Tosi

Broken je film nabitý emocemi...štěstím, smutkem, láskou i hněvem...ale až v posledních patnácti minutách leží ten pravý zakopaný poklad.

Většinou kolem romantických komedií chodím velkým obloukem jako kolem rozpálených kamen, tentokráte jsem se neopatrností na ty kamna přímo rozplácnul a kupodivu, nespálil jsem se ani trochu....ba naopak, tyhle kamínka totiž pěkně hřály a rozpalovaly. Dějovou linku filmu popisovat nechci, protože bych se do toho pěkně zamotal, přesně jako hlavní postava Tim do svého života. Díky absurdní schopnosti cestovat časem do minulosti, si totiž mohl každou nešt'astně prožitou životní chvilku střihnout znovu a lépe:-)....závidím, taky bych to chtěl umět! Trochu přeslazená, dost absurdní, velmi zábavná a strašně milá komedie...i když bych řekl, že zase ne tak zamilovaná, jak by se na první pohled zdálo...

Pravda se nenosí, a už vůbec ne, když se nehodí ministerstvu vnitra do karet. Dva doktoři, Pablo a Diego, jsou členové španělské jednotky na misi v Iráku. Při rutinním výjezdu je jejich konvoj napaden v poušti...za velmi dramatických podmínek přežijí jen oni dva, zbytek jejich jednotky zemře. Ukryjí se v domě civilistů, kde v sebeobraně zabijí tři muže. Pak se začnou věci komplikovat, přijíždivší jednotka španělů s američany je dostane do bezpečí, ovšem za cenu, že chladnokrevně postřílí zbytek iráckých civilistů, mezi kterými byly ženy i malé děti. Pablo s Diegem si prochází cestu peklem tam i zpět. Musí o tom co viděli úmyslně lhát...tady se sympatický Pablo stává opravdovým hrdinou a rozhodne se i za cenu ohrožení vlastní rodiny bojovat za pravdu. Film dle mě nezabředl do žádného klišé, režie byla plná super snímků, a se sympaticky znějící španělštinou si zaslouží minimálně čtyři hvězdičky, díky nimž se zdejší bídné hodnocení hned o procento zvedlo:-)

Na tenhle biják jsem se těšil strašně dlouho a taky jsem si ho náležitě vychutnal. Škoda, že mě stařík Robert nevzal s sebou, občas bych mu pomohl zatáhnout za lano, nebo otevřít konzervu fazolí. Žádnej mluvka taky nejsem, takže by jsme si rozuměli. Ale na ročník narození 1936 si vedl sakra dobře a řekl bych, že největším majstrštykem bylo po hodině mlčení zařvat do širého oceánu “ fuuuck!!! “... jak já mu v tu chvíli rozuměl, ale holt není radno podceňovat čínské tenisky. Moc herců by tuhle one man show nezahrálo tak přesvědčivě, ale Redford vypadal jako opravdovej mořskej vlk, co má ve tváři vyrytou každou nebezpečnou vlnu a bouřku. Ti, co musí u všeho kafrat, nedokoukají film ani do půlky...ale ti, co umějí být jen sami se sebou, si budou tuhle slanou plavbu užívat.

Film proběhne mezi prsty jako mravenec který neštípne, ale jen pošimrá. Mohlo to být o hodně lepší, kdyby scénárista trošku přitlačil na pilu. První půlhodinka se vleče, a dozvíme se jen, kdo bude špatnej a kdo hodnej. Nejzápornější postavu, tedy krkavčí matku, hrála Julianne Moore a to se jen tak nevidí. Běžně v těchto podobně laděných filmech vídáme neurvalou přetahovanou rodičů o vlastní dítě, ale tady jde o přetahovanou jen naoko. Oběma dvěma vlastně malá Maisie překáží v jejich kariéře a tak v podstatě zůstává na krku novým partnerům svých pravých rodičů. Malá Maisie sama poznává, že ti ji mají mnohem raději než její rodiče. Dopadne to zákonitě jak musí...Maisie odmítne máminu falešně otevřenou náruč a dobrovolně zůstává s novými opatrovníky. Škoda jen pomalejšího tempa, ale jinak moc pěkný a dojemný film.

Nic nového pod sluncem, ale za horror který má hlavu a patu jsem vždycky rád...párkrát se doslavila i potřebná husí kůže, takže spokojenost:-)

Jediný co si z filmu odnesu, je že Denzel má furt charisma na prodávání a Marky Mark se těch melounů v podpaží nemůže zbavit. Jinak čistej průměr, pár slušnejch hlášek plus celkově dobrej look celýho filmu. Nahoře huj a dole fuj.

Můj ty kréme vanilkový s čokoládovou polevou, to bylo herecké galapředstavení Mikea Shannona. Tak trpitelskej výraz ve tváři se jen tak nevidí. Tomu chlápkovi stačilo jen tak zasmušile mrknout na oblohu, cuknout koutkem úst a už bych mu zbaštil i předpověd' počasí na rok dopředu.

Moc nechybělo a byl z toho skoro němý film. Ale všechno podstatné měly pochopit jen naše oči. Smutek a štěstí si v tomto krásně dojemném filmu podávaly ruce, což nešlo vystihnout lépe, než poslední objímací scénou, u které se dalo jen tiše sedět a koukat...

Dokonalý výkon Mikkelsena a Thomsena v této černé, cynické a rasistické komedii, ze které se postupně stává film s hlubším poselstvím. Na ničem bych neměnil ani vteřinu, dokonce i vedlejší postavy byly skvělý. ...."No ne, to je ale fešák! To je tatínek?" ...snad nejlepší hláška faráře Ivana při pohledu na obrázek Hitlera visícím náckovi Adamovi nad postelí. Pro mě obrovsky milé překvapení.