Ezis

"Víš, co se stane, když to tady nesplatíme?" - "Ne." - "No... já taky ne. Ale na rozdíl od tebe mám z toho aspoň nervy." - Comeback je seriál střídavé kvality, některé vtipy jsou dost nechutné, jiné geniální. Některé díly jsou o ničem, jiné jsou zajímavé. Někde je skvělý rock, jinde zas hrozný pop. Já jsem Comeback zhlédla jednou a nevěděla, co si o něm myslet. Pak jsem se po několika letech podívala na díl "Holter", když jsem byla vyčerpaná po dlouhé nemoci a měla jsem nasazený holter - a brečela jsem smíchy. Takže pořád nevím, co si o Comebacku myslet, ale každopádně mně vrátil dobrou náladu :-) Oceňuju, že objevil tři mladé herce, kteří nejsou vůbec špatní - Kristýnu Leichtovou, Matouše Rumla a Marii Doležalovou. Nejlepší je ale Marcelka v dílu Scrabble Trable :-) Jestli můžu některé díly doporučit, tak asi 12.-25. díl z první série.

"Důvěřuju rodičům, našemu tlustému kuchaři a tobě." "Proč mně? Vždyť mě vůbec neznáte." "Nevím. Možná proto, že se jmenuješ Valentýna." "Ale vždyť jste mi to jméno sám dal!" "Aha, to je pravda. Možná jsem ti ho dal proto, abych ti mohl důvěřovat." Tahle nenápadná konverzační komedie je na můj vkus až příliš konverzační (trocha hudby a děje by neškodila) a pro děti se moc nehodí, ale dospělí se náramně pobaví. Asi proto tu má tak vysoké hodnocení. Ale podle mě je naprosto oprávněné - komedie je to výborná, kostýmy jsou tu nákladné a pěkné a herci skvělí, i když každý jiným způsobem. Mně se tu nejvíc líbí Nela Boudová s Ondřejem Vetchým - hrají velice přirozeně a tu zamilovanost jim divák opravdu uvěří. Když jsem byla mladší, měla jsem z nich takový ten pocit "oni to snad ani nehrajou". Ten šarm, vtip a chemii by jim i herci v leckterém slavném hollywoodském romantickém filmu mohli závidět.

Svérázná pohádka, která vám asi prostě buď sedne nebo ne. Mně se docela líbila (a možná, že je ekoteroristická - o scénáristce nic nevím, takže nemohu soudit - ale myslím, že kdo by neznal kontext dnešní doby, že by ji spíš považoval za klasickou pohádku o boji proti chamtivosti. V pohádkách je péče o přírodu znakem kladných hrdinů - viz Pyšná princezna a král zahradník, Popelka a její holubi apod. - a pohádku o říši přírodních bytostí napsala už Božena Němcová, takže tohle není tak úplně mimo linii). Potěšily mě různé drobnosti - třeba komorník Vendelín, který se pořád tak pečlivě rozhoduje, zda svému pánovi odporovat či neodporovat, že to vede až ke komickým situacím; nebo to, jak se slovenské herečky pohybují: představitelka hraběnky Julie něžně a elegantně, představitelka namyšlené statkářky Magdalenky se natřásá a její matka si to správně rázuje. Pohádka to byla docela pomalá, což by ani tak nevadilo, a neměla jasnou dějovou linii, což ji sice činilo příjemně nepředvídatelnou, ale už to trochu vadilo. A z českého znění byl překlad a dabing poznat na sto honů, a to už vadilo opravdu hodně. Navíc jména jsou zbytečně cizí a složitá (Nabbiel, Bendegůz?) a některá jsem z mluveného slova nepochytila ani já, a to jsem jazykářka. Jak se v nich pak mají orientovat děti? - Ale pokud se chcete v zimě potěšit klidnějším filmem a pohledem na horská údolí (a rozumíte slovensky), tak myslím, že slovenské znění mohu doporučit.

Tahle pohádka mně připadala jako hloupá a přisprostlá selka navlečená do nádherné královské róby. Řekněte někdo režisérovi, že aby byl opravdu krásný zevnějšek, musí být krásný i obsah! Hudba Miloše Krkošky krásná byla, krásné byly i rokokové kostýmy, princezna také pěkná, ale tím krása končila. Dámy si to v rokokových kostýmech rázovaly, jako by měly na sobě džíny, což je velký kiks u pohádky, která si jinak hraje na historickou věrnost. Rokokové šaty totiž mívaly v sukni tolik kostic, že dámy nemohly ani rychle chodit, natož chodit předkloněně. Kromě toho tu všichni mluvili nespisovně, občas dokonce nespisovněji než já (viz zmiňované "Já bych to prubla". TO že říká královna? A to nemluvím o dvojsmyslech a kresbičce kluka v prachu.) Moje první a hlavní kritérium pro pohádky je, že herci a zvlášť představitelé královské rodiny se mají chovat důstojně, což tady opravdu, ale opravdu neplatilo. Takže i když Čertova nevěsta byla jakžtakž koukatelná a měla i hodně světlé chvilky (třeba scény s Luciferem), hodnotím jen jednou hvězdičkou, protože přes slušnost a důstojnost v pohádkách u mě nejede vlak.

