TomStall

Krásný a citlivý, leč depresivní snímek, který (naštěstí) asi není pro každého. Mrazivá atmosféra očekávání, cit pro detail, skvěle komponované záběry, minimalistické výrazové prostředky (pohled, dotek - což je zvlášť třeba ocenit při práci s dětskými herci) - to jsou výrazné znaky Let the Right One In. Zpomalené tempo které mnohým vadí jsem si vychutnával. A zcela bez známky úchylnosti a pedofilie musím podotknout, že Lina Leandersson mě naprosto uchvátila. (SPOILER) Eli mě fascinuje, její tajemnost a nejednoznačnost, hlavně se mi stále na mozek dere otázka, jestli Oskara stihne stejný osud jako jejího předchozího "opatrovníka". Byla to ze strany Eli směrem k Oskarovi chladná vypočítavost nebo opravdu lidský cit a krušný dopad x-leté samoty? Co má znamenat ta pohlavní nejednoznačnost? To se asi nikdy nedozvím..Velmi, velmi znepokojivé.. (/SPOILER)

Přes naprosto zbytečnou prvotní nedůvěru se mi dostalo inteligentně napsaného a hlavně originálního příběhu, kterému to komorní zpracování vyloženě sluší. Navíc zvlášť romantická linie je výborná, už dlouho se mi takhle nedostaly postavy pod kůži.

Po pilotu Bravo!!!! Najednou, po několika velkých seriálových zklamáních (Fringe, Flashforward, V..) se z čistého nebe objeví taková svěží, skvěle napsaná, přesvědčivě zahraná, vtipná!!! a audiovizuálně atraktivní pecka. Takhle má prostě vypadat pilotní díl. Postavy jsou i přes první dojem sympatické a mile všední už tím, že nechtějí spasit svět. Napjatě očekávám další díly a konečně je tu další seriál na který se budu určitě každý týden těšit. I když to nemám ve zvyku, hodnotím už po prvním díle, Misfits si zkrátka zaslouží být před již zmíněnými seriálovými propadáky. P.S: Díky titulkářům i za výborný nápad překládat ten pekelný akcent do slovenštiny, potěšilo!

Jedna z nejlépe zpracovaných žánrovek (slasher thriller) ,co jsem měl možnost vidět. Ne uplně nelogické chování postav (i když způsob, jakým se do problémů pár dostane, dost demencí zavání), solidní atmosféra a dočkáme se i "chuťovek", které v sobě ukrývají ale i notnou dávku černého humoru. V rámci tohoto žánru si dovolím tvrdit, že nějaká příběhová invence je v podstatě nemožná (pokud nechtějí tvůrci sahat k většinou idiotským twistům) a proto je jen dobře, že Storm Warning má naprosto jednoduchý a předvídatelný děj a sahá po osvědčených metodách budování napětí. Velmi příjemné překvapení.

Po třetím dílu: A je tu další velké scifi seriálové zklamání po Fringe a Flashforwaru. Už jen téma příletu mimozemšťanů a střetu civilizací nabízí gigantický potenciál.. "V" z toho těží minimum. Přílet je sfouknut během pár minut, na důsledky, reakce, souvislosti se tu naprosto kašle a místo toho se zbrklým tempem rozjíždí povrchní příběh plný nelogičností a zbytečných hloupých dialogů. (SPOILER) Odloupnutá kůže odhalující šupiny a ještěří oko je sice ultracool, ale naprosto to popírá jakoukoliv logiku, zvlášť když si pak roztrhnutou část těla musí slepovat nějakým klihem:). Zajímavé je, že ty ještěrky mají lidský chrup, fungující lidské oko a vůbec celou anatomii a jako bohus mají nejspíš fungující lidský penis a mohou vesele souložit a navazovat intimní vztahy s lidmi (/SPOILER). Role jsou rozdělené velmi důmyslně. Kněz má za úkol pokládat debilní otázky a vyděšeně koukat (i když nepochybuji že se brzy změní v neohroženého čaknorise) a agentka FBI drsně odpovídá a vůbec drsně koná. Synek moc úkolů nemá, jen pěkňoučce koukat a přivábit k obrazovkám teen publikum. Připočtěme si k tomu hodně chudé triky (prakticky žádné) a vatu, která vyplňuje nedostatek nápadů. Ať dělám co dělám, vychází mi z toho dost nesnesitelná nuda, která asi už čtvrtou šanci nejspíš nedostane.

