messiah

Další z významných filmů které jsem viděl už tak dávno, že jsem zapoměl že jsem je viděl. Včera jsem shlédl pln očekávání a pak šel spát s pocitem zklamání. Těžko říct zda to bylo způsobeno tím, že jsem hodinu a půl před začátkem dokoukal "Pro hrst dolarů" nebo mi to nesedlo tak jak bych potřeboval. V žádném případě nejde o průměrný film, to by bylo trestuhodné podcenění, ale od 16té příčky TOP200 jsem čekal mnohem, mnohem víc. Vynikající herecké výkony jsou jedinou dokonalostí tohohle filmu. Všem ostatním aspektům k dokonalosti vlásek chybí. Nejhůř je na tom příběh, který má naprosto famózně našlápnuto, skvěle funguje humor x napětí během pronásledování. Začíná se projevovat zoufalost a strach ústřední dvojice, když nemohou setřást hordu zabijáků ve svých patách. Pokud by film pokračoval v tomhle směru a pracovalo se s napětím, šlo by o absolutně famózní kousek. To mrazení že jsou ti v patách jsem cítil. Pomalé zjišťování o koho jde, kdo je členem lovecké výpravy začne způsobovat husí kůži a...tehdy je to celý zazděnu, zdupáno a hozeno přes palubu, Butch a Sundance odjíždějí do Bolívie kde si jentak v klídku žijou, občas vlítnou do nějaký banky a nicmoc se neděje. Od odjezdu do Bolívie už je to celkem nuda a já lituju že byl takhle pohřben takový potenciál. Škoda...80%

Tak konečně se mi do tlap dostala první část dolarové trilogie, poslední kterou jsem ještě neviděl a jsem opět (samozřejmě zcela nečekaně) nadšen. Nejdrsnější drsňák ze všech drsňáků, vzor a šablona ideálního pistolníka, to umí s doutníkem v koutku pusy stejně dobře, jako s revolverem v ruce. Hlavně díky parádnímu příběhu mě tenhle film vzal ještě víc než Pro pár dolarů navíc a vlastně bych o nějak s klidným srdcem mohl zařadit na osobní westernovou druhou příčku, hned za Hodný, zlý a ošklivý. Nezapomenu na hlášku "Připrav tři rakve"..."Tak čtyři rakve, sorry, moje chyba" a nebo celý rozhovor s urážkou koně. "Smějete se? Němeli by jste se smát. Můj kůň si myslí že se smějete jemu a uráží ho to, omluvte se mu"

Jeden z nejlepších pořadů jaké NOVA vyprodukovala. A lví podíl na tom má nekompromisní a sexy Míša Jílková která topila komukoli napříč politickým spektrem. Oponovat, argumentovat a vůbec proti ní obstát dokázal málokdo. Mimoto přesně tohle lidé chtěli vidět - to, jak to někdo těm tlučhubum který si sami volíme dává sežrat. A Jílková jim to dávala sežrat krásně nevybíravě, díky komerčnímu zaměření pořadu mnohem peprněji než neméně schopný kolega Václav Moravec z veřejnoprávní televize. Kotel byl vlastně taková reality show "poduste svého politika" a pekelně bavil...ostatně o ničem jiném než o zábavě ani nebyl.

Hvězdy za tří a půhodinovou verzi...mám pocit že jsem prožil kus života a není to kvůli té stopáži. Co mám psát...je to skvost, tak to zkoukněte a uvidíte, ne?

Vskutku nic moc. Spíš nic než moc. A nebylo to jen tím že jsem zaujatej proti Umě Thurman...

Vřele doporučuji "Volejte do ředitelny" od Zdeňka Izera!!! A tohle? No to je snad raději bez komentáře...

Já se nepřestávám divit. Na ČSFD mezi nepřeberným množstvím soutěží, kraťasů, reality show a dokumentárních pořadů nejrůznějšího zaměření, najdu i Zdendu s Martičkou, kterak se snaží zadat opuštěné, krásné a vykastrované pejsky a fenečky zvyklé na zahradu a vhodné k dětem. Je miléééj, přííítulnééééj, věrnéééj, ale staréééj, takže se hodí spíše do rodiny s papiňákem, protože tam změkne všechno. Občas když na tohle člověk narazil, tak se díky Srstkovi i pobavil, ale jinak příšerná nuda. Ono to mělo šlechetné poslání, to zas ne že ne, ale moc se na to koukat nedalo. Ono tohle se strašně těžko hodnotí, ale vidim to tak na tu hvězdu za Srstku a za cíl pomáhat zvířátkům.

Koukam tady na ČSFD se dá fakt ohodnotit vše. No ke Kalendáriu - zajímavý pořad, bohužel natolik nudně podaný že se to prakticky nedalo sledovat pravidelně. Takhle díky informativní hodnotě dávám tži hvězdy, coby lehký nadprůměr, nějakých 55%. Ale dokážu si představit takovýto pořad podaný například Karlem Čáslavským stylem, jakým je podáváno Hledání ztraceného času...pak by to nejspíš dalo nad 80%.

Buď jsem to nepochopil, nebo je to sračk*. Jediný co mě v souvislosti s tím napadá je otázka "A co jako?".

Skvostné perverzní psycho!!! Začátek diváka nakopne. Pak ve třetině filmu přijde pocit = tak a teď je to celý v řiti, protože už přesně vím jak to dopadne. Po chvilce je člověk definitivně a naprosto přesvědčen o tom, SPOILER že obě psycholožky v tom jedou spolu a Roxy hraje vedlejší housle konecSPOILERu aby po další chvilce o svém definitivním rozhodnutí zapochyboval. Divák, tedy já, uvažuje že i přes tu předvídatelnost je to perfekntí film, hudba, kamera, výkony herců...a hele, další pochybnost. A tentokrát si říkáte, jasně, lacinej trik, nejdřív se mě snažej přesvědčit že to bude takhle a ono to bude obráceně, ale nejsem blbej, vim na čem jsem a stále jsem pevný ve svém definitivním přesvědčení že vím, jak se to na závěr vyklube, aniž by mi došlo že tohle definitivní a pevné přesvědčení o předvídatelnosti se mi už třikrát změnilo a to jsem ve dvou třetinách filmu. Paráda, takže jedem dál, coby divák naprosto přesně známe vraha takže nás na závěr nic nemůže překvapit, ale přesto jsme přikováni k sesli (případně kavalci, gauči) a hltáme absolutně všechno - geniální psychologickou hru, perverzní hrátky kdy si naplno uvědomujeme (tedy alespoň já) rajcovnost sexu s hrozbou smrti, občasný džouk, akční honičku, hudbu. Ha, najednou další jistota pevná a neotřesitelná, přecejen je všechno tak jak to vypadalo na začátku! Chchá, jo: "Tenhle film by byl dokonalej, nebejt od čtvrtiny předvídatelnej", letí divákovi hlavou a kouká dál. A najednou začíná pochybovat, zda skutečně ví na čem je, zda je schopen cokoli předvídat. A tato pochybnost se za chvíli mění v přesvědčení že jediný co divák ví je, že absolutně nic neví. Skvostné!!! A závěrem ještě jedna osobní lahůdka - Jeanne Tripplehorn.