RasputincZ

Velmi kvalitní seriál, kde dominuje herecké obsazení, dobová atmosféra a scénář, ale maximální seriálový zážitek to pro mě po prvné sérii není. Bavilo mě sledovat vyvíjení vztahů mezi jednotlivými postavami a nutno říct, že Boardwalk empire má skvěle našlápnuto na druhou sérii. Přesto jsem čekal větší dramatické zvraty a nic zásadního se za prvních 12. dílů nepřihodilo. Nechci tím říct, že by snad v seriálu o nic nešlo, protože to není pravda. Business Nuckyho Thomsona se během seriálu znatelně mění a dost podstatné věci o postavě Steve Buscemiho se dozvíme dokonce až v posledním dílu 1. série. Přesto jsem v seriálu postrádal nějakou dramatickou katarzi, kterou bych si zapamatoval. Takže po první sérii slušných 80%.

Zatím naprosto skvělý seriál od HBO. Po prvních 4 dílech nemám co vytknout. Sean Bean je neskutečnej sympaták a v té hromadě postav jsem se dokázal dobře zorientovat a vybrat si své oblíbence a samozřejmě i neoblíbence. Po prvních pár dílech také můžu prohlásit, že mě seriál baví mnohem více než Boardwalk empire, kde exceloval Buscemi, ale něco mi k dokonalosti chybělo. Zde, v drsném světě fantasy plném intrik a zvláštně propletených vztahů se hned cítím lépe a navíc: ,,winter is coming!" Už aby byl další díl!

Nolan předvedl již v krátkometrážním snímku Doodlebug, že rád diváka šokuje. Ve Following to platí dvojnásob. Rozbitím klasické stavby vyprávění mi film nejvíc připomněl Nolanovo pozdější dílo Memento, kde jeho schopnosti v oboru režie a scénáristiky ještě více vyniknou. Ovšem i zde Nolan napsal velmi zajímavý a poutavý scénář, který prostého diváka vtáhne do děje především dialogy a později také inteligentní režií. Výborný debut, který si s radostí pustím znovu.

Převládá hořké zklamání. Od Insidious jsem čekal mnoho. Spojení konceptu Paranormal Acitivy (kde v obou dílech selhala realizace) s režisérem Wanem slibovalo slušnou zábavu. Přiznám se, že od zhlédnutí REC, jsem se u žádného nového hororu pořádně nebál, čekal jsem, že u Insidious se prolomí ledy, ale nestalo se tak. Wan opět povolil uzdu své fantazii, ve filmu skvěle funguje klasická hororová hudba, ale já se zkrátka nebál. A to vůbec. Wan se začíná opakovat a tentokrát si vzal velké sousto. Insidious se tak stává spíše než atmosférickým hororem pouhou fraškou, kde jsem si vážně nebyl jist, zda-li se mám ted bát nebo smát, volil jsem tu druhou možnost. Jednu hvězdu za hudbu, druhou za Patricka Wilsona a třetí za závěrečný zvrat, který si Wan neodpustil a byla to jediná část, kde mě zamrazilo.

Vcelku koukatelné historické dráma, které jsem původně odepisoval ještě, než jsem ho zhlédnul. Hlavní důvod bylo herecké obsazení, Macdonaldovy filmy mám celkem rád (především Na Odstřel), ale Tatum a Bell v hlavních rolích mě dost odrazovali. Nakonec to ovšem nebylo vůbec špatné, začátek má koule a diváka to vtáhne do děje, který se pak značně roztáhne a nudou to připomíná Centuriona. Osobně se mi nakonec Orel Deváté Legie líbil více než zminovaný Centurion, ale pro Mcdonalda je to zatím jeho nejslabší film.

Moon je inteligentní film, který zaujme mainstreamového diváka a neurazí ani sci-fi geeka, protože Duncan Jones netlačí na pilu, nesnaží se diváka otupit drahými efekty a akcí (neříkám, že to někdy není potřeba :) ). Největší síla filmu tkví v hereckých výkonech – one-man show Sama Rockwella a hlasu Kevina Spaceyho a v hudebním doprovodu Clinta Mansella. Právě Mansellova hudba dodává celému filmu mírně sentimentální atmosféru, která do děje zapadá. Přesto nemohu dát plné hodnocení, jelikož mě film emocionálně tolik nezasáhl a závěrečnou pointou si nejsem vůbec jistý.

Ale jo, nebylo to tak strašné, jak jsem se obával. Spíš naopak. Konec filmu jsem si odvodil už z plakátu, přesto jsem se na film podíval a nemůžu říct, že bych toho litoval. První dvě třetiny jsou překvapivě vtipné a já se upřímně smál i přes stupidní zápletku. V porovnání třeba s Forgetting about Sarah Marshall, bych filmu vytknul slabší vykreslení postav a naprosto klišovitou romantickou linii. Ovšem u Just go with t jsem se kupodivu skutečně bavil a smál jsem se u toho víc než u prvního zhlédnutí Forgetting about Sarah Marshall. A Jennifer Aniston je hot a cool.

Dolan nám tentokrát servíruje opět velmi pravdivý až zažitý film na téma lásky a všechny její odrůdy viz. název. Hodnocení snímku by možná bylo vyšší, kdybych předem neviděl Dolanův debut Zabil jsem svoji matku, který považuji za kvalitnější a lepší film. Možná bych potom nebyl tak zklamaný, ale k filmu. K filmu Imaginární lásky mám dvě zásadní výtky. Především mi jako spoustě dalších vadila uhlazenost snímku. K porovnání se nabízí třeba Single Man. U Single Mana si opět hodně lidí stěžovalo na přestylizované scény, ale mně osobně to tam vůbec nevadilo. Stylový interiér a další rekvizity prostě patřily do toho filmu a doplnovaly celkovou image. Ovšem některé scény ve filmu Imaginární Lásky připomínající modní přehlídku byly svým rádoby "retro and cool lookem" tak výrazné, že mi kazily zážitek z filmu, a to dost zásadně. Druhá věc byly postavy. Za celý film jsem se nedokázal ani s jednou z postav aspon trochu sžít, ani na jedné postavě mi za celý film nezáleželo. Nejspíš za to může především infantilní naivita Francise a Marie a uhlazený Nicolas,který vizuálem připomíná moderně vychcaného Ježíše, mě štval od první třetiny filmu až do trpkého závěru. Opět osobitý snímek od mladého Dolana, ale převládá zklamání.

Naprosto nudný a zbytečný film. O třídu horší než Hafstromův Pokoj 1408, který těžil aspon z předlohy od Stephena Kinga. Obřad se drží klasických klišé exorcistického subžánru a absolutně ničím nezaujme nebo nepřekvapí. Od úplného průseru to zachranuje jen Anthony Hopkins, který exceluje jako vzorový průvodce po Římě.

Debut mladého režiséra Xaviera Dolana s kontroverzním názvem Zabil jsem svoji matku o 16-letém homosexuálovi, který už delší dobu nedokáže vlidně komunikovat se svojí matkou. Je obdivuhodné, s jakým objektivním nadhledem servíruje režisér jednotlivé slovní potyčky hlavních protagonistů. Dolan nestaví do práva ani chlapce ani matku, celý film je v podstatě o hledání cesty, jak spolu jednat, komunikovat a najít v sobě ztracenou lásku. Velmi, velmi pravdivé.