Zasmál jsem se tuším třikrát a to jen při scénách, ve kterých se opět ukazuje demence američanů (rodiče malých modelů nebo homo->hetero poradna (která btw byla vtipněji podána v Religulous)). S Brunem, potažmo i s Boratem, mám tři zásadní problémy. 1) Film ztrácí vtip tím, že není možné odlišit, co je skutečnost a co předem domluvená fikce. To podemílá zásadní nosnou vtipnou pointu konfrontace s idiocií některých lidí a zvýrazňuje idiocii samotného fiktivního příběhu. 2) Nejsem si jist, jak bych sám reagoval kdybych byl postaven do situace jako Brunovy (Boratovy) oběti.. Určitě by to moc humorné nebylo. 3) Kde dochází nápady, přichází samoúčelný fekální humor. A že je ho opět sakra dost

Největší slabinou Bouře století je paradoxně její nejlepší, atmosférou naprosto nadupaná první část. Začíná sněžit, meteorologické radary nehlásí nic pěkného a do skvěle vykresleného a výborně napsanými postavami (nikoliv parodickými postavičkami jak je často zvykem) obývaného městečka přijíždí tajemný charismatický záporák. Bouře houstne, stejně tak atmosféra a my pozorujeme, jak si Andre Linoge dělá co se mu zamane a přitom občas vysype nějakou solidní hlášku, ze které běhá mráz po zádech. Očekávání jsou v tu chvíli obrovská, bohužel ani prostřední, ani závěrečná část tu laťku už nepřeskočí. I když King vytahuje svou velkou zbraň - výborně zpracovanou a budovanou psychologii postav, která v davu nabírá celkem zajímavé obrátky. Problémem ale je, že ke konci jsem poměrně výrazně začal nesouhlasit s počínáním a názory postavy, se kterou jsem podvědomě cítil, že bych měl sympatizovat. O mnoho lépe byl tento faktor názorového střetu zpracován například v Darrabontově Mlze. Ve finále je však Bouře století výborný snímek s přehledem válcující většinu soudobých "mysteriozních horrorů" a budiž mu odpuštěny malé detaily jako celkem provařený umělý sníh. A velký dík za prokázání faktu, že k atmosféře strachu nepotřebuje film jediný záběr na uříznutou končetinu, vyhřezlé střevo nebo vydloubnuté oko.

Od 2012 jsem dostal přesně to co jsem očekával. Půl hodiny naprosto drtivé a mostrózní destrukční akce a zbytek patetická sračkoidní omáčka. Na co je Emmerichovi to, že si ze sebe umí udělat párkrát srandu, když se stejně v dalších 80% bere naprosto vážně a chrlí na nás ty ohavné dialogy a naprosté absurdity? Navíc i po vizuální stránce film občas zklamává, velkým balvanem na Emmerichově krku je digitální kamera, která nám hlavně ke konci ve scénách v arše podává zážitek srovnatelný se tsunami home videem Petry Němcové. Tradičně naprosto absentuje jakákoliv snaha o hloubku postav, ty jsou jednoduše buď dušínové nebo totálně evil. (SPOILER)Happyend se samozřejmě konat musí, optimismus vládne na všech frontách a vůbec, pár miliard lidí sice zařvalo, ale holčina už si necvrnká v noci do gatí. A o tom ten americkej sen přeci je.(/SPOILER)

Všichni tu hovoří o pointě, která je jasná po deseti minutách a já jsem to nepochopil ani po kompletních 85 minutách filmu. Prostě mi to nedává smysl, nezapadá mi to do sebe. Spíš mi to připadá, jako by si tvůrci jednoduše řekli: "A nakonec to prostě uplně otočíme o 180, shrneme ze stolu 90% děje a ono to bude tak šokující, že to diváci sežerou." Mě tyhle twisty vždycky spíš jen naserou. Jinak ale atmosféra celého filmu byla příjemná (rozuměj kurevsky nepříjemná) a i humor tam solidně zapadl.

Plán je bohužel velmi nezáživný slepenec, od kterého jsem mylně očekával, že mi podá komplexní informace o světě BSG z druhé strany. Bohužel jsem se dočkal ze tří čtvrtin nezáživné a nudné kompilace starých záběrů a naprosto zbytečných pseudofilosovických dialogů (což byla všeobecně velká slabina BSG). Třikrát jsem to vypnul, třikrát mě přemohla zvědavost, jestli se přeci jen nakonec nedočkám něčeho zásadního. Nestalo se tomu tak. Předpokládám, že zdejší hodnotící nesahají po nižších hodnoceních z nostalgie a vztahu k BSG. Já ze stejných důvodů sahám právě po pouhé jedné hvězdě, neboť se mi nelíbí ta pachuť, kterou mi po celé sáze film bohužel zanechal.