GMVajgl

Část s legendárním protest songem o státním vzdělávacím systému je legendární, naprosto s ní souzním, ale nemá žádnou souvislost s celkem. Film zhruba do poloviny trochu i dává smysl, i když to přehání se sebelítostí a cynismem, ale pak už je to jen nekoukatelný shit. Možná měli tvůrci ambice experimentovat a sebevědomí, že cokoli, čeho se dotknou, bude zlaté. Průměrné hodnocení zde na čsfd (86% v roce 2024) jim dává částečně za pravdu.

Ten film byl možná v době svého vzniku kultovní, ale mezitím pěna opadla a zbyl adolescentní pozérský videoklip, kde příběh hraje vedlejší roli a jen spojuje různé "cool" zájmové oblasti (zápasy, gambling, zbraně, ženy, alkohol, peníze), kterými míří na mladé muže. Český dabing přeložil termín "irish traveler" jako "cikán" místo "irský kočovník", což je dost matoucí a musel jsem si doplnit vzdělání.

Příběh je založen na asi skutečné postavě "Liver-Eating Johnsona", který ovšem indiánům, které zabil, vyříznul a snědl játra z těla. Film však jeho život zobrazuje romanticky až idylicky - a to až do té míry, že bych jako zhýčkaný kluk z města nejradši také opustil civilizaci a vyrazil do hor. Film promlouvá do mužské duše. Nedotčenou přírodou a přežitím v ní připomíná dokument Alone in the Wilderness (2004) .

Jednoduché poselství o odvaze a vlastenecké lásce. Pár pěkných písní a nepříliš povedená zápletka. Zajímavé jako sonda do minulých časů.

Nedokážu si představit jak mohl vzniknout takový shit a zmetek. Napadá mě jedině, že to byl nějaký dotační tunel. Vlastní peníze by za to snad nikdo dobrovolně utratit nechtěl. Nicméně Jan Tománek nyní píše zajímavé knihy.

Film založený na extrémně zajímavém konceptu toho, že když se v určitých případech vzdáme jedné věci, tak tím můžeme získat jinou, třeba mnohem lepší. Může to být neintuitivní a nebezpečné a proto se do toho člověku většinou nechce. Pěkně o tom mluví Alan Watts (backwards law). Zde konkrétně jde o to, že při zkompromitování / potlačení určitých vlastností jako stability, střídmosti a rozumného jednání alkoholem protagonista získá téměř nadlidské bojové schopnosti. Šlo by přirovnat ke Švejkovi, který (možná předstíranou) hloupostí proklouzává byrokratickým a nelidským systémem.

Českými hereckými esy nabitý a docela koukavý seriál s pěknou znělkou. Vypráví o životě v pavlačovém domě za válečných let očima normalizace - tím pádem tu máme zlého a protivného podnikatele, jeho děti jsou nemorální oportunisté a vedle toho komunisté vedou hrdinný odvážný protinacistický odboj a celá Praha jásá, když přijede rudá armáda. Scénáristé později pracovali na 30 případech majora Zemana. Na druhou stranu divák není držen za ručičku a některé věci jsou jen naznačeny - takže jsem asi jako ne-pamětník nepochopil vše. Pozoruhodný je casting, kde třeba 35-letý Jiří Hrzán hraje 16-letého kluka - je to asi něco podobného jako když Ladislav Pešek hrál 30-letého maturanta.

Jestli jako já pozorujete úpadek západní civilizace, chcete pochopit jeho příčiny a usilovně se při tom snažíte se nestat misogyny, tak se snad raději vyhněte tomuhle filmu, protože to je úplný female dumpster fire a možná poslední kapka. Začíná tím, že dívčí kolektiv šikanuje protagonistku za to, že je ještě panna, načež protagonistka otevírá klín každému, kdo ji věnuje trochu pozornosti. Hlavní herečka se na tuhle roli asi náramně hodila, protože začala spát s režisérem filmu = s člověkem, co mohl být její děda. Hlavní postava se taky překotně hledá v životě, navazuje vztah se starší mentorkou a ke konci se i pokouší zaujmout autoritativnější roli, čemuž se ale nedá moc věřit, protože se jinak chová pořád stejně blbě. V kontextu kultury, která tvrdí, že ženy jsou rovny mužům, se cítím ohrožen a uražen. Snad to není skutečná sonda do ženské duše, nýbrž jen fikce z per mužských autorů předlohy a scénáře.

Svobodný a ujetý pořad. Rozpočet asi neměli nijak velký a proto některé věci jsou povedené, zatímco některé věci jsou vyloženě vata, co zabíjí čas. Na to psaní byli většinou jen Suchánek a Genzer. Možná kdyby měli více scénáristů jako zavedené zahraniční zábavní pořady, tak by kvalita byla vyšší. Na druhou stranu - stejně to nejlepší byly nepovedené záběry na konci, které žádné scénáře nevyžadovaly. V roce 2024 můžem jen tiše závidět, že tu mohl vzniknout takový politicky nekorektní podnik.

Když jsem byl hodně malý, tak se ve školce hrála hra "o poslední židli" (anglicky game of musical chairs). Dlouho mě nenapadlo, jak symbolická / určující / vystihující je tahle hra pro celou dnešní společnost. Tenhle dokument to výstižně, stručně a polopaticky vysvětluje. A proč je možná lepší být outsider a tuhle hru nehrát.