První litevský film, který jsem viděla a také první litevský muzikál, s naprosto nádhernou, velmi emocionální hudbou. Motiv Jurgy vám zůstane v paměti jako synonymum ženské krásy a Girdvainisova árie "Jau pražydo šermukšniai" (Už rozkvetly jeřáby) pro mě je prototypem písně vyjadřující vztek a zoufalství. Nejlitevštější film, jaký si dokážete představit, jehož hudební stránka se zároveň vyrovná nejznámějším světovým muzikálům. Jeho plná verze je k dispozici na YouTube a rozhodně doporučuji, i když neumíte litevsky, stačí znát základní dějovou linii.

Jako komedie je to na tři hvězdičky, jako vtipný průřez českými dějinami na pět, a to jenom proto, že víc hvězdiček není. Díla jako České nebe strašně potřebujeme. Jestli se na něj budou dívat moje děti, tak budou českou historii a literaturu zvládat levou zadní a ještě je to bude bavit :-) Kromě toho jsem ho potřebovala já, protože už nějakou dobu žiju v cizině a tahle hra pro mě byla jako čerstvý český chléb. Když se praotec Čech pustil do české literatury, padala jsem smíchy pod stůl, a to ještě nebylo nic proti Mistru Janu Husovi. "Ale ne že by se mi Zikmund omluvil! Jenom se na mě šklebí a chrastí sirkama." "Pane Bože, copak na to nemáme nějaké nehořlavé úsloví?!"

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-)

Kdo se obvykle nechá odradit frází "brněnské televizní studio", ten ať se odradit nenechá :-) Když se přeskočí písničky, je to pohádka ze staré dobré školy, která má skvělé herce, milý scénář, myšlenku, šmrnc a vtip.

První polovina pohádky naprosto nádherná (hudba, kamera, krásné exteriéry). Krásně plyne a má jasné poselství. Ale ve druhé polovině se postavy začnou chovat podivně. Mají asi stejnou logiku jako kroje, které se sice vyskytují na pozadí české vesnice, ale české rozhodně nejsou. (Možná slovenské, ukrajinské nebo rumunské?) A poselství taky veškeré žádné - vypadá to, že poselstvím téhle pohádky snad nakonec bylo to, že je dobré vycházet se zlými a lakomými rodiči...? Škoda. Kdyby byla druhá polovina stejně dobrá jako první, dám téhle pohádce 6 hvězdiček.

"Nikdo do Tebe není větší blázen než já". Na tento film, kde se podruhé a naposled setkali Aamir Khan a Madhuri Dixit, jsem se moc těšila, ale ve výsledku mě dost zklamal. První část je příjemná komedie, kde všichni předvádějí na Bollywood celkem slušné herecké výkony a Aamirovy pokusy upoutat Madhuriinu pozornost jsou neotřelé a vtipné. Hudba je poslouchatelná a klipy roztomilé. Ve druhé polovině ale značně stoupne míra agresivity a film upadne to bollywoodských klišé asi nejvíc ze všech bollywoodských filmů, které jsem kdy viděla (dramatické vyvrcholení událostí při zásnubách, rozhodování na poslední chvíli, přepadení kladného hrdiny pohůnky záporného hrdiny atd.). Madhuri nedostane příležitost si zatancovat, což je velká škoda. Navíc Aamirova láska přeroste v téměř agresivní posedlost a on sám v podstatě ztratí kontakt s realitou: začne všem tvrdit, že si Madhuri vezme za ženu a veškeré příbuzenstvo sezve na svou neexistující svatbu s ní. Proto když se Madhuri na samém konci filmu rozhodla, že Aamir je pro ni přece jen ten pravý, jen jsem nechápavě kroutila hlavou. Za tímto vývojem událostí stojí velice indické myšlení, navíc indické myšlení konce 80. let, které je mně a nejspíš většině Evropanů cizí. První část bych ohodnotila třemi hvězdičkami, druhou část jako „odpad“, takže výsledek: *. Bollywood umí mnohem propracovanější děje, zajímavější závěry i lepší kostýmy a hudbu.