty řeči, že je to nerealistická, naivní a místy až patetická studenoválečná agitka, ale víte co? Lesu vchod, k Ivanovi zády!... Každý fiktivní dílo vyžaduje určitou míru suspension of disbelief. Hvězdný války, romantický komedie, i ten Nolan ať už tomu chcete věřit, nebo ne. Jasně, že dostávat po dobu patnácti kol rány do hlavy od urostlýho sibiřskýho mamuta není úplně stejně stravitelný jako třeba heřmánková koupel, ale o to právě jde. Když na film nekoukáte ve tvídovym saku a s pseudointelektuální povýšeností, objevíte v něm několik zásadních životních pravd, message nebo poselství chcete-li. A jaký, že to jsou? Tak zaprvý to je skutečnost, že všechny začátky jsou těžký, ale důležitý je umět inkasovat a jít si houževnatě za svym, a je jedno, jestli zrovna čelíte pravejm hákům od dvoumetrovýho robota nebo jste nastoupili do nový práce a s hrůzou zjišťujete, že vás na ní 20 let ve vzdělávacim systému nijak nepřipravilo. Druhá message přímo souvisí s tou první a dala by se shrnout do několikrát zopakovaný věty ve filmu, a to "ať se děje cokoliv". V překladu to znamená, že když už se pro něco rozhodnete, je třeba vytrvat, snýst hořký kapky někdy ošklivý reality, která vás kladivem mlátí přes prsty zatimco se ze všech sil snažíte udržet na římse svýho vysněnýho cíle. A třetí zásadní pravdou je, že "každej se může změnit". Tahle věta ve filmu zazní až na úplnym konci, kdy zničenýmu Rockymu už tleská i celý sovětský politbyro, ale celej děj k ní spěje. Myšlenka, že se každej může změnit, když chce a něco pro to dělá, je ale hlavně jednim z nejoptimističtějších hesel, co mi kdy brnklo o ušní boltec. Je to protilátka na životní sklíčenost. Je to naděje do budoucna. A protože tohle jsou zásady, který jsou univerzální pro všechny lidi bez rozdílu, tak to vyvrací námitky, že film je nějakou jednostrannou propagandou. Ne, tenhle film je skutečně víc. Pokaždý, když se na Rockyho IV kouknu, mám chuť běhat, skákat, zvedat železo a vyhrávat. Hlavně mi ale alespoň nouzově dodá sílu k tomu být lepšim člověkem.

Takhle má vypadat akční sequel. Nabouchanější, technicky vymakanější, působivější lokace (hlavně bulharská Buzludža je fakt unikát) a zkrátka po všech stránkách lepší. Obzvlášť je třeba vypíchnout jedinečný casting - ke Stathamovi přibyla věčně mladá a krásná Jessica Alba, správně šíblej ale charizmatickej Tommy Lee Jones a královna nejen asijskýho filmu Michelle Yeoh, kterou si pamatuju hlavně coby parťačku Jamese Bonda ze Zítřek nikdy neumírá... Atentáty, který má Arthur Bishop spáchat, se svojí impossibilitou rovnaj úkolům z diáře Toma Cruise, ale není tady kladenej takovej důraz na přípravu, technikálie apod. To může být škoda, protože v Mission Impossible si na detailní seznámení s průběhem mise docela potrpim, ale beru to, že v tomhle bijáku jde hlavně o epickou exekuci, a ta se daří.. ta se sakra daří. Mechanic: Ressurection je zkrátka sequel, pro kterej se vyplatí zapomenout na to, že film má ještě staršího neduživýho bráchu.

Boy, that escalated quickly... Člověk si chce přivydělat pár chechtáků, aby si mohl koupit políčko s kukuřicí, tak si vymyslí konspiračku o tom, že si Číňani spolu s Tchajwancema, Japončíkama a Frantíkama kupujou Panamskej průplav, čehož se chytí jeden chamtivej špión a když si to pak dostatečně dobrodružně vyložej i v důstojnickym štábu strýčka Sama, je zaděláno na menší válku. Absurdita je tady dovedená opravdu k dokonalosti.

I postavy v pohádkách pro děti jsou míň černobílý, než tady. Pravidlo je ve filmu jasný - kdo je černej, je dobrej; kdo je bílej, je špatnej. A nejenom špatnej v nějakym "nobody's perfect" slova smyslu, ale přesně takovej, jak si ho může představovat jen ten nejzarytější černej rasista, prostě jako spikleneckýho nacistu, kterej i když se třeba zrovna tváří mile, tak v hlavě už minimálně projektuje koncentráky... Navzdory týhle až přehnaně naivní agitce o bílejch utlačovatelích je to ale zábavná podívaná. Ne fakt, Jordan Peele už ve svejch skečích dokázal, že se v žánru vyzná a dokáže přesně vykalibrovat kýženou atmosféru... Film má ale ještě jeden poměrně dost závažnej poklesek a to je to předlouhý čekání na potvrzení rozuzlení, který divák nemůže netušit už od chvíle, kdy se hlavní postava dozví, že jeho potenciální tchýně provádí hypnózu. Pročpak se domovní stafáž chová jako zombie? Protože jsou. Duh! Fakt mu to nemohlo dojít rychlejc? I navzdory tomu si ale děj drží napětí.

Další důkaz, že téma vetřelců a predátorů je asi vážně prokletý. První díly obou sérií jsou super a pak už to šlo jenom dolů. A opravdu to nebude tim, že by byl dnešní divák náročnější, jak se někdy tvrdí - viz moje hrdý pětihvězdičkový ohodnocení minifilmu s mimoněma a banánem. Je to prostě tím, že ty nový díly si co do zábavnosti nic nezadaj se zíránim do automatický pračky, ještě k tomu vypnutý... Ale zatímco u pozdějších Vetřelců šla vidět alespoň snaha vytěžit z tehdy omezenejch technologickejch možností maximum, u Promethea měl Scott k dispozici všechno od peněz, přes špičkovej štáb, až po natěšený armády fanoušků, a proto pro film není omluvy. Nejvíc na něm ale irituje ta pseudo intelektuálnost. Film se tváří, že prostřednictvím postav atakuje nejzávažnější otázky lidstva - smysl života, co se stane po smrti atd. Odpovídá na ně ale už na začátku zápalem dvou náboženskejch fanatiků, který - ačkoliv by kdykoliv vysvětlili, proč si to myslej - maj za to, že život na zemi vzniknul v Petriho misce nějakýho nabušenýho emzáka a Darwina ať vezme čert žejo. Vůbec je asi nenapadlo, že i ten mimozemšťan se musel nějak vyvinout. Vydaj se teda přes půlku vesmíru na neznámou planetu, aby se toho chrnícího albína zeptali, proč se obtěžoval odletět ze Země. Ještě než jim ale stačil říct, že když viděl tyhle dva chorý mozky, tak to šel radši crashnout do opačnýho koutu galaxie, rozpoutala se tam bitka, která nejenom, že nedávala jaksi smysl, ale ani v ní nebylo komu fandit. Nelze nezmínit i smutnej fakt, že i záměr celýho filmu zůstal nenaplněn, tj. vysvětlit okolnosti přímo navazující na prvního Vetřelce. Aby divák moc nebrblal, hodili po něm tvůrci ke konci jednoho trapnýho aliena. Ten ale mix otazníků ještě rozšířil a nemá cenu je tady všechny vypisovat... Prometheus je zkrátka fail a plivnutí do ksichtu všem, co nad značkou Alien ještě nehodili plamenomet do kanálu.

No sákra! Ten emzák je tak ošklivej, že kdyby se neuměl rozmnožovat asexuálně, už by dávno vyhynul... Je tak ošklivej, že není poznat, jestli to vejce, ze kterýho se narodil, nebylo míchaný... Je tak ošklivej, že vybít všechny kolem sebe je jeho jediná šance na to, jak nebýt nejhnusnější bytost v rádiusu dvou galaxií... Je tak ošklivej, že ho vyhodili i z The Rolling Stones... Je tak ošklivej, že Petra Paroubková mu chce navlíct snubák... Zkrátka, je třeba smeknout klobouček před tim, jakýho ultimátního bubáka dokázali v tomhle filmovym starověku uplácat.

Už jsem si pomalu začínal myslet, že doly kvalitní filmový hudby jsou beznadějně vyrubaný. Že už si všechny melodický granáty, rubíny a smaragdy na dvoukoláčku odvezl Hans Zimmer, přičemž když něco přehlídnul, okamžitě po tom skočili pohůnkové typu Giacchino, Shore nebo Debny. Wonder Woman je ale důkazem, že všechny pece zemský kůry, v jejichž kotlích vznikají ty nejzářivější drahokamy světa, ještě nevychladly. Ruper Gregson-Williams dal dohromady sbírku strhujících skladeb, který nejenom, že k filmovému obrazu tvoří doprovod, ale zároveň určují jeho barvu, výraz a emoci... Při poslechu alba si lze povšimnout jedné pozoruhodné věci. Použité nástroje celkem přiléhavě odrážejí prostředí ostrova Themyscira, který je vlastně takovou řeckou utopií. Divák (případně posluchač) se tak může podivit nad přítomností riffu elektrické kytary - povahově se přeci na antický ostrov nehodí. Poslechově, ale hlavně dějově již ano. Moje teorie je taková, že vévodící zvuk elektrické kytary představuje postavu Diany/Wonder Woman. Ta, stejně jako zmíněný nástroj se od svých sester původem odlišuje, ale přesto k nim patří a spolu tvoří celek, tj. skladbu. Důkazem budiž i scéna z Batman v. Superman, kde kytarový riff zazní právě v momentě, kdy se na scéně objeví Wonder Woman. Pro ilustraci všeho výše zmíněného doporučuji poslechnout si skladbu No Man's Land, tam je všechno!

"They passed me by, all of those great romances. You were, I felt, robbing me of my rightful chances. My picture clear, everything seemed so easy And so I dealt you the blow. One of us had to go. Now it's different, I want you to know. One of us is crying. One of us is lying. In his lonely bed. Staring at the ceiling. Wishing he was somewhere else instead. One of us is lonely. One of us is only. Waiting for a call. Sorry for himself, feeling stupid feeling small. Wishing he had never left at all."